Houpačka

Trochu zmatený začátek filmu pomalu začíná v půlce filmu dávat smysl. Asi je to tím, že ta holka byla sama dítě, zmatená, zaskočená a vlastně nevěděla, co chce. A jak už to bývá, když to člověk zjistí, bývá už pozdě. Film na pomezí dětského žánru a dospělého dramatu se neustále pohupuje mezi oběma žánry, ato je nejspíš důvod, proč je nedoceněný. On to totiž není dětský film, ale jako drama to u dospělého diváka prostě nemůže obstát. Postrádám silnější dějovou linku, prokreslenější charakteristiku osob a nemusela by tam zamyšlená intoška, co místo maturity pracuje v továrně na pleny (?). Sólo pro Lenku Vlasákovou, která mě o svých pocitech nepřesvědčila. (08.03.2012)

Paní Plívová-Šimková opět dokazuje své kvality, alespoň mně. Režisérka, která zasvětila svojí filmařskou práci hraným filmům pro děti a mládež, zde nastiňuje nelehké téma předčasného nechtěného těhotenství u dospívající dívky. Rozhodně o třídu dramatičtější nádech než u většiny jejich filmů, každopádně pro milovníka československé kinematografie opět dostatečně kvalitní podívaná. (20.06.2012)

Jako náctiletý přicházím domů ze školy, pouštím tv a začíná nějaký film. Neznám jméno, děj nic.... Po pár minutách vidím tělocvičnu našeho gymnázia, poté učebnu fyziku, hlavní hrdinka sedí na mém místě... film dokoukám. Po 20 letech si vzpomenu na film, co se natáčel u nás na gymplu, vidím to jako dnes..... ale jak se jen jmenoval.... Zadávám do googlu různá hesla, ale marné hledání... byl to nějaký underground nebo se mi to jen zdálo....?  Až dnes jsem na "filmových místech" objevil, že to je Houpačka... a sláva - je na Youtube - hned si ho večer pouštím. A musím podotknout, že to je na 100% "můj film". Nejen, že se natáčel z valné většiny v mém kraji, dokonce v mém městě a dokonce mé škole, ale místy až kachyňovské ztvárnění (které zbožňuju), neopakovatelná atmosféra doby a místa a ke konci gradující drásající doják staví tento film do mého pomyslného filmového nebe.  Nostalgie jako prase....   PS: Jo a o hudbu se postaral mistr Hapka? - geniální!!! (27.08.2021)

Přestože snímek disponuje celou řadou nesporných kvalit (kamera, casting, ne úplně triviální narace) a místy se vyznačuje až kachyňovským feelingem, nedá se zakrýt, že jde o skrz naskrz tendenční počin, jehož myšlenkový obsah je obrazem televizního zpravodajství za časů normalizace: Neplánované početí je špatné, popíjení po práci je špatné, pauzírování v práci je špatné (v české kinematografii myslím poměrně ojedinělou kuriozitu představuje tematizace pracovního nasazení praktikantů z Kuby, dnešní publikum z tohoto prvku asi bude lehce dezorientované :), vysokoškolské studium není vyloženě špatné, ale důležitější je samozřejmě práce v továrně. A emigrace? Emigrace je ze všeho nejhorší a každý, kdo se jí dopustí, musí být zákonitě hajzl. V tomto světle vnímám i ony odhalené scény Lenky Vlasákové spíš jako vějičku pro tehdejší mládež, aby přišla do kina a mohlo se jí dostat správné ideologické nalejvárny. Je škoda, že se po revoluci nepodařilo film od ideologické nálože trochu oprostit, na druhou stranu by to vůbec nebylo snadné, jelikož je na prorežimní agitce přímo postaven. Muselo by se to tedy pojmout značně experimentálně (doba ovšem byla pro takové experimenty relativně příhodná). (10.12.2014)

Tvorbu paní Plívové Šimkové vlastně neznám (s výjimkou úžasného snímku "Páni kluci"), a tak jsem to chtěl trochu napravit. Byl jsem hodně překvapen, protože poněkud náročný a "zmatečný" způsob vyprávění jsem vůbec nečekal. Klidně bych věřil, že film režíroval třeba Jaromil Jireš nebo někdo podobný. Mladá Lenka Vlasáková tu dokonce ukáže svá prsa v celé jejich kráse, ale přece jen nemohu hodnotit výše, neboť jsem se ve snímku přece jen trochu ztrácel a třeba na toho Jireše paní režisérce přece jen něco chybí. (09.12.2021)