Evita

-----"Když vystoupíš na vrchol, máš pod sebou jen oblaka." ----- Emocemi nabitý příběh, který se nechává volně unášet vlnami tónů v moři hudby ... nevšedně koncipované drama, v němž dominují dva rovnocenní protihráči: Madonna jako Eva Duarte a Antonio Banderas jako její věrný, leč nevěřící souputník, který ji sleduje zpovzdálí a přitom ustavičně zpochybňuje čistotu jejích úmyslů - a skutků, přesto se před ní v závěru sklání .... i kdyby byla "jen" prodavačkou snů a iluzí, dala lidu Argentiny NADĚJI ... 4,5*. ----- "Utiš se již, Argentino, zůstanu navždy s tebou ..." ----- (27.12.2017)

Filmový zážitek, na který se nezapomíná. Hudba, která je věčná. Nádherný film po všech jeho stránkách a rozhodně nejlepší herecký výkon Madonny. Kdo miluje muzikály, ať si Evitu ujít rozhodně nenechá. Je to roky, co jsem jí viděl poprvé, ale stále si jí i dnes pouštím rád. A když o tom teď tak přemýšlím, mám chuť si jí pustit znovu. 80% (14.10.2012)

Opravdu obdivuhodně zvládnutý muzikál, který překvapuje výkony všech herců v hlavních rolích. Zvláště Madonna v roli Evity opravdu září! Po předchozích hrůzostrašných hereckých etudách je to přímo neuvěřitelné. Oceňuji také přesnou režii a dokonalé sladění hudby a obrazu. Příběh Evity jako spasitelky Argentiny je natočen bez sentimentu, ale s láskou ke skutečnému životu Evy Peronové. (28.05.2004)

Nemůžu přijít na to, proč nedat pět hvězd. Nakonec totiž neruší nic a zůstane skvěle a snad až nepochopitelně jednoduchou a chytlavou muzikálovou formou vystižená hořká ambivalence dobrých úmyslů (aniž by byly zpochybňovány), zkříží-li se s touhou po snazší cestě (která nikdy nevede k cíli), po osobní úlevě, velkých penězích a moci, jsou-li od samého počátku zevnitř korumpovány pragmatismem, a průběžně oslepujícího zlatého hávu zbavovaná, obnažovaná nebezpečná ošidnost budování kultu, jenž už ze své podstaty utváření nikdy nemůže dát obyčejným lidem to, več doufají, co slibuje a na víře v co je zbudován a pěstován - totiž autonomii, rovnoprávnost a nezávislost. Na dřeň se tu s úsměvem a písní na rtech odhaluje cynismus mocných a přiznává se holá skutečnost, že každá charita naopak jen upevňuje závislost na diktátu moci a zvůle a že cesta do vysoké politiky je vždy dlážděna ztrátou ideálů a ambicí skutečně v samém základu změnit svět chudých, vymýtit chudobu a ekonomickou závislost a že už sám úmysl se po ní vydat prozrazuje vnitřní ochotu člověka se zaprodat, nechat se omámit a okouzlit vlastní důležitostí, možností ovládat, rozhodovat nad životy druhých téměř jako demiurg a opájet se chvilkovou radostí vyvolanou v davech nad drobnými dárky, na úkor možnosti skutečně vymýtit základní nespravedlnost a změnit systém, v němž je možná charita, privilegovanost mocných a kult, ve spravedlivější, kde by nic z toho existovat nemuselo a tedy nemohlo. Hořká sonda odkrývající základní paradox, že ti, kteří se dostanou na pozice, odkud opravdu mohou měnit společnost, to vlastně v hloubi duše nikdy neměli v úmyslu udělat. *~ (21.07.2020)

Nelíbí. A nepomohla tomu ani poctivá režie a vizuál, protože chyba je už v předloze. "Evita" kulhá všude tam, kde "Jesus Christ Superstar" exceloval - postrádá čitelný příběh a psychologický vývoj postav, nemá klíčové písně s dramatickým nábojem, místo melodií často nastupují mdlé recitativy. Webber a Rice to prostě odflákli, a tomu tleskat nebudu. I don't have to love you. (22.11.2014)