Corpus delicti

"Ty chceš každýho vohejbat podle svý představy.... Ale já už tě nechci. Omezuješ mě. Omezujeme se navzájem. Nechci tě." To největší bahno mezilidských vztahů, ale i vtipné (trapné, smutné) etudy z partnerského života (Asterová - Roden). Mrazivé vykreslení dané doby. Pro mne životní role Jiřiny Bohdalové. (03.02.2015)

Škola je tu zobrazena jako nápravné zařízení, které učí hlavně nevybočovat a papouškovat. Možná symbolický, nejen vtipný je výjev, kdy učitelka v tělocvičně kopulačními pohyby roztáčí obruč kolem boků a všichni ti hoši v trenýrkách ji napodobují, každý chycený ve svém kruhu. A dobrá je scéna, kdy zkoušející Jana náhle začne ono papouškování narušovat, přestože se zdá, že to tak mělo být. Jana je frustrovaná stejně jako její kluk Tomáš (Šimon Pánek), přestože oba mají opačnou životní filosofii. A do toho Janin bývalý - pozér a alibista v podání Karla Rodena, z jehož způsobů je frustrovaná jeho hodná přítelkyně (Asterová). ___________Dohromady skládají obraz společenského marasmu, na kterém je pozoruhodné, že se celkem obejde bez symbolů nebo rekvizit komunismu. Což naznačuje, že takový stav neskončí jen kvůli významnému datu. Ten film je zábavný spoustou věcí. Mladý Šimon Pánek k nelibosti své dívky pomáhá člověku v tísni, ať už je to bezdomovec Bobo či žákyně Magda, tak, že je nakvartýruje k sobě a Janě domů. Neustále nalitý Roden se na mejdanech lepí na notně odkvetlou Bohdalku, v čemž mu ale jindy konkuruje řízek Gojko. Úžasná je scéna, kdy její manžel a distingovaný diplomat (Dočolamanský) otevře dveře ložnice s dotazem: „Šoustáte, co?! Mrdáte.“  Načež dredatý motorkář Gojko odvětí: „To vy, pane doktore, možná mrdáte. My se s Vikinkou milujeme.“ ________________ A připadá mi, že tu thrillerovou linii, kterou děj vrcholí, film ani vlastně nepotřebuje. (16.10.2023)

Nechutný a dráždivý bolševický marasmus, co kosil lidské osudy a křivil jejich charaktery. Postavy byly roztodivné, taková menší přehlídka vyšinutosti a zvláštnosti. Karel Roden bombastický a největší ubožák, co navenek zdůrazňuje své bolístky. Jiřina Bohdalová velmi afektovaná a vtipná, se na konci ukáže jako poctivá a milující manželka. Mišo Dočolomanský sehrál dost nezáviděníhodnou roli. Fuj. Otisk I. Pavláskové je evidentní, jednak hudbou skupiny Zoo, jednak záběry. (29.09.2009)

-4* po delší době jsem našel film, kterému svými hvězdičkami výrazně zvýším hodnocení. O to víc mě těší, že je to film český. Líbil se mi od začátku -sice má i chybičky (jako snad všechno), ale za pozornost rozhodně stojí. Režisérka v něm ukázala velký cit pro detail a připoměla mi svým stylem Chytilovou mírně střihnutou se Švankmajerem ;-). Za dobrý dojem může i velmi dobrá práce s kamerou a střih. Kupodivu si mi líbili i herci, zejména Bohdalová - což bych si nikdy nepomyslel, že ji pochválím v nějakém porevolučním filmu. Taky mě překvapila tak brzká reflexe na dění za komunismu. Stylový, příjemný, i když trochu smutný, ale bavil jsem se, protože se tam najde dostatek decentních a nenápadných vtípků. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (14.08.2012)

Tento film považuji za nejlepší film režisérky Pavláskové. Proč? Ztotožnil jsem se s hlavními hrdiny, dobrá hudba, dobré dialogy a i herecké výkony. Životní výkon Bohdalové i Kořínkové. V mnoha aspektech i zajímavější než Čas sluhů. Příběh je možná příliš zjednodušený na jakési schéma, ale ten náčrt je vtipný a nápaditý. Pokaždé mne to dostane až do morku kostí. A závěrem osamělý Chlad sedící v hospodě, to je dokonalá tečka. Je tam spousta paralelních světů a příběhů, docela hloubka. 85% (03.12.2008)