The Earth Sings
Obsahy(1)
Po vzniku Československa v druhé polovině 20. let minulého století rozšířila Matica slovenská činnost národopisného oddělení také o film. Zásluhu na tom měl hudební vědec Karel Plicka (1894 - 1987), který pro Matici pracoval od roku 1923 jako sběratel lidových písní. Vedle zapisování písní a fotografování krojů začal s kamerou značky Pathé filmovat lidové slavnosti a zvyky. U Plickova filmového debutu Za slovenským íudom (1928), z něhož se zachovalo pouze torzo, dobová kritika vyzdvihovala zejména dokumentační hodnotu. Ani jeho druhý celovečerní snímek Po horách, po dolách (1929) nepřekročil odborně dokumentační rámec. Když se Plickovi podařilo začátkem 30. let získat zvukovou kameru, vytvořil své stěžejní dílo Zem spieva (1933), jímž zaujatý folklorista prokázal nejen poučenost a sžitost se zobrazovanými jevy, ale přinesl i nové estetizující prvky. V poetickém dokumentu Zem spieva shrnul svoje dosavadní skici a filmové materiály, doplnil je novými výjevy a vytvořil filmovou báseň, čerpající z bohaté studnice lidové kultury slovenského národa. Základní dějovou osnovu tvoří venkovský život s věčným přírodním koloběhem od konce zimy a zrodu jara až k podzimu s vinobraním jako posledním darem slunce. Pro jednotlivé výjevy, odehrávající se v jednotlivých ročních obdobích, si autoři zvolili vlastní básnickou zákonitost. Záběry Prahy a Bratislavy představují prolog, dětské hry ve volné přírodě zase epilog filmu. Seřazený materiál se stal podkladem pro vytvoření hudebního doprovodu, potom se definitivním střihem na nahranou hudbu Františka Škvora docílila esteticky působivá jednota obrazové a zvukové složky díla. Na výsledném tvaru měl významný podíl jako střihač Alexander Hackenschmied, československý dokumentarista, inspirovaný zkušenostmi sovětské filmové avantgardy. Přestože je Zem spieva zvukovým filmem, použil Plicka poetické mezititulky, jejichž autorem byl básník Ján Smrek. Film vznikl bez scénáře, na základě autorské představy celku, která se v procesu realizace stále konkretizovala a dotvářela. Originální negativ filmu však shořel při požáru zlínských ateliérů v roce 1944; ze zachované nekompletní pozitivní kopie byly v roce 1945 vyrobeny dva double negativy a v roce 1983 se nahrál nový záznam původní hudby. Ve své době se film u domácího publika nesetkal s patřičným ohlasem, jaký by si zasloužil. Jeho kvality však byly už tehdy oceněny v zahraničí, kde spolu s filmy Řeka, Extase a Bouře nad Tatrami získal za nejlepší režii Pohár města Benátek na druhém ročníku mezinárodního Biennale 1934. I po sedmdesáti letech, kdy vývoj dokumentárního filmu, doznal v technologii i ve filmové řeči značných změn, neztratilo toto průkopnické dílo nic ze své umělecké působivosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Pecka. Skvelá práca s kompozícou, podmanivá hudba. Zaujímavé, že kamera ma často ľudí na háku a obraz sa sústredí na vyplnenie priestoru - rám prírody ostáva a je jedno či majú ľudia odrezané hlavy, alebo utekajú zo záberu. Natočenie "zo spodu" dodáva filmu výpravnosť a monumentálnosť. Treba vidieť... ()
Hodnotu některých filmů doceníme až o mnoho let později po jejich natočení... což je přesně případ snímku Zem spieva, ten mezi nimi bude figurovat na čelních místech. Starými tradicemi a folklórem prostoupený každodenní tvrdý život lidí pod Tatrami, dávno zapomenuté písně, dětské hry a řemesla, které už nikde neuvidíte, to vše nadčasově sestříháno a prokládáno záběry dechberoucích přírodních krás Slovenska. Nemám co bych tomuto skvostu vytknul. ()
