Ďábel

Antonio Campos ukuchtil westernem nasáklý jižanský "fuck-up" thriller o špatných věcech, které se dějí špatným lidem... a Tomu Hollandovi. McCartyho poetika je mírně narušená cynickým vypravěčem, který trefně komentuje vyústění některých situací a přidává detaily potřebné k pochopení humorné pitoresknosti celkového obrazu. Pattinson si vychutnává roli slizkého sexuchitvého faráře, Jason Clarke jako amatérský porno fotograf překvapil, jen Holland je nezvykle upozaděný i když se na něj válí ty největší sračky a jeho morální dilemata jsou asi nejpřirozenější. Rozhodně jedno z překvapení roku. Spider-Man vs Zimní voják 2:0. (19.09.2020)

Čtivý, explicitní až zvrácený román audiovizualizovaný do rádobyumělecky vatěné prudy s přístupností a narací pro náctileté retardy, která na ně v tom hnoji jednobuněčných braků Netflusu samozřejmě působí, jako by po přeslabikování homixových omalovánek sáhli po graficky znovelizovaném Cuntovi, a vyvolává tak hysterické nadhodnocování, bo seryjozni a s fylozofyckím přesahem, ať už to znamená cokoliv. Na mě tedy to, proti knize těžce zbuznělé, panoptikum vidláckých incestních mentálů, animálních vypatlanců, fanatických kudlanek a pošahaných zmrdů všeho druhu působilo, jako by Alois Mrštík v želvovišti unyle vyprcal Karolínu Světlou za cenzorského dohledu šosáckých Koniášů z RRTV, a globálně jsem se dost nudil. Nicméně je to vcelku atmosférické, solidně obsazené i zahrané, tedy až na ochrnutého Patyzóna, který v jakékoliv roli s jediným konstantním xichtem a lopatí dickcí prostě předstírá těžce nehrajícího slizkého homopýra, a dokonce i Spájdrgej přeqapivě ukázal, že má na víc, než jen cákat pavučinky po hárajících třináctkách. (21.09.2020)

Velmi dobre vypraveny pribeh a zive vykony hercu.Casem to ale pada do moralni propasti. Predstira pribeh nejakeho poetickeho mytu. Vypráví se krutý příběh vražd v amerických státech Ohio a Západní Virginie. Wasikowska se představuje jako uťáplá submisivní žena, také Scanlenovou vidíme jako ublíženou a křehkou, až nezdravě působící osobu. Pattinson coby charismatický, ale amorální farář svádějící dívky ze své farnosti už nakloněným držením těla dává najevo něco o své povaze. Harry Melling hraje fanatického kazatelského blouda Roye, Riley Keoughová jednoduchou ženu lehkých mravů. Film pojednává o tom, že víra se snadno mění v posedlost a posedlost v úchylné činy. Vše se odehrává ve světě chtíče a nevědomosti. Zdá se, že Campose fascinuje zvrácené překračování hranic. Snímek Ďábel přináší portrét temné strany Ameriky se spoustou podnětných řešení a detailů, ale nepřesvědčuje o tom, že má hlubší vizi víry, morálky a společnosti. (25.10.2020)

S "Ďáblem" je to těžké. Scénář totiž skvěle pracuje s jednotlivými charaktery, čímž činí jednání postav uvěřitelným, ale místy se snaží až moc. Třeba taková linka Sebastiana Stana už je docela nadbytečná, ale "musí" tu být jen proto, aby konec vyzněl přesně tak, jak si tvůrci představovali... A právě díky této "vsuvce" začnete vnímat, jak moc se jednotlivé motivy v průběhu filmu opakují. Campos má přitom k ruce schopné herce, obstojnou atmosféru a "věčnou" problematiku víry. Celkem obratně totiž předkládá, že víra sice "ukazuje cestu" v nejtěžších chvílích lidských životů, ale zároveň je zhoubným nástrojem mysli, který překrucuje realitu. A přesně to je nám vysvětlováno prostřednictvím jednotlivých "příběhů", které se na konci (naštěstí) postupně prolnou a dají snímku mnohem větší smysl. A hlavně díky posledním 40 minutám a skvělému úvodu se Skasgardem nemám problém dát čtyři hvězdy. (16.09.2020)

Na film jsem se chtěla podívat hned, jak vyšel, ale potom jsem omylem viděla konec, když se na film doma díval někdo jiný, tak jsem čekala, až ho zapomenu, abych se mohla podívat sama. Inu, nakonec jsem na film zapomněla úplně a teprve při nedávném zájmu o oprášení filmografie Roberta Pattinsona se mi připomněl, a stejně rychle jsem si vzpomněla na ten zatrachtilý konec, když jsem si ho konečně pustila. Pozitivní na tom bylo to, že z rozestavění příběhu pro mě bylo velkou záhadou, jak může film skončit zrovna s těmi dvěma postavami dělajícími zrovna to ono, takže mi ten spoiler vlastně zase tolik zážitek nezkazil a dokonce ve mně podnítil zvědavost. Nicméně jsem během sledování bojovala s jinou věcí, a to s mou vlastní představivostí. Ta je totiž bujná a divoká a v day-dreaming módu prakticky neustále, často pracující na variacích filmů, které jsem zrovna viděla. To mi často umožňuje užít si i "horší" nebo "prázdnější" filmy, pokud v nich najdu alespoň jednu věc, která mě zaujme, někdy k tomu stačí i jeden herecký výkon nebo jedno autentické gesto mezi postavami. V případě The Devil All The Time mi ale moje představivost byla spíš protivníkem, protože mi bránila v tom film přijmout tak, jak si ho bratři Camposové vymysleli, napsali a natočili. Nefilmová "roztahaná" dramaturgie převzatá z knižní předlohy je zřejmá. Samostatné epizody (jako ukřižovaný mariňák nebo šerifův hon za "neposkvrněnou" reputací) vložené do příběhu, který i bez toho zahrnuje desítky let a spousty jiných tragédií, převádění hlavní postavy z generace na generaci a s tím spojené skoky v čase, velmi detailní odbočky od ústředního děje k vedlejším postavám a vykreslení "jejich příběhu" bez konkrétní akční souvislosti k těm "hlavním" událostem, to všechno jsou věci, které by čtenáři přišly naprosto přirozené při čtení knihy, ale divákovi při sledování filmu budou připadat nekonvenční až neobratné, i kdyby jenom podvědomě, pokud se ve filmové dramaturgii aktivně nevyzná. Já sama jsem s tím trochu bojovala, protože mi film nepřišel tak suverénní jako režisérův celovečerní debut Po škole, abych přijala všechny jeho dramaturgické volby bez jediné výhrady. A tak, i když jsem si film "užila" (rozuměj byla z jeho obsahu znechucená/smutná tak, jak jsem měla být), jsem byla po skončení vlastně trochu zklamaná, protože mi přišlo, že to nebyl takový film, jaký by si moje vlastní představivost na místě takového filmu vymyslela. Muselo se mi to v hlavě trochu rozležet a teď už jsem myslím sama sebe aktivně a trochu násilím přesvědčila, že není nic špatného na tom, když se filmař zamiluje do knihy natolik, že se její výsostné vlastnosti rozhodne při adaptaci v maximální možné míře respektovat, a dokonce najme autora knihy jako vypravěče pro voice-over, aby jeho ústy původní text doslova ožil a rámoval a obohacoval tak filmovou "skutečnost". (06.04.2022)