Přijela k nám pouť

♫ "Proč bychom se netěšili snad bychom se nebál, snad bychom se neděsili, snad abychom zpívali. Žluťásku, žluťásku, čičorečko..." Velmi roztomilý dětský film s úžasně hravými písničkami Petra Skoumala. Možná je zde těch písní na dnešní dobu až moc (příběh o soupeření dvou klučičích part by si bez nich možná i vystačil), takže si nejsem moc jistý, jak moc by se ještě líbil dnešním dětem. Ale já si užíval naprosto maximálně, nejen ty písně, ale celkovou letní mírně poetickou atmosféru s pohupujícími a točícími se pouťovými atrakcemi a hlavně těmi s poletujícími žluťásky. (17.11.2023)

S par vynimkami (Lysaci ci Pani Kluci) natacala V.P.S. hlavne babske filmy. Necudo, ze mi v minulosti unikli. Aspon si ich mozem vzchutnat starsi, poucenejsi. Krasna praca s nehercami - detmi. Skvely napad, nechat ich cely den hrat sa po kope a sem tam s niektorymi s nich natocit par scen. Nechat ich zit postavy. Nechat ich hrat to, co sami v tej dobe zili. Apritom do toho este namiesat trocha rozpravkovej poetiky. (25.12.2008)

Muzikál je pro děti, ale dospělí si tam najdou vesnickou atmosféru a příběh. Na Renatě Maškové je znát, že si natáčení plně užila a současně je nejsilnější ženskou postavou. Mužskou nejsilnější postavou je Marek Vašut. Hlášek je tu poměrně dost ("Uraženýho jsme tě viděli mockrát, ale sraženýho ještě ne." nebo "Málo ses srazil, Sejkoro málo.") Někomu, kdo to viděl v pozdějším věku může připadat příběh natáhnutý, ale já to za chybu to nepovažuju, z nostalgie dávám 1*navíc. (15.01.2011)

Chytlavý písničky, dobrej prázdninovej děj, mladičká Libuška Šafránková a Vašek Vydra, nejvíc se bavím, když vidím Vašuta,Vladyku,Skameneho,Bydžovskou...tenhle film má pořád něco do sebe....a i když je z roku 1973,tak tam toho socialistickýho moc není.....a hlavně, je tam pouť..perfektní venkovská pouť.. (08.06.2009)

Tak rok 1986? V sušárně prádla v suterénu sousedního paneláku u nás na sídlišti promítal jeden z podnikavých obyvatel domu o víkendech dětem filmy. Taky nám tiskl na trička Sandokana. Tady prvně jsem viděla Přijela k nám pouť. Byla nás tam, sígrů ze sídliště, plná sušárna, ale doteď si pamatuju, že nikdo neotravoval, všichni seděli tiše jak pěny a na konci se dlouho tleskalo. Nedávno jsem film pouštěla dceři. Má filmovou výchovu, takže vydržela, film ji bavil, ale občas si zafrflala, že je to nějaké zdlouhavé. A já si uvědomila, jak strašně jinde už jsou dnešní děti. Že tenhle divokej, sluncem a skálami vonící muzikál plný chytlavých písniček, poletujících žluťásků a dětských i nedětských problémů, musí na dnešní dítě, zvyklé na akčnost scén a střihů, působit zdlouhavě a nudně. Je to škoda. Mě to baví pořád a novým rozměrem je pro mě porovnání tehdy začínajících hereckých hvězd (Kornová, Bydžovská, Vašut, Vladyka) s jejich stále skvělou hereckou přítomností. (31.03.2013)