Výjimeční

Páčilo sa mi to viac ako vychvalovaná pecka od týchto tvorcov The Intouchables. Je to síce natočené podobne chladne dokumentárne so snahou nebyť prvoplánovo dojímavý. Ale vďaka oveľa silnejšej téme, ktorá pôsobí viac ako dokument ako filmový príbeh, k tomu ten prístup sedí. Proste sledujeme jak funguje organizácia starajúca sa o najťažšie prípady autistov, ktorá existuje v šedej zóne. Nemajú oficiálne povolenie, ale keďže nie je nikto iný, kto by sa o tieto prípady postaral, tak ju roky úrady tolerujú. Na základe niekoľkých mikropríbehov (starostlivý vedúci, ktorý zanedbáva svoje súkromie, mladík z ulice, ktorý začína pracovať s autistami, extrémne neprístupný autista, ktorý mláti hlavou o všetko možné alebo autista s nutkaním zatiahnuť vo vlaku ručnú brzdu) získame celkom dobrú predstavu jednak jak funguje táto organizácia, jak je systém slúžiaci na starostlivost o týchto ľudí nastavený až príliš zle a hlavne, že autista sa nerovná roztomilý geniálny Rain Man. Čiže film fungujúci hlavne ako poučná exkurzia do sveta, ktorý málokto z nás pozná. Štvrtú hviezdičku dávam jednak za tému a zároveň za záver v ktorom ten autista tú brzdu konečne nepotiahol. To ma jak rozosmialo, tak aj dojalo. Plus scéna v ktorej pozerá na brzdu jak vyhladovený pes na kosť je neskutočne roztomilá a pustil som si ju viackrát. 8/10. (26.04.2020)

Hodnej Žid, praktikující muslim a  pomocná ruka pro rasově různorodé puberťáky nad propastí. Vše zasazeno do vydírajícího a odzbrojujícího téma autistů. Jasný odpad! Nebo ne?  Rozhodně kurva NE! Hysterický antiaktivismus, který se v jistém procentu lidí probudí vždy, když uvidí duhu, hodného černocha, altruistického muslima či něco podobného je naprosto stejně trapný jako extremismus na opačném pólu, kde je taťka Šmoula hnusný rasista a šovinista a Deset malých černoušků je názvem na indexu.  Jděte prosím už konečně, oba tábory, tam kam patříte. Tedy do prdele. Výjimeční je prostě výjimečným filmem o výjimečných lidech s výjimečným pohledem na svět. Se znalostí tématu neotřesitelných pět a navíc to bylo vtipné i příjemně dojemné. (25.10.2021)

Nejsem z kamene a za volbu tématu tentokráte musím něco navíc přihodit, přestože mě film většinu času zase až tak moc neseděl. S blížícím se koncem ovšem ty správné emoce přece jen přicházejí. Film s podobným poselstvím je dobré čas od času vidět, aby se divák přesvědčil o tom, že na světě je spousta lidí, kteří chtějí nezištně pomáhat. Druhá projekce určitě časem hodnocení ještě zvedne. 70% (17.09.2020)

Vidí? Takhle se dělá háelpéčko aka Hluboký Lidský Příběh. Už to letos nastínily solidní Neviditelné, ale Nakache a Toledano tomu dali hitové balení, které má potenciál fungovat i mimo Francii. Složité téma péče o děti s autismem podává dvojka hitmakerů s lehkostí, která ale není totožná s nějakou exploatací. Ten film má skvělé tempo, šibeniční humor, silnou ústřední dvojici a schopnost apelativní patos schovat pod realistický a civilní tón. Poselství je natolik závažné a téma natolik aktuální, že člověk odpustí i rozvleklou (ne)pointu. Už jsme skoro tam. Akorát, že tam ještě ani zdaleka nejsme. Jsem zdravě a necynicky dojat filmem, který odmítá věřit v to, že jsou věci dávno ztracené a prohrané bitvy nemá cenu bojovat do konce. (28.11.2019)

Na Výjimečné jsem se těšil. Hodně. A byť jsem odcházel z kina spokojenej, možná ve mně trošku toho zklamání zůstává (ale možná to je jenom nabízejícím se srovnání s Nedotknutelnými). Film je plnej emocí, šíří nějaké poselství, herecky není co vytknout, technicky taky ne, hudba je podmanivá, ale nerušivá. Jenom mi tu chyběl nějakej větší, souvislejší příběh přímo o samotných autistech, protože Výjimeční jsou spíš příběhem o Brunovi a Malikovi. Ne, výsledek není ani trochu špatnej, rozhodně ne, ale já bych ho na režisérském křesle asi uchopil jinak. Mimochodem, tu hutnou atmosféru při závěrečných titulkách, bych vám přál zažít. Hustý. (07.01.2020)