Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (585)
Pink Floyd patří mezi mé nejoblíbenější hudební skupiny, zvláště díky emocím, které ve mě jejich hudba vyvolává. Naprosto absolutní je Final Cut, (bohužel) poslední společné album, strach doby studené války je naprosto hmatatelný. Obdobné je to s The Wall, Watersovou osobní zpovědí, ve které se dozvídáme, co cítí chlapec a později mladý úspěšný muž, jenž nepoznal otce, který je pro něj jen mlhavou autoritou a nahlas nevyřčenou touhou. Matka miluje a chrání, ale chybí jí vřelost. Strach z vlastní popularity, zbožštění. Deprese, neschopnost dát najevo cit. Zeď, do níž sami přidáváme cihly. V tomto filmu se vypravěčem stává rovnoměrně hudební i obrazová složka, která sestává jednak z hraných sekvencí (skvělé záběry například na pochodující kluky na nádraží nebo vojáky odcházející do večerního slunce), jednak z animovaných fází (Gerald Scarfe). O animované části už bylo napsáno mnoho, omezím se na konstatování, že takovou tvůrčí invenci jsem ještě neviděl. Spojení hudby a obrazu působí velice sugestivně, obě složky se dokonale doplňují. Proto toto dílo lze brát jen jako celek, poselství o důležitosti opravdových citů. ()
The Wall, aneb parádně zfilmované delirium. Dejte si jointa, pusťte si nějaký dokument z války, k tomu animovanou řezničinu s mlýnkem na maso a máte film, který nemusíte pochopit, ale budete ho mít rádi. Pink Floyd je zásadní skupina, která tímto albem vkročila do Valhaly...Bob Geldof sice vypadá jako oběť koncentračního tábora, ale bez něj by film ztratil kousek kouzla. ()
Naprosto úžasná záležitost ve vemi ohromujícím a ochromujícím zpracování. Až na pár songů byla tahle skupina přede mnou totálně utajována. Mám tedy rozhodně co doposlouchávat, protože jejich hudba je skvělá. Akorát nemohu stále pochopit proč jsem téměř ve všech animacích viděl mužskou či ženskou chloubu, okrasu, ozdobu, neštěstí, či jak to vůbec nazýváte. To je ale taková odbočka. Já prostě nevím, co tomuhle filmu vytknout. Po zhlédnutí většíny filmů mám nápady, jak by se dal každý z filmů vylepšit tak, aby byl z mého pohledu bezchybný. U tohoto filmu mě však nic nenapadá. Z toho plyne, že bezchybný asi je. Nikdy dříve by mě nenapadlo, že sled videoklipů na mě dokáže takhle zapůsobit. Vlastně ani nevím proč nedávám plný počet. 4* jsou však povinností. ()
Začátkem 90 let mě kámoš půjčoval VHS na které bylo napsáno "Pink Floyd - The Wall" a dodal "Tohle tě rozmrdá". A ano, ani Mike Tyson by mě nedokázal srazit větší silou k zemi než tohle nadčasové, po všech stránkách geniální dílo. Dostat ze sebe tolik úzkostí a deprese a převést je do takové formy, že se okamžitě dostanou do každého diváka The Wall je skoro na kriminál. Těžko se mě už někdy vymažou z paměti scény ze školy, kde probíhá hlavní genocida osobnosti každého z nás. Nikdy po mě nepřestane běhat mráz po zádech když Bob Geldof v černé uniformě fanatizuje dav. Ovšem teď mě dochází, že kdybych zde vypsal úplně všechno na co z tohoto díla niky nezapomenu nebyl by to komentář, ale kniha. Tak moc mě to "rozmrdalo". ()
Galerie (57)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (43)
- Určitě jedna z nejznámějších skladeb skupiny, symbolická "Another Brick In The Wall, Part 2" byla vlastně protestsongem, namířeným proti tehdejšímu striktnímu způsobu vyučování na britských školách. Filmová pasáž tomu bezezbytku odpovídá. (Morttuus)
