Frasier

Friends a Frasier. Za mňa vrchol sitkomovej tvorby. Ten snobský psychiater si ma hneď získal svojim inteligentným a suchým humorom. Ako pravý intelektuál vedel občas hrať aj s ľudskými, ťažšími emóciami, čo sa odzrkadlilo na komplexnejších dojmoch. Prvým dvom sériam chýbala zohratosť a zbytočne zachádzala do dramatických polôh. Na všetko dala zabudnúť tretia až piata séria. To bolo magnifiques. Zvyšok držal frasierovský nadštandard. Dodnes mi leží v žalúdku len jedna vec. Tak skvele fungujúce obsadenie pošramotili nezmyselným odprataním Bulldoga po šiestej sérii. (08.05.2020)

Promovaný psychológ Dr. Frasier dáva rady cez rozhlasový éter svojim poslucháčom. Komediálne zápletky mu "pomáhajú vyrábať" jeho otec (ex-policajt) na dôchodku, ktorý býva u neho v byte. Ďaľším spolhráčom je Frasierov nepraktický brat, domáca pani, starajúca sa o otca a v neposlednom rade i veľmi nepríjemný otcov pes, nedbajúci na luxusné vybavený byt. (01.07.2003)

Tento seriál som ako malý sem-tam zachytil v TV, no nevýhoda bola, že ho vždy vysielali až v neskorých nočných hodinách. Na strednej škole som si ho zaobstaral na DVD a hneď som sa stal jeho fanúšikom. Výborný slovenský dabing, vysoká úroveň všetkých sérií a príjemné herecké obsadenie vytvárajú z Frasiera kult 90tych rokov. Pre mňa najlepší sitcom vôbec. (06.06.2011)

Sitcomy to mají těžké. Je jich totiž jak hub po dešti, a tak většina z nich skončí během prvních dvou sezón. Nějaké z nich to dotáhnou na čtyři až pět. Ty, které vydrží déle, už musejí být něčím výjimečné. Musejí mít svou specializaci, nabídnout něco, v čem budou lepší než kterýkoli jiný právě běžící seriál, zkrátka si najít svou skulinku na trhu. Přátelé vytasili s těžkotonážní romantikou, Will a Grace zase oživili žánr screwball comedy a dotkli se ožehavého tématu gayů. Frasier ale diváky bavil déle než tyhle dva nekonečné sitcomy dohromady. Kelsey Grammer hrál svou životní roli celých 20 let, ač samozřejmě prvních devět bylo v sitcomu Cheers. Když konečně jakožto nejpopulárnější postava z Cheers dostal vlastní spinoff, nevypadalo to zpočátku valně. Chvilku trvalo, než se původně vedlejší charakter přetransformoval do středobodu celé show, ale podařilo se, a začátkem druhé sezóny si i Frasier našel svou skulinku. Pro mě osobně sice vyhrává trochu netradiční žebříček (nejpřitažlivější postava v hlavní roli, woof), ale objektivně je jeho doménou fraška, konkrétně nedorozumění. Je až neuvěřitelné, kolik z kompletních 263 epizod se motá okolo toho, že někdo něco špatně pochopil, přeslechl se a podobně. To by ale nefungovalo bez výtečného a přesného castu, který má mezi sebou hromadu chemie a nikdo z nich není nesympatický. Těžko říct, jestli u mě vítězí rozkošně pompézní Frasier, obsesivně-kompulzivní Niles, jejich nevrlý otec Martin, jeho trhlá terapeutka s rozkošným britským přízvukem Daphne, Frasierova produkční Roz, která má v kapse vždycky krásně jízlivou hlášku, Eddie, který je bezpochyby jednou z největších zvířecích osobností televizních obrazovek, nebo nikdy neviděná Maris, Nilesova nesnesitelná manželka. Byla to krásná jízda, a možná si ji jednou zopakuju. Good night and good mental health. (06.05.2011)

Tento seriál nikdy nepatril medzi moje obľúbené, ale spomínam si, že som ho aj tak z nudy v televízií pozerával. Na pár veciach sa dalo zasmiať, ale inak to bola jedna časť za druhou plná nudy a núteného humoru. Nepáčila sa mi ani jedna jediná postava a dabing ma tiež neoslovil. Takýto druh humoru mi veľa nehovorí a v tej dobe boli omnoho lepšie seriály a tiež sitcomy. Taktiež by už liezlo na nervy stále sa dívať na ten škaredý byt, v ktorom sa odohrávalo najviac scénok. K tomuto sitcomu by som sa už nikdy nevrátil. (16.02.2015)