Sanitka

11/11 Slavný ambiciózní seriál Hubače a Adamce. Skutečně není špatný ani po letech, jen je příliš intenzivní ve své snaze pokrýt tolik zásadních témat. Náročná je každodennost jednotlivých pracovníků rychlé záchranné služby, náročné jsou jejich případy. Ono nestačí se denně střetávat se stářím, kolapsy v mezilidských vztazích, kolapsy v socialistickém nedostatku personálu a materiálu, seriál popisuje v pouhých jedenácti epizodách rozsáhlý korpus let a osudů. Rozhodně tedy Sanitka nepatří mezi relaxační, ale mezi náročné projekty jak pro výrobu, tak pro diváky. Stojí za pozornost, jen už tehdy mohla dramaturgie probrat ty zajímavější příběhy mezi těmi bývalými letci z Anglie, bývalými manželi, dávnými láskami, alkoholiky a pracanty. (16.12.2016)

Já bych to zvedal, rval hodnocení nahoru, podržel jej jako Atlas zemegulu, ale příšernost, kterou ztvárnil nešťastník se jménem Juřička, ta děsivá postava, onen kulturista amatér, hyperufňukaný koňofil a všeobecně vzato nesnesitelný idiot, mi to nedovolí. Jo a ještě mě drtil ten zmatený a poněkud impulsivní pán, co hrál Jardovi Hajzlíkovi fotra. Jméno se mi hledat nechce, pouze přiznávám, že mít toto za otce, dobrovolně se hned po narození běžím přeměnit v humus. Ovšem hudba k seriálu patří mezi nejlepší počiny, které jsem měl v tomto ohledu tu smůlu vyslechnout. Sám seriál se snažil udržet politickou angažovanost v rozumných mantinelech, pročež i dnes může svobodně bloumat po televizních kanálech, aniž by se mi otevírala kunda v kapse. Nebo jak se to říká.....kudla v kase. Tak nějak. ---- Ále, za desátý díl čtvrtá. Zase mám knedlík v krku. Jsem prostě holka, no. (22.12.2012)

"PROMIŇTE, JÁ VAM CHTĚL JEN ZACHRÁNIT ŽIVOT." SANITKU jsem měl vždycky radši než NEMOCNICI, byla akčnější, měla hezčí baby (Hudečková, Adamovská, Andrlová), lepší hudbu a sešli se tu mí oblíbenci jako Hanzlík, Kostka nebo Vinklář jako charizmatický, chápavý šéf s úžasnými melancholickými proslovy k zaměstnancům. Naivita a patos mi nevadí, právě naopak a nad politiku jsem povznesen, ale faktem je, že je to hrozná limonáda, že Hanzlíkova správňácká postava nepůsobí nejsympatičtěji a že bych se rozhodně obešel bez linie jeho otravného bratra. Ovšem ten euforický pocit pokaždé, když vyrazí sanitka do ulic a ten poslední traumatizující díl s leteckou katastrofou... (17.01.2010)

Jo jo, když jsem byla malá, tak jsem na znělku tančila u televize. Ale vážně: Sanitku si pamatuji jako svižný dramatický seriál a mám pocit, že vůbec nepatří mezi ty nejhorší, které jsme pod praporem normalizace vyprodukovali. Navíc mám tendenci na každý takovýto počin nahlížet jako na dobový dokument prostředí a podmínek doby, na niž si příliš nevzpomínám. (27.04.2009)

Vracím se k hodnocení tohoto seriálu dodatečně, abych mohla srovnat svoje pocity s pokračováním, ke kterému jsem se už vyjádřila. První seriál hned po natočení nebyl žádná bomba. Je to s podivem, ale až po letech se mu dostalo odpovídajícího diváckého docenění. Kdysi mi dosti vadilo hysterické chování Evy Hudečkové, nerozhodnost Jaromíra Hanzlíka vůči Zlatě Adamovské i scény s otcem rodiny Josefem Karlíkem. Těch samotných záchranářských zásahů tam zase tolik nebylo, rodinné zápletky v ději převažovaly. Hlavním kladem je pohled nazpět do let, kdy byli všichni hlavní představitelé tak mladí a krásní. Teď už jsou jenom krásní. Myslím, že dvojka navázala celkem důstojně. (03.12.2013)