Zastavení na Missouri

Hezké nedělní odpoledne! Tento film stojí a padá s Marlonem Brandem. Jeho postava je jistě nejvýraznější, hercovy kreace nevídané. Marlon je hybatelem, ale i rušivým elementem tohoto jinak dost bizarního příběhu, který se popravdě do šuplíku s nálepkou ´western´ vměstná jen velmi těsně. A jakoby toho nebylo málo, jindy bezchybnému Williamsovi se podařilo uvařit jen jakousi "sekyrkovou polévku". Tu by mu ale nezbaštil ani hudební pistolník Jirka Korn. Nezbývá než se mít i nadále filmově. ;-) Woo. (28.04.2013)

Film, který pro mě znamenal konec westernového žánru. Ať už hlavními hereckými představiteli, kteří dohromady vážili více než jejich koně, nebo vskutku nejnemožnějšími newesternovými zápletkami a motivy. Pohled na ozářeného Branda, filosofujícího před tím než naprosto nerealistickým způsobem sprovodí ze světa posledního nefalšovaného příslušníka drsných zlodějů koní,jemuž se pod šaty rýsuje neuvěřitelné břicho, které snad musí být až záměrně vycpané, aby ještě více parodovalo jeho roli nemůže nechat chladným ani toho největšího příznivce a odpůrce westernů. Vzhledem k tomu, že patřím spíše k těm ******, film na mě zápůsobil nepřekonatelně. (29.10.2004)

Nevypočitatelný Brando, který měl každý natáčecí den potřebu hrát jinou postavu (a který na projekt zřejmě kývnul jenom kvůli penězům a své slabosti pro indiánskou tématiku) je jako těžký kámen na hrobě Pennovy slibně se rozjíždějící kariéry. Film trpí stejnou nesoustředěností jako jeho hlavní hvězda. Nedokáže navodit nějakou konzistentní atmosféru nebo alespoň vytvořit nosnější dramatickou situaci. Nikdy se na druhou stranu nevylije z žánrového koryta dost, aby se změnil v bizarní acid westernový trip, prostě se jen tak vleče a sem tam zaujme Brandovou nepatřičnou neseriózností nebo hezky komponovaným záběrem. Na skutečnou revitalizaci žánru na jeho rodné půdě si westernoví fanoušci museli počkat ještě 16 let, do uvedení Nesmiřitelných. 65% (17.10.2011)

Dva nesmrtelní giganti filmového plátna chroptící si charisma na špičky nablýskaných polobotek. Dva zpocení šarmantní polobozi čpící koninou a zpoceným rozkrokem. Dva třepotavé vesmíry protínající se v jedné ohromné nažhavené přímce. Jack Nicholson a Marlon Brando, střetnutí nestřetnutelného. Oba si zuby nehty rvou kus Missouri na svou stranu barikády, každý ze sebe ždímá maximum, každý se sápe po cejchu přeživšího, ale osud jim byl již předem načrtnut pánem scénáristou a bolestivě zpečetěn pracovitými hochy ve střižně. Takový je zákon, vyhrát mohl jen jeden. Ke kompletnímu naplnění diváckého libida bych však došel teprve, kdyby je někdo vhodil do želatinového bazénu a přiměl je mlátit se pokrývačskými kladívky po hlavách. Abych to věděl. Abych věděl, který z nich si v odporně všední realitě zasluhuje uctívání a horkou krev z krční artérie podřízlého buvola na pozlaceném oltáři. Ale to už stačilo. O tom, který z nich má delší vercajk nechme polemizovat méně zaneprázdněné mysli a svou pozornost přesuňme k tomuto nevšednímu inteligentnímu westernu, který by neměl ujít žádnému zarytému filmožroutovi. (10.06.2013)

Neúprosný fanatický regulátor Marlon Brando versus sympatický zloděj koní Jack Nicholson... Více než dobrý western v režii Arthura Penna. Pomalu se odvíjející děj si dává na čas a celkem příjemně nás seznamuje s postavami, když v tom do té napjaté (ne)pohody vtrhne Brandova postava, ze které jde vážně strach. Čekání na to, co se stane, je napínavé a nepředvídatelné. A finále nemá chybu. Co chybu má, to je pitomý televizní ořez, hnusný obraz a dost nevýrazný dabing (což se samozřejmě netýká Jaromíra Meduny a Pavla Soukupa).__P.S. John Williams složil pro Missouri Breaks na první poslech jeden z nejméně williamsovských soundtracků vůbec, ale stále je to on. (18.01.2013)