Jindřich V.

Od spojení Lawrence Oliviera a Williama Shakespeara bych čekal mnohem víc. Neznaje předlohu, musím říct, že mě trochu zklamala. Alespoň tedy v tomto provedení jsem nevypozoroval žádný dramatický oblouk. Příběh je vlastně popis jedné vyhrané bitvy s happy endem, nic víc. Nesednul mi ani herecký styl, který je pro filmový pás zbytečně teatrální a ukřičený. Zajímavější je řežisérská koncepce filmu, kdy se film vyvíjí od minimalistického úvodu v divadle Globe, až po epicky natočenou bitvu s francouzskou armádou. Režijně tedy film celkem povedený je. Po těchto velkých scénách, ale přijde dlouhý nezajímavý a nadybtečný závěr, který filmu ubírá na tempu a rozbíjí gradaci.Možná až příliš divadelní pro film. (10.12.2012)

Skvěle zahraný a natočený Shakespeare, kterému bohužel propagandistické škrty uřízly koule. Je to škoda, protože výslovnost je nádherná, blankvers plyne z úst herců jako čirá zručící bystřina, čemuž komplementárně odpovídá plynulý pohyb kamery, a Olivier ví, že je to celé divadlo, které žije ze snů a nikoliv z reality. Jindřich V. je ovšem ve své podstatě příručkou pro vladaře, Shakespearova vize vládce moudrého, spravedlivého, silného, milujícího a TAKY trestajícího. Jenže propaganda vyškrtla jak věšení Bardolfa, Jindřichova kumpána z mládí, tak popravu zrádců, čímž hru neodvratně zmrzačila. (09.01.2011)

Druhá filmová adaptace stejnojmenné Shakespearovy hry, kterou jsem v průběhu dvou dnů viděla. Zpočátku jsem byla nadšená výraznými barvami, vtipností a zasazením příběhu do divadla. To přiznání původu mě bavilo. Jenže pak přišlo vystřízlivění. Se změnou prostředí začal snímek nudit, byl natahovaný a veškerý spád, který měl na začátku, zmizel. Olivier se postavy Jindřicha V. zhostil skvěle, jako celek u mě ale film nezafungoval stejně jako Branaghova verze. V obou případech platí, že kniha mě bavila mnohem, mnohem více. (30.09.2012)

Dobrý nápad prechodu prevedenia filmu z divadelných dosák, cez ,,neživé,, interiéry, až po masové scény v exteriéroch. To všetko umocňuje okúzľujúca výprava a kostýmy. Jadro problému je, že aj tak ide ,,len,, o divadelný postoj k dielu a diváci, ktorý veľmi neobľubujú ´´dosky, ktoré znamenajú svet´´, budu znudení na kosť. (05.05.2015)

O kladech i slabších místech Olivierova zpracování tu poměrně výstižně psali jiní fanoušci filmu. K tomu, co uvedli, bych dodal, že film je očividně ovlivněn událostmi druhé světové války, zdá se, že i přípravami na operaci OVERLORD. Skutečnost, že portrét vlastně velmi problematického krále je krášlen přesmíru již v Shakespearově předloze, plyne z faktu, že Jindřich V. byl předkem tehdy panující Alžběty I. Veliké a francouzská princezna Catherine de Valois (1401-1437), jejíž sňatek s nesporně schopným Angličanem přerůstá v závěru filmu v apoteózu francouzsko-anglického přátelství, je - nebo byla - považována za pramatku tudorovské dynastie (stala se matkou Jindřicha VI.). (Naopak velmi černobíle ze stejných důvodů naložil Shakespeare s Richardem III.) Pochvalné ocenění si zaslouží i Olivierův výkon v titulní úloze Jindřicha V. a skvělá výprava téměř "hollwyoodského" střihu, jež jen podtrhuje záměr Olivierovy adaptace. Míra historismu i kvalita jeho podání jsou - a to nezávisle na stáří filmu - pozoruhodné a mimořádné. Jakkoliv je JINDŘICH V. dílem pro specificky poučeného a orientovaného filmového fanouška, zůstává i dnes dílem nadčasovým a inspirativním. (24.08.2010)