Cruella

Dvacet minut pryč a nic, další půlhodinka a pořád stejné pocity. Navíc tenhle další Disneyho moderní velkoflák na motivy legendární pohádky má dvě a čtvrt hodiny, přitom docela brzy nemá moc co vyprávět a naprosto zoufale se snaží o napětí, dojetí nebo dokonce humor. Pro někoho talentovaný, pro mě zatím jen průměrný Craig Gillespie vzal psí taškařici z jiného konce: podíval se na zrod černobílé Cruelly de Vil z klasiky 101 dalmatinů. Ta rozhodně neměla na růžích ustláno (narodí se s černobílými vlasy, od spolužáků dostává nařezáno a sama rány rozdává a záhy přihlíží tragické smrti matky), ovšem já jí moc nefandil, a kdyby uhořela, bylo by mi to šumák. Tak či onak se z toho všeho nějak vyhrabe, spolčí se se dvěma londýnskými zlodějíčky a nechává se zaměstnat v salonu démonické baronky Emmy Thompson, protože o hvězdné módní kariéře vždycky snila, a navíc má sakra talent. Jenže pak se dozví jednu zásadní informaci a na povrch začne vylézat její drzejší, punkové a sviňské já. Oceňuji, že Gillespie šel svou cestou, prodává solidní styl, předkládá skvostné kostýmy a kulisy a tradičním disneyovkám se dost vymyká, ovšem to je tak nějak všechno. Proměna v potvoru nefunguje, následné neustálé přepínání mezi hodnou přirozeností a zlou pózou taky ne, všechna ta wow energie mi přišla umělá, stopáž nesmyslně přepálená, zlodějští kumpáni otravní, zápletka až moc myslící na rodiny s dětmi. Do toho loupeže, pomsta, traumata, asi černá komedie, prostě guláš. (12.07.2021)

Craig Gillespie je hodně šikovný režisér a Cruella to potvrzuje. Nesmyslně přepálená stopáž mě sice zpočátku trošku děsila, ale tenhle disneyovský origin šlape až nečekaně dobře. Emma Stone je většinu času velmi sympatická, až se člověk diví, že má hrát vlastně záporačku, ale ty momenty, kdy se změní v sociopatku toužící po (oprávněné) pomstě, vlastně i díky tomu fungují tak dobře. Emma Thompson si svou prvotřídní svini taky užívá a Gillespie sype z rukávu jeden vizuální nápad za druhým, sem tam vyzobne něco z Jokera, sem tam z Burtona a na jeho stylový Londýn sedmdesátých let se zatraceně dobře kouká. Vlastně jako na celý film. Až mě docela mrzelo, že se tvůrci museli občas očividně trošku držet na uzdě. Celkově je to ale zatraceně zábavná a audiovizuálně našlapaná podívaná, která funguje jako drama, komedie, rodinný film i heist. Nevím, jestli bych podepsal tvrzení, že ze všech těch hraných návratů k disneyovským klasikám je Cruella nejlepší, rozhodně je ale nejosobitější a nejodvážnější. (09.06.2021)

Dělat origin o záporačce v mantinelech vytyčených Disneyim je podobně marné jako Cruelliny site-specific instalace, které působí jako něco, co vymyslela Emily in Paris, která vybrala i ten nejvíc obvi soundtrack. Lavírování mezi quirky dělnicí módy a pomstychtivou záporačkou je neobratně nepřesvědčivé, zvlášť v kontrastu se skvělou baronkou Emmy Thompson, která je vlastně přesně tím, čím měl být charakter Cruelly. Jasně, je to jiné, než ostatní hrané Disney věci, výkřiky Variety o "filmu roku" jsou ale ústřel. (10.06.2021)

Překvapivě více než snesitelná Disneyovka, která v určitých momentech trošku připomene samotného Guye Ritchieho. Emma Stone zase jednou ukazuje, že je to velká herečka a roli Cruelly si neuvěřitelně užívá. Stejně tak se povedlo obsazení Emmy Thompson. Prakticky celému hereckému obsazení není co vytknout. U filmu s podobnou tématikou je pro mě maximum možného 65%. (20.07.2022)

K tomuhle vcelku divnému projektu jsem si až do konce titulků nedokázal úplně najít cestu. Origin disneyovské záporačky je prostě vcelku zbytečný, a kdyby se jednalo o svébytný film o tom, kterak si outsider v jokerovském duchu navzdory společnosti vydobude cestu k sobě samému, nepříjemně vtíravých otázek by razantně ubylo. Jenže se tak nestalo, a tak se ptejme: Dává smysl svět, v němž se nahodile mísí až dickensovská sociální realističnost s komiksově přepálenými charaktery? Je možné prodávat směs seriózně se tvářícího psychologického dramatu, odlehčeného heistu, rodinného dojáku a disneyovského technologického dema s digitálními psy? A proč postava Paula Waltera Hausera fandí zrovna Tottenhamu? Karikaturní figury Emmy Stone a Emmy Thompson samozřejmě hrají jako o život a hází expresivní grimasy na všechny strany, stylizovaný Londýn 70. let se otřásá pod náloží dobového soundtracku a propracované kostýmy udrží pozornost; jenže zároveň je příběh velmi průhledný a předvídatelný (a tam, kde není, tak prostě nedává smysl), zajímavá témata rozpadu osobnosti či sněhurkovského generačního střetu jsou opuštěna skoro rychleji, než se vůbec vynoří, a vzhledem k vcelku temné atmosféře je otázkou, pro jaké diváctvo je snímek vlastně určen. No, já to každopádně nejsem. (17.06.2021)