Ecce homo Homolka

Jeden z nejlepších českých filmů. Dokonale komponovaný, obrazově poctivý, citlivě zacházející s hudbou a spojující v sobě různé formy humoru a společenské kritiky. Až překvapivě novátorský, přelomový; postmodernu předznamenává svou žánrovou prostupností, provokativností (dnes sice možná krotce vyznívající, ale ve své době bezesporu intenzivní) a zejména promyšlenou aluzivností (zde bych vyzdvihl především soustavně připomínaný, variovaný a rozvíjený pašijový motiv vyzdvižený již názvem filmu; poměr malých českých človíčků k Ukřižovanému se promítá do jazyka (od bohapustého klení k promluvám k Panně Marii (scéna, kdy babička ukazuje Madoně krucifix patří k nesilnějším scénám české kinematografie) i do tělesné nápodoby: např. obraz polonahého Ludánka oplakávaného matkou). (23.03.2008)

Odzbrojující Papouškovo opus magnum. Hleďme, člověk... Narozdíl od biblického citátu, v němž se má vyzdvihnout jedinečnost a velikost lidské bytosti, ukazuje nám satirický snímek Jaroslava Papouška člověka ve velmi křivém zrcadle - jako bytost nízkou, přízemní, záludnou a svým způsobem velmi primitivní. Řekl bych minimálně stylizovaný pohled do duše české středostavovské maloměšťácké rodiny (i když kdybych chtěl charakterizovat onu Homolkovic rodinu, použil bych spíše okřídlenou frázi o ,,italském manželství"). Papouškův film má sílu sociologické studie a ono ,,Nerudovské" vykreslení postaviček je přesné a typově trefné (hlavně postavu dědy v kongeniálním podání Josefa Šebánka i fyziognomicky trefně věrnou potkávám denně ve svém okolí) a jde o to postihnout ten příznakový rys maloměšťáctví a buranství. Dobře se dívejme. Takoví jsme... (28.04.2007)

No něco podobného jsem čekala.... Film divákovi nabízí několik scének ze života obyčejných lidí, přičemž nechápu, co tam dělá ta milenecká dvojice. Jestli je to vtipný? Místy. Místy je to ale i dost smutnej film (prchající lidi z lesa, "Chtěla jsem tančit"), tak nevím. Je to jako by umělecký režisér chtěl natlačit jakési hlubší motivy do filmu u obyčejné masňácké rodince. V každém případě nejvíc se mi líbila dvojice babička-dědeček, kteří se k sobě chvílemi chovali strašně, ale zároveň se měli rádi - bože, zní to jako klišé, ale je to tak. Josef Šebánek a Helena Růžičková coby jeho filmová snacha táhnou celý film a bez nich by to byl jen experimentální film, který vznikl ve správné době. Myslím, že ale v 60. letech vzniklo mnohem víc českých filmů, které si zaslouží lepší hodnocení než které má rodina Homolkovic. Není to trochu k zamyšlení? (15.11.2011)

Jedna z najlepších českých "dedinských" komédií o obyčajnej rodinke s celkom obyčajnými problémami. Vtipných situácií je tu viac než dosť, bez dennodenných banálnych hádok by to nebolo ono a herci celkový dojem iba umocňujú. So slávnou českou trilógiou Slnko, seno... sa to rozhodne nemôže porovnávať, a to som od rodiny Homolka vážne nič neočakávala :-) (29.06.2010)

Například moji babičku tenhle film neskutečně štve, protože tam na sebe celou dobu hulákají, pak zas všichni brečí. Ale tohle já neřeším. Já řeším humor, kterého je tu dostatek. ´´Ludvo, jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak si u mě mrtvej Homolka´´...nebo...´´No hele, to je útok, Sparta má teď takovej útok, to je světový, ta by rozkopala Real Madrid. Stahovačka, šup to na bránu, fofrovačku, no ten brankář tam stál - ten byl tuhej a šup do šibenice...... ´´Kdo je víc? No kdo je víc Ludánku? Maminka nebo manželka?´´...(Není to přesně, ale tak nějak podobně to bylo) :-D Takže 4 hvězdičky za tyto nezapomenutelné hlášky. (18.04.2009)