Výjimeční

(5,5/10). Tady toto bylo velké zklamání co se týče zábavy.. Čekal jsem kvalitní komedii jako jsem už u Francouzů zvyklý.. Bohužel jsem dostal průměrné drama, které má velice silný příběh, hlavní herec podává oscarový výkon, ale chyběl mi tam humor.. U tohoto tématu se ovšem nedivím, že se to s humorem nedalo moc šťastně skloubit. Snad mě režiséři Nedotknutelných překvapí příště.. Ale dnes to nebylo.. Bohužel. (07.09.2020)

Společnost si s nimi neví rady, nebo spíš možná nechce vědět. Žabožrouti přicházejí s tématem, který diváka chytne a zároveň ho donutí k zamyšlení. Jeden vede dvě dekády spolek pro děti s těžkým autismem, které by byly jinak odkázané na čtyři stěny, jednu postel a spoustu prášků. Nikde je nechtějí, tudíž úřady tak trochu přivírají oči nad jeho netradičními metodami. Chybí mu totiž adekvátní prostory, příslušná povolení či kvalifikovaný personál. Druhý, jeho kamarád, zase učí dospívající ze sociálně slabých rodin, kteří nevědí, co se s načatým životem, jak se o mladé autisty postarat. Dvě skupiny, které rozhodně nemají na růžích ustláno a na které systém tak nějak zapomíná. Jenže teď přichází do multikulti spolku kontrola z vyšších míst. Ač velmi těžké téma, pořád jsme tak nějak na odlehčené vlně. Máme tu tak hříšníka se záchrannou brzdou ve vlaku, který rád pokládá druhým hlavu na rameno, máme tu Vincenta Cassela, který opakovaně absolvuje seznamovací schůzky s náhodně dohozenými protějšky, máme tu neustálé výmluvy, proč daný pečovatel přišel pozdě. Přestože na plátně vystupují postavy projevující se abnormální sociální interakcí a s velmi netradičními vzorci chování, až na jednu výjimku (noční hledání ztraceného mlátiče do hlavy) se do toho nikdy neobujeme, nikdy nepadneme na hubu. Rozhodně to neznamená, že by tvůrci nešli k jádru problému a jen přešlapovali na místě, to vůbec, vidíme každodenní realitu, ale tak nějak pořád s jistou dávkou nadsázky. Nějaký jasný dějový oblouk chybí, spíš jde o jakési naléhavé svědectví o potížích těch, kteří pomáhají, ale jsou na to tak trochu sami. Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po skutečném případu a vrací se (samozřejmě i mezitím nějaké projekty měli) ve velkém stylu, jen fyzické postižení vystřídalo duševní. Ožehavá problematika, dávno prohrané bitvy, přirozené charisma obou hlavních představitelů, rozostřená kamera i poutavý hudební podkres. Za mě spokojenost. 80% (05.05.2020)

S tím přirovnáním k Nedotknutelním bych byla trošku opatrnější, protože Výjimeční nemají až tak moc úplně příběh jako spíš, že to jsou jednotlivé epizodky o životech těchto lidí. Je potřeba na toto téma upozorňovat, protože jak jste asi zjistili po jeho shlédnutí, nemáte o tom stejně jako já páru. Komediální to spíš není. Občas spíš úsměvné a to ještě tak trochu potlačujete ty opačné emoce, protože Výjimeční jsou spíš hodně na to sociální téma a při jeho sledování se budete cítit asi spíš lítostivě, jestli jste hodně empatický typ. Tyhle filmy cíleně moc nesleduju, protože jsem snadný cíl na vyždímání a pak z toho mám depresivní pocity. Jako herecká příležitost je to ale pro Vincenta Cassela prvotřídní a snad ho díky svému jménu ještě víc přinese na světlo. (17.05.2020)

Ked ja sa tych africkych cernochov bojim, realne ... africke cernochy su najhlupejsie, fakt ako vyjebana hlupa haved, voci ktorej sa hodne drsne vymedzujem. Preco to cpu sem, do EU ? My sme EU aby sme si uvedomili, EU - to nie su oni - uradnici a ministri niekde v luxusnych bruselskych uradoch, ktori rozhoduju o nas bez nas ... takato je u mnohych predstava EU. Aby som dokoncil - preco to cpu sem, my potrebujeme hlupe africke cernochy aby sa tu prechadzali po uliciach ? urcite ne - ti pracovat nebudu a ak budu, bude to ta ich africka kvalita prace. Konkretne - tieto cernochy ziju v mentalnom stredoveku, jo, pod jarmom islamu 15. storocia. Preco neostanu vo svojich vlastnych povodnych krajinach, aby ich civilizacne a spolocensky pozdvihli? A aby som neposobil ako nejaky vyjebany konspiracny picus Karel Chrocht /Karlos80/ - neverim konspiracnym teoriam, z 95 % konspiracnych teorii /oni ich tu vozia za ucelom a, b,c,d,e ..../sa smejem neverim im. Za seba - a myslim ze nielen za seba hovorim jasne - ja ich tu nechcem /tu = EU, opakujem, my sme EU/, ja som xenofob, homofob a voci tymto hlupym chlapciskam - africkym cernochom aj silny rasista. Jo, bojim sa tychto hlupych africkych chlapcisiek. Film je hodne xenofilny, to su dnesne trendy, xenofilia nam tu frci kam sa len pozriem. No ale xenofilia je nemoc, zlo a choroba: Aby ma multikulti propaganda presvedcila o tom, ze je zivotaschopna, museli by si cokoladovi pristahovalci vyhrnut rukavy, makat az sa z nich bude dymit a tahat 12 -ky, 16 -ky, len aby sa bieli dochodcovia a kadejake biele socky mali ako prasata v zite. Vtedy uverim ze multi kulti s islamom funguje  : 20 % (12.05.2020)

Kdo by to byl řekl, že mě v adventní době zaskočí, uhrane a dojme skupinka francouzských Rain Manů? Ale bez legrace... tohle je neskutečně lidský film, který jsem doslova hltal z plátna a nepřestal ani na okamžik. S výborným Vincentem Casselem v hlavní roli mi připomněl klenoty jako Rain Man, Čas probuzení a svým původem i Nedotknutelné a rozhodně se nejedná o hyperbolická přirovnání. Francouzi zkrátka umí točit filmy o lidských příbězích a tenhle se mi obzvlášť zapíše do paměti. A když už si myslíte, že je všemu emočnímu cloumání konec, přijde ten zdaleka nejsilnější moment - závěrečné titulky. Za mě nejlepší film roku 2019. (03.12.2019)