Vepřinec

Ano, Pasolini v plné polní útočí na "hranice vkusu"... Je to zajímavá sonda do životů dvou mladíků, kteří tak časově i mentálně vzdáleni, přece si byli velmi blízcí. Těžká sociální kritika autora na nás řve ze všech stran a bije do očí a ty dialogy.. Já si myslím, že tento světový režisér, bezesporu, byl originální hlavně blízkostí své pravdy té reálné a ze svých příběhů vždy udělal předobraz doby, na který není někdy moc hezké se dívat, zvláště, když v té době žijeme.!!! PS: Možná Díky bohu, že Mistr nežije ještě dnes, to bychom se dočkali obrazů strašlivosti... (10.11.2011)

Opět nezaměnitelný Pasoliniho styl. V dnešní společnosti plné všech možných zvrácoností mi už film nepřipadá moc kontroverzní, ale když si trochu zkusím představit jeho význam v dobovém kontrastu, přece jen něco vidím. Opět silně alegorický a intelektuálně náročnější film, avšak opět velice dobrý. Jediné co si dovolím vytknout je trochu nudnější děj, který může chvílemi trochu nudit. Nechápu jak někdo tady může napsat, že Pasolini je zvrhlé prase. Pak jde o naprosté nepochopení všeho. (25.05.2008)

Svého času zaznamenal Pasoliniho snímek podrážděné a odmítavé reakce a má dodnes pověst skandálního a pikantního díla. Střízlivě řečeno, průměrný filmový fanoušek odchovaný současnou komercí bude nad Pasoliniho filmem zívat nudou, a co před 40 lety vyvolávalo vášně, už dnes vypadá málem banálně. FIlmeček jako stvořený pro promítání v malé uzavřené společnosti rozumujících budoucích filozofů a ve své podstatě nekonzumovatelný běžným filmovým divákem. O příběhu se prakticky nedá hovořit, tohle dílko natočil režisér sám pro sebe a filmové recenzenty. Po celou dobu jsem bojoval s nudou a ospalostí. Herecké výkony jsou slušné, i když převážnou většinu aktérů podezírám z toho, že vůbec nevěděli, co hrají. Pasolini pracoval se svými oblíbenými herci, kteří dokázali režisérovi vyjít vstříc. Několik slušných dialogů a filmových obrazů nezachrání tuhle sebestřednou podívanou. Celkový dojem: 20 %. (27.06.2008)

Kanibalská línia filmu ukazuje Pasoliniho schopnosť vyrozprávať príbeh výlučne filmovými prostriedkami: apokalyptické blúdenie muža nehostinnou sopečnou, hornatou krajinou, z ktorého sa stáva zakladateľ bandy lúpeživých ľudožrútov prehovára len obrazom a hudbou, hovorené slovo je maximálne redukované. Druhá, paralelná, línia o rozklade buržoázie, živenej nacizmom a zoofíliou je plná slovnej vaty, čím pôsobí zdĺhavo. Obrazové spracovanie ustupuje do úzadia, v týchto chvíľach je film rovnocenný rozhlasovému zvukovému záznamu. Obsah aj spôsob vedenia rozhovorov je v poriadku, slúži drsnej irónii a ukázaniu odcudzenia a nepochopenia vyššej strednej triedy a ich dorastajúcej de generácie, vyžívajúcej sa v zvrátených zábavkách, nazývajúc to vzburou proti konvenciám. Body celkovému vyzneniu strháva obrazový deficit a z neho vyplývajúca zdĺhavosť pre oči diváka, ktoré márne hľadajú záchytný bod v týchto chvíľach. (pokiaľ ale malo ísť o metaforu plytkosti prežívania smotánky: je v poriadku, ale divácky to jednoducho neobstojí). Myšlienkovo vyzretý film, vychádzajúci z marxisticko-revolučných ľavičiarskych téz, no nešetriaci zžieravou kritikou rovným dielom voči boháčom i chudákom. Celok vyznieva ako veľkolepá, no vzhľadom na spomenutý nedostatok, nedotiahnutá alegória. 70%. (02.01.2007)

Kontroverzní dílo geniálního tvůrce otevírá a tak docela nevyvrací pochybnosti o jeho zařaditelnosti do normálního (= většinového) vidění světa. Odhlédnu-li od této věci, půdorys, pro Pasoliniho příznačný, vlastně dvou příběhů, které souvisí jen velmi zprostředkovaně, podobenství žravého vepře (spolu s krysou podle některých vědců v tomto ohledu nejvíce blízkých lidské žravosti a nenasytné hltavosti) a ne překonaného fašismu je vlastně plně a živě současné. Snaha urychlovat konec kapitalismu za kapitalistické peníze - proč neodpovědět na zjednodušení zjednodušením? - je pro Pasoliniho příznačná a tvoří zřejmě nejvíc - někdy také nejlevněji - napadnutelná místa jeho životního odkazu. Co zcela uniká - přiřazuji se také k těm, kteří nedozírají do hlubin - je Pasoliniho estetika a složitá filozofická abstrakce, kterou nalézáme "na dně" většiny jeho syžetů. Nicméně hyperboly a paralely tohoto filmu v každém ohledu podporují - ne vylučují - zařazení tohoto obtížně pochopitelného díla mezi vrcholy světové filmové tvorby dnes již bájných šedesátých let. (17.09.2007)