Začiatok filmu je prechádzkou po Bratislave. Sledujeme trhy, ľudí, ktorý sa ponáhľajú do práce, električky a autá a potom ako by mávnutím čarovného prútika sa dostávame na stredné a východné Slovensko, do miest, kde panujú tradície a kde je folklór zo všetkými svojimi zvykmi a obradmi silnou súčasťou každodenného života. V lone prírody vidíme deti ako sa hrajú a dospelých ako sejú a obrábajú polia a ako zbierajú ovocie a úrodu. Vidíme ľudí ako sa zabávajú, ako oslavujú boží deň a ako vítajú jar tým, že zahadzujú a pália Morenu. Film je básňou, ktorá v sebe miesi lyrické obrazy, ktoré vynikajú vďaka živému a rytmickému hudobnému sprievodu a dokumentárny film zachytávajúci každodenný život v tej najčistejšej podobne. Dôležitým prvkom nebola len Plicková kamera, ale aj strih Hackenschmieda, ktorý z rytmizoval mozaiku záberov a dal jej štruktúru a formu. Vďaka tomu sa jedná o veľmi zaujímavé dielo, hlavne pre súčasného diváka, ktorý má možnosť pozorovať starú Bratislavu a život na dedinách, neovplyvnení počítačovým vekom a zo zameraným na slovanské zvyky a tradície. Čím sa film stáva krásnou nostalgickou spomienkou za dávnymi časmi, ktoré upútajú aj tých, ktorý ich nemali možnosť zažiť. Čo je v rámci tohto žánru a na slovenské pomery nadčasové. ()
Karel Plicka za pomoci slávneho strihača Alexandra Hackenschmieda vytvoril dielo, ktoré položilo základy etnografického filmu na slovenskom území. Prenesenie národnej literárnej tradície zobrazovania života a práce prostého ľudu obohatil ľudovým folklórom, prírodnou poetikou a avantgardnými filmárskymi postupmi, čím dal vzniknúť skutočne výnimočnému dokumentu. Napriek tomu, že je nemý, i v tomto prípade platí, že opisovanie zážitkov zo sledovania zachytenia krásy, ktorá sa rozprestiera po hlbokých údoliach, vysokých kopcoch a širokých pláňach, a života na dedine nedokáže dostatočne nahradiť pôžitok zo samotného, svojou pôsobivou obrazivosťou veľavravného filmu. Nádherné kompozície, kamerové rakurzy, významotvorný strih a príhodne zvolená hudba z neho tvoria veľmi osobitý počin, ktorý zrejme stále zostáva neprekonaný. Navyše má rozumnú dĺžku. 85% ()
Slovenských filmov z prvej republiky nebolo veľa, iba časť z nich sa zachovala, a len pár je plnohodnotne dokumentárnych. Nad témou netreba veľa rozmýšľať, o čom inom by takýto dokument mohol byť, ako o práci na obžive a o folklóre. Tento jedinečný film sa dá so záujmom pozerať aj po takmer storočí. Nie že by sa tieto práce a tance nefilmovali aj dnes, veď Zem spieva na slovenskej televízii aj v súčasnosti, ale takéto autentické zábery nenahradia. Naviac je na vysokej úrovni film aj po stránke kompozície záberov, scenára a réžie, za technickú stránku a stratu kvality kópiami tvorcovia nemôžu, takže im za to neuberiem ani hviezdu. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (28)
- Karel Plicka skonštatoval po uvedení filmu: "To, čo ja robím, chcel by som, aby bol akýsi základ filmovej produkcie na Slovensku. Odtiaľto aby sa išlo ďalej." Jeho impulz však nenaštartoval rozvoj slovenskej kinematografie kvôli neexistujúcim dostatočným technickým, ekonomickým a personálnym podmienkam. Krajina bola skôr objekt záujmu pre zahraničných autorov hľadajúcich priemyslom nezasiahnutú zem. (Biopler)
- Spolupráca Plicka-Hackenschmied dovolila, aby sa zreteľné kameramanské kvality Plicku pretavili do filmového diela pomocou Hackenschmiedových postupov vystavania celku na princípoch ruskej montáže. Hackenschmied narúšal osvedčené strihové postupy. Po celkoch krajiny sa nebál zaradiť polodetail detskej tváre či sériu portrétov dedinčanov. (Biopler)
- Verziu filmu s novou nahrávkou hudby vyrobilo Štúdio krátkych filmov s rozpočtom 420.352,- Kčs a premiéra sa konala 20.6.1985 vo Filmovom klube Slovenského filmu na ulici Československej armády č. 6. (Raccoon.city)
Reklama