První zrádce

Z tohto príbehu by sa dal spraviť veľmi dobrý seriál. Natlačiť život "prvého zradcu" Cosa Nostry do dve a pol hodiny bolo priveľa. Navyše keď sa podstatné udalosti (ako jeho predošlý život) vynechajú, a nepodstatné veci sú zbytočne naťahované. Na začiatku som nevedela, kto je kto, kto patrí do akej drbnutej rodiny, kto chce koho a prečo zabiť... A vlastne ani na konci. Keďže tam bolo asi sto postáv, tak sa to ani nedalo. Stupídne, až groteskné tliachanie v súdnej sieni - taký scenár by napísal aj žiak strednej školy. Neviem, či to mal scenárista zo záznamov, ale ak tak fungovalo v Taliansku súdnictvo, tak sa nečudujem, že si tam mafia urobila zo štátu ihrisko. Natočené to bolo dobre, však Rím je pekný, aj Brazília... Ale najviac ma štve, že film urobil z Buscetta obetného baránka, doslova baránka, lebo celý film vyzeral ako trpiteľ, pritom sám zabil ktovie koľko ľudí, a bol prvotriedny kurevník. Jasné, že je ťažké vybrať si (keď sa čírou náhodou ocitnete v Cosa Nostre) či niekoho zabiť, alebo zabijú vás a vašu rodinu, ale aj tak. Nik ho nenútil vstúpiť do zločineckej organizácie. Je pekné, že dostal do basy niekoľko stoviek členov, ale zradil nie z etických dôvodov či kvôli výčitkám svedomia, ale kvôli tomu, aby mohol byť so svojou rodinou, odprataný od všetkého v nejakej cool vile financovanej štátom. Čiže zo sebeckých dôvodov. Proste hajzel bonzujúci na iných hajzlov. (01.09.2021)

Bellocchio je v osmdesáti podobný ďábel jako sedmasedmdesátiletý Scorsese. První zrádce sice trvá dvě a půl hodiny a je z velké části založen na dialozích, ale jde o tak našlapaný, různorodý a svižně odvyprávěný životopis jednoho „pentita“, že pocitově působí jako lehká devadesátiminutovka. Žádný rozhovor nepůsobí strnule díky tomu, jak živě jsou napsané dialogy a jak Bellocchio zapojuje do hry mizanscénu (zvuky a dění v zadním plánu, různé odrazy, důvtipné vizuální nápady při volbě a snímání lokací). Obejde se přitom bez stylistických ornamentů, v nichž si libuje Sorrentino, jehož Božského film lehce připomíná. Režie je uměřená, vyprávění jde bez zdržujících oklik přímo k věci. První a nejdynamičtější půlhodinu, jejíž konsekvence řeší následné dvě hodiny, tvoří v podstatě jen dlouhý výčet obětí Cosa Nostry. Divák neznalý italské historie (příp. dějin italské mafie) nemá, čeho by se chytil. První zrádce ale není nádherně nekompromisní jen informační přehuštěností (aniž by byl nepřehledný, matoucí nebo těžkopádný), ale také nakládáním s postavami a dost přímočarým zobrazováním násilí a korupce na všech úrovních italské společnosti (což film v pozdější fázi proměňuje z drsného thrilleru v hodně jízlivou satiru). Skoro nikdo není bez viny a nedojde klidu, boj se zločinem je zničující pro jednotlivce i systém a dílčí vítězství nepřinášejí velkou úlevu. Jeden z nejlepších mafiánských filmů posledních let. 90% (21.11.2019)

Jo, jo, při vyhánění zmrda hajzlem u včel svědí prostředky. Čili když zkurvený vypatlaný bezskrupulózní krimoš, několikanásobný vrah a únosce napráší kozí nozdru, protože ta se ho snaží típnout pro přílišnou hrabivost, nejenže beztrestně vyvázne a justiční systém mu zařídí dolče vitu někde na Floridě, ale navíc jej pak ve filmu vykreslí jako takového kůl zádumčivého a miloučkého medvídka, který vlastně skoro nic neprovedl, jen porušil omrdtu a hrdinně a správňácky napráskal své spolupachatele. Tenhle Pinocchio už je dost senil, sem tam si při psaní scénáře i režii zjevně nepamatoval, o čem byla předchozí scéna, první čtvrtinu točil na mobil, než si jen kvůli uzlu na cévce vzpomněl, že by asi měl používat kameru, a dialogy u procesu připomínaly amatérský divadelní kroužek v Ústavu pro léčbu mentálních retardací, přičemž leklý soudce vypadal, že by nebyl schopen odsoudit ani volné pobíhání vzteklých psů po Palermu. Prostě film, který díky atraktivitě tématu místy i odsejpá, ovšem natočený zmateným starcem, jenž ráno tak tak trefí na hajzl už jen výhradně proto, že má nutkavou potřebu vyjádřit se k mafii, a který zanechá v divákovi takový divný pocit, jako by ho někdo skoro tři hodiny ponižoval, ztrapňoval a urážel jeho ješitnost a vkus. Něco, jako když vám vaše o 20 let mladší milenka jednoho dne náhle oznámí, že vás opouští, protože byste klidně mohl být její fotr. Teda kdybyste měl větší péro. (09.02.2020)

Snáď jediné, čo by som tomuto filmu vyčítal, je fakt, že sa scenár nesnaží vykresliť Buscettu v negatívnom svetle a všetkému, čo by ho mohlo ukázať v očiach diváka ako sviňu, sa skrátka vyhýba. Nie žeby som to nutne k vychutnaniu Prvého zradcu potreboval, ale film tak mohol byť ešte lepší. Expozícia sa odohráva v Riu, neskôr sa presúvame na taliansku pôdu a na viaceré súdy, pričom tieto procesy sú nakrútené vskutku vzrušujúco a vidieť mafošov v klietkach, kedy vypovedá hlavný svedok, respektíve "prvý zradca" k nim chrbtom, je skrátka veľké potešenie. Nedá sa povedať, že tie dve a pol hodiny utečú ako voda, rozhodne sa ale film nevlečie a fanúšikovia žánru si ho patrične vychutnajú. Fanúšikovia politika Andreottiho nech radšej zostanú doma... (23.01.2020)

Ze začátku mi film připomínal ikonického Kmotra, je tam skvěle cítit ta mafiánská atmosféra. Postupem děje se dostáváme k soudním procesům. Bála jsem se, že to bude nuda, ale je to naopak. Režisér Marco Bellocchio scény ze soudní síně natočil na jedničku, máme tam hádky, křik, výhružky, krásně to podněcuje vážnou atmosféru filmu. Příběh je navíc natočený podle skutečné události, takže na konci se může filmový divák potěšit reálnými záběry. (09.07.2019)