Krtek

Pro mě nesmírně nudná, megasračková bizarnost. Nemám rád tyhle symbolické filmy, kde zvrácení autoři najmou zrůdy, mrzáky a jiné kreatury, naženou je do ultralevných kulis, dají tam hodně krve a nahoty a pak dělají, že ten film má hrozný přesah a ukazuje na zkaženost světa atd. Postava El Topa má asi vypadat cool, jenže v těch jeho koženejch hadříkách vypadá jako blbec a pohybuje se nesmírně nemotorně. Neuvěřitelně mě pak nasrala část o 4 střeleckých mistrech, když všichni byli mnohem lepší, než El Topo a on je vždycky nějak trapně přechcal (já vždycky fandil těm mistrům, než homo kovbojovi). Pak ho zraděj lesbičky a banda kriplů si ho odveze někam do podzemí, kde mu odbarvěj hlavu na blond (MUAHHAHAHA Jodorowsky je buď narcis nejhrubšího zrna a nebo nemá sebeúctu jinak by se s takovouhle vizáží nemohl nechat natočit), což pro mě byl impuls začít na ten film koukat rychloposuvem. Pak se z El Topa stane jakejsi budhista a dobrák (naznačeno tím, že dělá groteskního pouličního blázna) jenže ve zkaženym městě mu pak postřílej jeho milované kriply, což neunese a všechny obyvatele postřílí, což opět neunese a upálí se, jako správnej hipík. Liliputánská kryplině mezitím porodí jeho dítě a odjede s křesťanskym knězem, který zdrsněl a začal nosit staré známé S/M fetiš kovboj hadry. Kruh se tedy uzavírá a vše začíná na novo. Mordyjé takovou sračku jsem od toho vážně nečekal. Mrdka mrdkoucí!!! (11.10.2008)

Apokalyptický western? Náboženské podobenství? Mytologický příběh o iniciační cestě hlavního hrdiny za poznáním sebe sama? Nesmyslný trip zfetovaného režiséra? A nebo taky možná něco jiného... Podivný film pana Jodorowskyho, který nedává žádný klíč k rozšifrování děje a tak se pochopení snímku stává záležitostí každého jednotlivce, který si na základě svých filmových a mimofilmových znalostí vytvoří vlastní, zcela subjektivní obraz toho, co právě viděl. Postmoderna ve filmovém hábitu. (24.01.2008)

Nebyť vopred, aspoň okrajovo, oboznámený s menom a dielom A. Jodorowskeho a pustiť si El Topa s očakávaním zážitku z výnimočného medzi bežnou westernovou produkciou by muselo byť bolestivé. V dobrom prípade vyústenia prekvapivé, úchvatné. Dielo nepochybne výnimočné a zároveň stojace samo, nie osamelé, skôr sebestačné, vymykajúce sa žánrovým mantinelom, z ktorých si robí akurát povrchový tenký kabátik................... Jodorovsky ponúka symbolickú púť, cestu človeka za spásou, hľadanie vykúpenia, spravodlivosti a boha, alebo autobiografickú šifru režiséra osobne (s prihliadnutím na obsadenie sa na post hlavnej postavy) možno alegóriu Krista, či niečo ďalšie, úplne iné, iba dobre fungujúci efekt je taktiež jednou z početných alternatív výkladu diela. Snímka rozpráva príbehy prostredníctvom obrazov sýtych na detaily a (nielen) náboženskú symboliku, často pripomenie tvorbu surrealistov (najmä) R. Magritta – kombinácie bežných objektov do nie bežných zátiší, zhlukov, či S. Dalího, napríklad pri vyobrazeniach spúšte po krvi preliatí pripomína tiež sériu obrazov P. Brueghela tematizujúcu 7 smrteľných hriechov, alebo H. Boscha počas dovolenky na divokom západe, Jodorovskeho vízie tancujú religiózne bizarný time-warp na hranici surreálna v rytme rôznorodej hudobnej zložky........................ Silnou stránkou je nevypočítateľnosť príbehu. Jazyk autora je v striedmom tempe zašifrovaný, ponúkajúci možnosť viacerých interpretácií, a ťažko zrozumiteľný, neustále vynáranie ďalších a ďalších symbolov, ponúka sa taktiež možnosť hlásajúca – všetko je to len pre efekt, iba umné poskladanie jednotlivých nápadov do zložitej a súdržnej konštrukcie podobenstva v žánrovom obalení. Ak, je toto správnou možnosťou, efekt sa podaril na výbornú, obzvlášť čo sa týka už spomenutej vizuálnej stránke búrajúcej hranice a smerujúcej až ku kultovosti . Zrozumiteľnosť dostáva miesto dobrého adepta na bod do vášnivej diskusie. V konečnom dôsledku, subjektívna interpretácia má vlohy na bytie atraktívnejšou než potenciálna „správna interpretácia“ El Topa........................ Výrazným motívom prestupujúcim naprieč celým dielom je rozklad a smrť – každá vražda je nasnímaná v štýle estetického excesu, kopa mŕtvych králikov, ukrižovaná koza, horda mrzákov utekajúca k „svetlu“, kde ich čaká poprava, obskúrnosťou vyplnená obrazotvornosť hrá prím, morbidita je jedinou explicitne sa vyjadrujúcou zložkou vo filme (tým pádom tiež najvýraznejšou), zároveň ďalším elementom pritakávajúcim mystickej, vo finálne kruto pesimistickej aure El Topa. Obsahovo ťažko determinovateľné, obrazovo úchvatné, v oboch smeroch excentrické. „Ikony sa nemaľujú. Ikony sa píšu.“ ....................... A Jodorovsky veru vie. (02.07.2013)

(1001) 2014: Už jsem na to přišla. Jodorowského estetika mi připomíná ilustrace Borise Jirků. Také mne fascinuje, že je to mnohem dojemnější, než si pamatuji. Zvlášť práce s hudbou. A všeobecně mě dojímá, jak jsem za posledních pět let dospěla. (Úryvek z původního komentáře z roku 2009: "Za všechny ty filmařský a divácký věcičky bych dala jasně plnej knedlík, protože jsem zvrhlej pozérskej narcistickej antisociální mizantropní prasák...") Tehdy jsem ještě nepsala spisovně a také spoustu věcí nechápala. Dnes nevidím na Krtkovi zvrhlého nic (respektive to, co je zvrhlé, je zástupce zvrhlosti samotné a tak je to správně) a některým aspektům rozumím víc (nebo jinak), než předtím. Jsem zvědavá, jak ho uvidím 6. prosince 2019. Protože jsem se na film spontánně podívala na den přesně, měla bych z toho totiž dozajista udělat tradici. (06.12.2009)

Ve skrze dosti prázdný film. Ona parafráze na Bibli a celkově křesťanství by mohla být zajímavá, ale není. Režisér předestírá myšlenky spíše jen povrchní, jenž v intelektuálně zdatném divákovi nedokáží a ani nemohou příliš rezonovat. Něco jiného je vizuální stránka filmu, která je zajímavá a některé obrazy jsou opravdu surreálně působivé. Bohužel, ani surrealismus není mým šálkem čaje. Subjektivní hodnocení je proto takové, jaké je. (21.02.2011)