- O animace se postaral politický karikaturista Gerald Scarfe, který se skupinou spolupracoval od roku 1975, kdy vytvořil animace pro jejich koncertní vystoupení „Welcome to the Machine“. (Zeebonk)
- Při úklidu zničeného pokoje rovná Pink (Bob Geldof) černobílé fotografie. Na jedné vidíme muže v plášti, jímž je Johnny Fingers, hráč na klávesové nástroje skupiny Boomtown Rats. Bob Geldof byl jejím vedoucím a zpěvákem, Fingers byl jeho dobrý kamarád. (don corleone)
Související novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (více)
Představovat britskou rockovou legendu Pink Floyd, by bylo nošením dříví do lesa. Je to jeden z mála přeživších dinosaurů, který má díky veleúspěšnému albu The Dark Side of the Moon (Odvrácená strana měsíce) dokonce i záznam v Guinessově knize rekordů. Na začátku osmdesátých let válcovali Pink Floyd hitparády se svým dvojalbem a potažmo koncertním programem The Wall (Zeď). Na to konto spojil autor námětu a většiny hudby Roger Waters své síly s režisérem Alanem Parkerem, a vytvořili parádní film, který si vysloveně říkal o zpracování na DVD. Snímek nemá nějak jednoznačný a lineární děj, ale v podstatě sledujeme životní etudy hlavního hrdiny jménem Pink (hraje ho zpěvák Bob Geldof). Od dětství přes školní léta a dospělost, kdy se jako rocková hvězda duševně zhroutí na předávkování sexem, drogami a rock'n'rollem. Poslední čtvrtina filmu už je vlastně jen jeho blouznění, trefně ztvárněné výtvarníkem Geraldem Scarfem. Jak je na obalu uvedeno, film byl do digitální podoby převeden novou technologií, zabezpečující vyšší rozlišení obrazu než je běžné. Nevím, ale výsledek nepůsobí tak dokonale, jak bych očekával. Ostrost je celkem dobrá, ale tmavé scény jsou hůře čitelné. Hned na začátku jsou místy dokonce zjevné nečistoty (nebyl-li to umělecký záměr). Třeba se původní filmový materiál zachoval v hodně špatném stavu... Zvuk je naproti tomu supertěžký kalibr. O hudbě Pink Floyd se říká, že je tím lepší, na čím lepším zařízení ji posloucháte. V případě Zdi to platí bezezbytku. Zvuk byl zaplaťpámbu remasterován z originálních pásek, takže když si DVD pustíte, máte pocit, že hudba k obrazu na TV obrazovce vůbec nepatří. Nedá se říci, že by disk obsahoval málo libůstek, ale... jsou - což se dá pochopit - hodně orientované na film. Samotná kapela, s výjimkou Waterse, jakoby neexistovala (zasvědcení vědí proč). Na disku tedy najdeme 25minutový dokument o natáčení "The Other Side of the Wall", který už jsme mohli vidět v televizi a 45minutové retospektivní interview s hlavními tvůrci, jež se někomu asi líbit může, ale mě dost nudilo. Stejně jako Watersovo a Scarfeovo mlčení k filmu, které nazvali komantář. Zklamal mě i vystřižený úsek s písničkou "Hey You", jenž byl vlastně sestaven ze záběrů, které vidíme v jiných částech filmu. Skoro mi to připadá, jako by byl vyroben až následně, pro větší atraktivitu obsahu. Zajímá vás, jak se dělaly videoklipy před dvaceti lety? Hitovka Another Brick in the Wall 2 vám to umožní. Pak zde máme ještě galerii fotografií z natáčení a grafické návrhy, nesmí chybět ani filmová upoutávka. A na závěr nám dévédéčko nabízí průvodce po nastavení zvukové soustavy. Na spoustě stránek uživatelského rozhraní se v rohu objevuje ikona, která není normálně přístupná. Když ale stisknete čudlík "9", přehraje se vám zhruba 3sekundový zvukový klip některé ze skladeb Pink Floyd. Jinými slovy: můj soukromý kandidát na blbost roku. Film 5/5 - Dokonalý film v dokonalé kvalitě DVD 5/5 - Je toho víc než dost, ale pro gurmána dohromady celkem nuda () (méně) (více)