Káťa a krokodýl

Příběh opravdu ztrácí tempo, ale zase ta možnost vidět Prahu mírně omšelou (ale o to půvabnější a magičtější), bez davů turistů, řvavých reklam, prodejců ruských vojenských čepic, načinčaných podniků..... prostě Prahu k žití, to stojí za to. A z nostalgie 1* navíc. Taky si myslím, že se tam mihne mistr Zrzavý. (23.02.2010)

Kouzelné uličky a zákoutí staré Prahy se mění pod vedením režisérky v jedno velké dětské hřiště. Ve filmu mi přišla nejpovedenější ta část, kdy malá holčička zapojuje do hry doma nečekané objevené zvířecí kamarády. Pozdější honička za za zmizelými zvířaty mě bavila už trochu méně, ale užívala jsem si město a sympatické dětské herce. Bez většinou rádoby vtipného počínání postav v úlohách dospělých bych se klidně obešla, i když to byly excelentními komiky obsazené role. A nejde o tu postavu prodavače balónů, spousta poskakujících a poletujících balónků hravě poetickou atmosféru pěkně dotvořila. (01.03.2016)

Mám stále větší pocit, že paní Věra Plívová - Šimková je vynikající režisérka, ale špatná hledačka námětů. Vždyt nalejme si čistého vína, tohle byla kravina na entou. Když pominu fakt, že některé scény či záběry jsou zbytečně prodlužované (skákající míče ) a určité postavy naprosto zbytečné (asi tak 180 dětí, důchodce lezoucí po střeše, balonář, myši, atd. ), pořád mě zbývá to podstatný, co to všechno mělo vlastně bejt, příběh, pohádka, snová vize ? Jasně lze to matlat dohromady, ale tady to zoufale nefungovalo. Ještě štěstí že konec tomu celýmu dal alespoň trošku smysl. Při hodnocení přihlížím na filmový debut paní režisérky i na fakt, že film funguje jako vzpomínka na dobu kdy na Malý straně nebylo poslanecký ghetto a děti neseděli doma na prdeli u pc a chodili si spolu hrát ven. Nicméně na nádherný návraty do dětských let nás začala paní Věra Plívová - Šimková vozit až od sedmdesátých let. (07.02.2011)

Vůbec si nedokážu představit, jak to na Malé Straně muselo vypadat v sedmdesátých letech, v době husákovského baby boomu, když už o deset let předtím nebylo na ulici pro samé dítě kam plivnout. Taková koncentrace se jen tak nevidí. A zároveň je také jasné, že právě děti byly příčinou zaostávání socialismu za kapitalismem... protože se pořád někde motaly, zlobily a nedaly tak dospělým klid potřebný na pořádné budování (viz scénka s hasiči). Zajímavost: Kromě Vladyky, Krause a Prostenalu se zde poprvé před kamerou objevil i Krytinář, a to dokonce v hlavní roli. Pravda, nebyl vůbec vidět, jsouc zašitý v masce, ale ten jeho krokodýl byl jako živý! (04.01.2014)

Děti měli vždy rádi zvířátka a s velkou chutí by se o ně ještě radši starali. A to je hlavní motto tohoto rodinného filmu. Věra Plívová-Šimková tu poprvé prokázala své umění vést před kamerou malé děti, které tu zkutečně vystupují jako profesionální herci. Hodinová filmová povídka vyobrazuje dětský svět a jejich chování velice přesně. A doba vzniku, tedy léta šedesátá je značně znát. Ke konci snímku potěší účast hereckých legend, jako je třeba Oldřich Nový či Věra Ferbasová. V děckých rolích tu jsou např. Jan Kraus, Miroslav Vladyka a také Andrea Čunderlíková. Dětem uteče krokodýl a je na něj rozpoután hon. A film se mění v takovou nevinnou grotesku. Jinak má od začátku příběh poetické vyznění, které vlastně ukazuje dětské vidění a snění. A to, že tu společně vystupují děti s důchodcema jasně poukazuje na to, že není v nikým rozdílu a že fantazii a hravost můžou mít všichni bez rozdílu věku. Bohužel, na dnešní dobu je film už dosti těžkopádný a tak ani nepřekvapí, že je televizemi přehlížen. (10.11.2013)