Přijela k nám pouť

Československý filmový dětský muzikál, který vypráví o křehkém dívčím přátelství a chlapecké sportovní rivalitě. Do městečka přijíždí pouť a s ní i děti od kolotočů Žaneta (Y. Kornová) a Janek (R. Čada). Zatímco Markéta (R. Mašková) a Žaneta navazují své dřívější přátelství, které bylo zpřetrháno nevrácením Markétina dětského památníku, chlapci hrají důležité fotbalové utkání proti vedlejší vesnici. Janek, kterému se přezdívá Pelé, odmítne nastoupit do zápasu a kluci z obavy, aby nepodpořil protivníka, ho zavřou do podzemní chodby. Jak je vidět, příběh je dosti slabý i pro dětského diváka a je často přerušován nehezkými písněmi se stupidními texty J. Vodňanského, které se navíc opakují. V dětských rolích můžeme sledovat pozdější známé herce - M. Vašuta, Z. Bydžovskou a M. Vladyku. Z dospělých herců se v tomto nudném snímku objevila učitelka L. Šafránková, její milý V. Vydra, dědeček V. Kotva a Markétina matka Z. Hadrbolcová, avšak všichni pouze na minimálním prostoru. Scéna, kdy jakýsi křepčící a skotačící slavnostní průvod v čele s M. Myslíkovou a J. Hlinomazem kráčí po silnici a poté se oddává oslavám na zahradě, na mě působí dosti nevěrohodně a dokonce i bizarně. Ono dětské sportovní zápolení na fotbalovém hřišti vypadá také velmi podivně a naprosto chaoticky, je vidět, že paní režisérka V. Plívová - Šimková nemá o kopané ani ponětí, neboť by v rámci věrohodnosti nemohla dopustit, aby se míče chtělo zmocnit v jednom okamžiku deset chlapců najednou, navíc o nějaké fotbalové spolupráci mezi hráči nemohlo být ani řeči. Od tohoto snímku jsem nečekal žádný zázrak, avšak i tak mě skutečnost zklamala. Snímek jsem dokoukal se sebezapřením, neboť jediná zajímavá věc na tomto nepovedeném muzikálu byly dětské tváře pozdějších známých herců. (27.11.2018)

Tak na to koukám znovu po X letech a nechápu, že jsem to původně ohodnotil jen třemi hvězdami, když jako malej jsem to zbožňoval. Ač jsem na brunetky, byl jsem zamilovanej do Kornový - takže přehodnocuju na pět kusů, který bych tomu normálně nedal, ale je sakra rozdíl koukat na to v dětství, nebo v pětačtyřiceti. Tenkrát to pro mně byla zkrátka pětihvězda a některý ty vodrhovačky jsem si broukal celé dětství, ne li mládí :-) (25.05.2014)

♫ "Proč bychom se netěšili snad bychom se nebál, snad bychom se neděsili, snad abychom zpívali. Žluťásku, žluťásku, čičorečko..." Velmi roztomilý dětský film s úžasně hravými písničkami Petra Skoumala. Možná je zde těch písní na dnešní dobu až moc (příběh o soupeření dvou klučičích part by si bez nich možná i vystačil), takže si nejsem moc jistý, jak moc by se ještě líbil dnešním dětem. Ale já si užíval naprosto maximálně, nejen ty písně, ale celkovou letní mírně poetickou atmosféru s pohupujícími a točícími se pouťovými atrakcemi a hlavně těmi s poletujícími žluťásky. (17.11.2023)

Jako mladému klukovi mně ten film učaroval a stejně jako ostatní kluci se do Yvettky Kornové zamiloval. Dneska bych asi už odvahu se na to dívat nenašel. Ale krásná vzpomínka na kvalitně udělaný film pro dětské publikum to rozhodně ve mně zanechalo. A že je to bratru už skoro 40 let co jsem to poprvé na černobílé TV uviděl... (27.10.2017)

Na tohle jsem se hrozně těšila, protože jsem ten film viděla naposledy jako malá, věděla jsem, že se mi to vždycky moc líbilo, ale děj už jsem si až tak nevybavovala. Dneska už mi písnička o žluťáskovi vážně lezla na nervy, ale jinak jsem byla potěšena tímto nostalgickým snímkem. No a malý Vašut fakt nemá chybu :D A nejlepší, jak mají všichni ti kluci naprosto shodné účesy s "honící patkou". (25.12.2010)