Hříšní lidé města pražského

Vacátko, Bouše, Mrázek a Brůžek - skvadra ostřílených mazáků, za které by se nemuselo stydět ani dnešní MV. Dotoho všeho skvěle a vtipně napsané dialogy, brilantní zápletky a finální vyústění, srdcervoucí atmosféra, perfektní herecké výkony a především nezapomenutelné hlášky a scény, jakotřeba ta s údajně mrtvým a poté obživlým hercem Janem Skopečkem. Ale byli zde vidět i jiní, viz. třeba Pavel Landovský v jedné epizodě právě s Janem Skopečkem, anebo krásná, smyslná Květa Fialová v charakterní roli nějaké vychytralé, ale na druhou stranu i tak trochu bláznivé pražské dámičky z lepších kruhů, která otrávila svého muže. Velmi kvalitní seriál, společně třeba s pozdějším "Panoptikem města pražského", jedem z nejlepších ve svém druhu, zde navíc s geniální a lehce zapamatovatelnou Liškovou hudbou (která se s oblibou v jednom nejmenovaném disk. pořadu, pouští politikům, všichni asi víme proč..-) (09.11.2007)

Legenda se krátce vrací. Kult českého krimi v čele s radou Vacátkem se mi prezentují po mnoha letech. Mé vzpomínky byly dost zabarvené tím, jak je tato věc vlastně kultovní a bezchybná. A popravdě, ano sice tento seriál má své nepopiratelné kvality, ale osobně musím říci, že vzpomínky byly lepší než realita. Oproti třeba nedávným Četnickým humoreskám se zde nedočkáme nějakého většího vztahu na osobní rovině s postavami, na kterých se v Četnických hlavně v posledních dílech stavělo silně primárně. Zde se k tomu nejvíce přiblížíme, když Vinklář zuří kvůli stopám karibu a v pozdějších dílech nečekaně, kdy celá epizoda je v režii Filipovského a podobně. Je v celku i zajímavé, jak od devátého dílu do konce se protáhne zajímavě minutáž a hlavně se dočkáme i více psychologických dílů. To je velmi podstatné, protože se na to hraje právě ve Hře, Kaprově smrti, která se zdá, že není vůbec o našich tradičních hrdinech, ale ukáže se, že jde o absurdní kumšt nebo i pokud jde o finální Svědomí, ve kterém se dost staví na hudebním podkresu nechtěného a strašného osudu jedné ženy. I když trochu otravného, to ano. Mým osobním vrcholem jsou nejdelší Turecké náušnice, které se nakonec ukáží až primitivně jednoduché v závěru a stejně tak tím geniální. Smutným opakem je ale i tak relativně nemalé množství epizod, které jsou dle mého relativně duté a nějak bez pointy a krimi nádechu. Obecně vzato jsou vzpomínky na tento seriál o trochu lepší než realita. V ní vidím seriál trochu více kriticky. Stále velmi rád, ale trochu hůře než dříve. (09.02.2021)

Zajímavé na tomto seriálu je především to, že je to nejspíš to první, co vás napadne, když se řekne poctivá česká detektivka, ale přitom některé díly tak ryze detektivkové nejsou. Zrovna ten s tím olovem. Nebylo žádné mrtvoly, detektivové toho moc nevyšetřili, v podstatě mohli jít najisto, ale aby tento díl neměl deset minut, nějak se to prostě natáhlo a tak vlastně vznikl docela humorný film, který v prvé řadě zcela brilantně vykresloval nedávnou naší historii a především lidi. A vlastně takové jsou všechny díly. Jedná se spíš o takové televizní humoresky z policejního prostředí. A to mě rozhodně baví. Jednak mám rád tu dobu, ten citlivý humor v nuancích společenské korektnosti a především ony proklamované detektivní metody, totiž ty, kdy místo nějakých osvědčených forenzních praktik, přijde na paškál osobní znalost celé galerky. Jo, kruhový výřez do sklepních oken dělal vždycky ten Božetěch z Košíř, ale ten si zase s sebou nebral žebřík. To máme novou krysu v rajónu anebo pustili starýho Houžvičku z pankrácký věznice. Vy se jdou podívat na toho Božetěcha, ověřej, kde byli a co dělali v době inkriminované a vy jdou s sebou prověřit toho Houžvičku. Pánové, do oběda chci nějaké výsledky. A vsaďte se, že do oběda ho měli a nebyl to ani Houžvička ani Božetěch, byl to nějaký Franta Jetel z Kobylis. Byl spatřen jedním z detektivů, jak si nese žebřík a náčiní na vyřezávání kruhových otvorů. Přiznal se až na separaci. (10.07.2012)

Ačkoliv pánové Sequens a Marek byli komunisté jak řemen, nutno přiznat, že tohle uměli - v podstatě dobová rekonstrukce tehdejších kriminálních případů vychází velmi dobře, i proto, že Sequens natáčel co nejvíce na autentických místech, jež třeba hned po natáčení padla za oběť socialistické výstavbě (zdravíme do Holešovic!). Velmi dobří herci, zajímavé případy, některé dnes již kultovní scény. (30.10.2014)

Jiří Sequens je sice podepsán pod těmi nejproblematičtějšími normalizačními paskvily, ale nedá se nic dělat, seriál Hříšní lidé města pražského se mu skutečně povedl a to (téměř) dokonale. Oprostil se od dobových schematismů (což je příznačné pro uvolněnou atmosféru roku 1968, kdy seriál vznikal) a vzniklo dílo, z kterého prvorepubliková atmosféra přímo sálá a kde tehdejší pražská galerka ožívá doslova před divákovýma očima. To je asi největší deviza tohoto seriálu, to nehmatatelné postižení tehdejší doby, místa i charakterů, vytvoření panoptika postaviček a tak různorodých identit. Díky úžasnému castingu se tak na plátno dostala skutečná špička tehdejších herců v čele s Jaroslavem Marvanem v nezapomenutelné roli policejního rady Vacátka a s lidmi jeho ,,mordparty", pány Brůžkem, Boušem a Mrázkem v podání Josefa Bláhy, Josefa Vinkláře a Františka Filipovského. V drobných rolích epizodních kapsářů, zlodějíčků, prostitutek, kasařů, vrahů a dalších postav pražského podsvětí se pak představí celá plejáda typově přesných herců a hereček. Vůbec přitom nevadí slabší dějové zápletky a průhledné detektivní peripetie jednotlivých dílů, v tomhle díle jde o něco trochu jiného - díky hereckým výkonům, skvělé hudbě Zdeňka Lišky uvozené symptomatickou titulní melodií s výstřelem z revolveru, autentickým pražským exteriérům, přesnému použití slangu atd. jde o komplexní postižení atmosféry prvorepublikové pražské galerky. A to se panu Sequensovi povedlo bezezbytku... Podobné filmy a seriály: Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Smrt černého krále, Vražda v hotelu Excelsior, Štědrý večer pana rady Vacátka, Panoptikum města pražského, Hříšní lidé města brněnského (29.03.2007)