Země nomádů

Delikátní festivalová jednohubka, která stojí a padá na skvělé Frances McDormand. Snímek Nomadland režisérky Chloé Zhao rovněž zaujme svým originálně znějícím příběhem, dlouhými záběry na čarokrásnou krajinu a také svým soundtrackem, z něhož dominantně vyčnívá božská práce klavíru. Bohužel, ani z těchto atraktivně znějících ingrediencí se nepodařilo "uvařit" nadprůměrnou podívanou, jelikož snímku podráží nohy příliš rozvláčný scénář, který zde nabídne velké množství zbytečných a hluchých scén. Je to veliká škoda, jelikož Nomandland měl velký potenciál stát se dalším překvapujícím a neotřelým počinem, kterých je k velké škodě nás diváků čím dál tím méně. Tak snad příště! „One of the things I love most about this life is that there's no final goodbye. You know, I've met hundreds of people out here and I don't ever say a final goodbye. I always just say, "I'll see you down the road". And I do. And whether it's a month, or a year, or sometimes years, I see them again.“ (25.01.2021)

U tohoto filmu jsem se obával, že já nebudu jeho cílovou skupinou, a když jsem viděl, že film získal 3 Oscary, tak jsem věděl, že se mi to líbit nebude, jelikož v posledních letech občas získávají Oscary nudné a nezajímavé filmy. Tento film mně vůbec nic nedal, byla to těžká nuda od začátku do konce. Dle mého názoru Země nomádů nemá diváka vůbec čím zaujmout... (23.10.2021)

"What's remembered, lives." Země nomádů, jež v sobě přirozeným a nenásilným způsobem snoubí prvky dramatu, road movie a jakéhosi psedodokumentu, vypráví příběh lidí, jejichž život působí na první pohled dobrodružně a nevázeně, avšak při druhém pohledu člověk cítí osamělost, nezakořeněnost a smutek. Film o lidech, kteří si vybrali, nebo spíše byli nuceni si vybrat život v pohybu a takřka bez pevné půdy pod nohama - i tak ale mohou mezi těmito "moderními kočovníky" vznikat přátelské nebo i hlubší vztahy. Zaujalo mě, že vedle profesionálních herců byli ve snímku i "naturščici", kteří vedle místy až syrové kamery a exteriérů dodávali filmu na uvěřitelnosti - palce nahoru za dějové linie se Swankie a Bobem. Ve výsledku se u mě film pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdami, v tomto případě si ale přidám. P.S. "See you down the road." (01.03.2021)

Ceny Americké filmové akademie procházely za dlouhou dobu své existence vícero zásadními změnami v preferencích, které vedly k zisku Oscarů. Byly doby, kdy se Hollywood zhlížel ve velkých dramatech o zásadních společenských otázkách, a pak je vystřídaly časy, kdy studia upřednostňovala velkoryse natočené podívané s významným komerčním potenciálem. Ať už se šířily jakékoli trendy, přežívající představa filmových fanoušků o vítězném oscarovém snímku směřuje k nepřehlédnutelnému, divácky přitažlivému titulu, který v ideálním případě bude mít společenský přesah a obsahovat prvky vyšší kultury. Jednoduše řečeno, má to být filmová událost roku, kterou bude možné využít jako reklamu pro filmový průmysl a postavit ji jako výzvu k návštěvě kina. Země nomádů nic z toho nenaplňuje. Dovolím si tvrdit, že kdyby Hollywood další dva tři roky nechal vítězit podobný typ filmu, odsoudí oscarové klání do bezvýznamnosti. Problém snímku nespočívá v tom, že je komorní, a jen částečně ve faktu, že je výrazně nedějový. Pociťový snímek, který kalkuluje s empatií, nemůže dobře fungovat, pokud staví na odtažité, emočně nepřístupné hrdince, která nechce nebo neumí žít v komunitě, navazovat a udržovat nové sociální vztahy. Základním problémem Fern není smrt manžela ani stav sociální nouze (víc než slibnou šanci začít znovu zahodila), ale povahové nastavení hrdinky. Kdyby hlavní roli nezahrála má oblíbená Frances McDormand, vážně bych uvažoval o dvou hvězdičkách. Celkový dojem: 55 %. (07.08.2021)

Talentovaná Chloé Zhao našla společensky angažované, a přitom hluboce lidské téma, pro něž navíc našla ideálně ztrápenou tvář Frances McDormand. Zemi nomádů přeju všechny ceny, moc lepších filmů se loni neobjevilo a k té páté hvězdě taky mnoho nechybí… Skvělá práce! Více zde. (22.05.2021)