Reklama

Reklama

Teoréma

  • Itálie Teorema (více)
Trailer

Obsahy(1)

Teorému původně zamýšlel Pasolini natočit v New Yorku, finanční důvody však režiséra přiměly přesunout natáčení do výkladní skříně evropského kapitalismu, a sice do Milána. Do tohoto centra buržoazie pak inscenuje příchod hosta, který zcela změní hodnotovou orientaci členů rodiny bohatého továrníka. Pasolini označil Teorému za "báseň ve formě výkřiku zoufalství". Autorem hudby je Ennio Morricone, který obdržel Oscara za celoživotní dílo. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (53)

Mairiel 

všechny recenze uživatele

Je mi líto, ale Pasoliniho filmy opravdu z duše nenávidím. Nebýt zdějších hodnocení a komentářů, dala bych ještě o hvězdičku míň, ale cizí názory mě přesvědčily, že nesmím hledět jenom na formu, ale i na obsah. Postava cizince, jakéhosi Amora, se mi líbila, příběh má myšlenku, ale způsob vyprávění je mi prostě odporný. Proč ty nic neříkající záběry města? Proč museli herci pořád někam zmateně pobíhat?! Proč Cizinec nevypnul plyn, když se služebná snažila otrávit, ale místo toho s ní začal souložit?!! Ne, tohle opravdu není můj šálek čaje..... ()

Amarcord_1 

všechny recenze uživatele

80% - Oukej... Půjdu na to polopaticky... Máme tady nějakou továrníkovu rodinu, kterou přijede navštívit nějaký Terence Stamp a všichni se do něj zamilujou, protože je pohledný a zádumčivý. Odjede stejně nenadále, jak se zjevil a jeho absence způsobí u všech sledovaných postav osobní či osobnostní proměnu. Že se jedná o velkou metaforu náboženských, politických, či etických principů a můj popis je tedy povrchní jistě netřeba zdůrazňovat. Co se mi na Teorémě líbilo byla právě volnost, s jakou si každý divák může interpretovat to, co vidí. Vše je točeno tak, jako by byl divák tiše a osobně svědkem všech událostí. Proto mě neiritoval ani viditelný stín kameramana v jednom záběru. Pasolini prostě netlačí na pilu v žádném směru, což je od něj nezvykle milé, a skoro ležérním způsobem nám zde poeticky vypráví o dekadenci pěti postav, které políbila jakási můza a s jejím odchodem se buď nedokázali vyrovnat, nebo se s ní vyrovnali po svém. Zajímavá Morriconeho hudba s uhrančivými hereckými výkony je spolu s příjemným tempem filmu dalším kladem. Plné hodnocení nedávám, protože mě Pasolini již tradičně nepřesvědčil strkáním klasické hudby tam, kde sám narativně váhá. Mozartovo Requiem užívá jako hlavní náladový pilíř i ve scénách, kam se absolutně nehodí, a to mu já nekoupím snad ani kdybych chtěl (jsem totiž profesně deformovaný). Co mě také moc nevzalo bylo určité politické zabarvení celé té podívané, ale bez něj by to možná ani nebylo ono. A kdo ví, jestli jsem to jen špatně nepochopil... Každopádně je Teoréma výborný film, moc jsem si ho užil a rád se na něj podívám znovu! ()

Reklama

evulienka3 

všechny recenze uživatele

"To je ako od Picassa." Táto pochvala mojej učiteľky z výtvarnej, ktorou komentovala jednu moju prácu, sa mi vynorila v mysli, v závere tohto filmu. Možno to bude tým, že jeho štýl vo mne kubizmus niečím evokuje. Vrstvenie príbehu v obrazoch a odkazoch. Toto navrstvenie je však veľmi komplikované a neprehľadné a je určené len pre určitý typ publika. Pre väčšinu sa stáva absolútne neuchopiteľným a zostávajú plávať len kdesi na povrchu. Musím sa priznať, takáto forma tvorby mne osobne nie je veľmi sympatická a moje vnímanie tohto filmu zastalo niekde na rozmedzí medzi nadšením a sklamaním. Tomu aj zodpovedá moje hodnotenie. ()

MontyBrogan 

všechny recenze uživatele

Som presvedčený o tom, že sa tento film niekomu páčiť mohol. A dokonca asi celkom početnej hŕstke homosexuálnych autistov. No pre mňa je to čistý pseudoart. Aj keď bolo pár obrazov pekných, omnoho viac nezmyselných. So scenárom to platí dvojnásobne. Ten tam vlastne ani nemusel byť. Bol to naozaj delikátny zážitok. Neviem, či sa mi viac páčili detailné zábery na zarezané rifle v mužskom rozkroku, alebo veta: autor je iba chvejúcim sa idiotom. Ani ju len nedám do úvodzoviek, ako ňou pohŕdam. ()

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Pasolini o Teorémě řekl, že je to "báseň ve formě výkřiku zoufalství". Lépe to vystihnout nemohl a lépe tento film vystihnout nejde. Jak se vyrovnáme s tím, když něco postrádáme (nebo ani nevíme, že bychom to mohli mít, nebo že to vlbec existuje), pak to na okamžik dostaneme, sžijeme se s tím, aby nám to zase bylo odebráno? Třeba tak, jak je to znázorněno ve filmu. Obzvláště otec/továrník čtoucí L. N. Tolstého a rozhodnutý zbavit se všeho vlastnictví (včetně oblečení), který se rozhodne svou továrnu darovat jejím zaměstnancům, je dobrá dějová linie hodna zamyšlení (již úvodní "diskuse" o závěrech předání továrny - zda tím udělal z pracujících buržoazní třídu, nebo setřel rozdíl mezi vykořisťující a vykořisťovanou třídou, je zajímavá, vezmeme-li v úvahu Pasoliniho "politické" přesvědčení). ()

Galerie (21)

Zajímavosti (5)

  • Na protest proti producentskému sytému ústícímu do komercionalizace kinematografie Pasolini film stáhl z programu benátského filmového festivalu. (Tochal)
  • Film čelil žalobě pro explicitní zobrazení homosexuálního pohlavního aktu. (Tochal)

Reklama

Reklama