Režie:
David OndříčekScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Labina Mitevska, Jitka Schneiderová, Saša Rašilov nejml., Jiří Macháček, Ivan Trojan, Mikuláš Křen, Dana Sedláková, Hana Maciuchová, František Němec (více)Obsahy(1)
Sedm mladých lidí ve věku od 23 do 33 let se na konci devadesátých let ve velkém městě pokouší praktikovat cosi, čemu se dříve říkalo milostný vztah. A tak na sebe milostně narážejí a nechávají se unášet napříč dlouhodobějšími či krátkodobějšími vztahy, které je dovedou zpět do samoty. Robert pracuje v cestovní kanceláři a rád rozplétá a splétá osudy lidí. Napomůže rozchodu Hanky a Petra, který se pokouší pochopit život skrze nahrávky „opravdového života“ pouštěné do éteru. Zatímco je Hanka pronásledována Ondřejem, do té doby uznávaným lékařem a otcem rodiny, seznamuje se s Jakubem, jehož pozitivnímu pohledu na svět pomáhá pravidelné užívání marihuany. Na druhé straně to ale způsobuje zhoršování jeho krátkodobé paměti, takže se v jejich vztahu objevují problémy. Zklamaná Hanka hledá pochopení u rodičů, ale doma najde jen dvacet Japonců sledujících „normální rodinku při normální večeři“. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (1 087)
V době mých čtrnácti pátnácti let znamenalo nevidět tenhle film, nežít. Citovali jsme převážnou část osazenstva a pořád dokola jsme se smáli. Jo, byli sme paka, ale poznali jsme, že tenhle film je prostě moc fajn. Ani po 13 letech pro mě neztratil nic ze své dobré atmosféry, skvělého scénáře a bezva herců. ()
Další film, u kterého mi chybí koment, to je divný...? Každopádně jde o jeden z těch zlomových, i když po Knoflíkářích už ne překvapivých, filmů, které zasáhly celou republiku. Nás, myslím pamětníky, tím, jak otevřel téma hulení, vztahová promiskuita, magoření a směšnost pravidelné práce, ty předtím tím, jak jim ukázal, jak a čím žije minimálně část jejich budoucnosti, a smrádky, co v době premiéry ješte kadili do pampersu tím, jak jim dnes ukazuje, že i fotr balil špeky:-)))) ()
Vyloženě jenom a pouze na "vtipnosti" a "namachrovanosti" založený film, nad kterým raději nepřemýšlet, a především ho nesledovat na druhý či vícerý pokus. V tomto případě vás možná začne štvát, možná otravovat, ale asi ne úplně nudit. I na poprvé je nutné zapomenout na realitu a pokoušet si vychutnat Macháčkův a dle mého názoru především Trojanův výkon. Kromě nich je to ale bída a trápení. Jako dějová konstrukce to alespoň akademicky sedí, nepočítáme-li za přečin příšernou figurkovitost všech "postav", což předem vylučuje jakýkoli "komplexnější" portrét. Jako dobrý a kvalitní experiment bych to bral, jako film, jak jsem již napsal, jednou a nikdy víc. (Nevím pak, proč jsem tenhle film viděl alespoň čtyřikrát.) ()
Nová projekce po letech mi ukázala Samotáře trochu v novém světle. Nejvíce si na tomto filmu cením jeho formální invence (úvodní titulky, skvělá kamera) a hudebního doprovodu - Muchowův soundtrack jsem naposlouchal za ta léta nepočítaně. Současně jsem reflektoval, že to ale rozhodně není film, kterému bych dnes mohl s klidným svědomím dát plné hodnocení - na to jsem se při sledování až příliš často ošíval trapností nad humorem některých scén nebo některých hereckých výkonů. A vadilo mi i to, že Samotáři moc nevypráví nějaký silný příběh, ale tříští se v sled více či méně vtipných epizod. Navíc si myslím, že se Samotářům nikdy nezdařilo fungovat jako generační zpověď (pokud o to vůbec stáli), protože celý děj působí dost nepravděpodobně. A především všechno a všechny naprosto nekompromisně válcuje postava věčně zhuleného Jakuba v podání Macháčka, jehož zásluhou se ze Samotářů dávno stala oblíbená komedie, před jejímž sledováním se stalo oblíbenou kratochvílí "smotnout brčko". Přijde mi to téměř jako úsměvný paradox, protože postava Jakuba je ve skutečnosti smutná - jeho poškozená paměť a věčná nepřítomnost duchem vlastně moc k smíchu není, protože Jakub je politováníhodná postava se zpackaným životem, která nemá daleko k outsiderům z Kaurismäkiho filmografie. V tomto ohledu Samotáři "doplatili" na podobný úděl, jemuž čelí porevoluční satira Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág, v níž na sebe Polívka svým živelným herectvím (podobně jako Macháček) strhl veškerou pozornost, a otupil tak satirický tón snímku, který měl ambice kritizovat buranské manýry tehdejších restituentů. A tak se ze Samotářů stal film, na nějž lidé koukají kvůli Macháčkovým zhuleným hláškám, podobně jako si u Kurvahošigutntág oblibují pro změnu hlášky Polívky, která dávno zlidověly. UPDATE 5.1.2019 - Nové zhlédnutí Samotářů v telce jsem si hodně užil, ten film je strašně vtipný, hraje k tomu dokonalý soundtrack, a herci jsou perfektní. A přijde mi skoro neuvěřitelné, že je ten film už starý skoro 20 let - to je hrozné, jak ten čas letí, a na tom filmu je to hodně znát - dnes už působí jako takové (vlastně ještě devadesátkové) milé retro. ()
Né všechny ,,epizodky'' mi sedly a ne všechny do sebe zapadly aniž by to skříplo, ale to neva. Dobře jsem se bavil a zhulenej Macháček je pro mně doposud nepřekonanej i když mu na paty šlape zhulenej dredař z Vorlova Gymplu :-). Osobně bych to nazval solidním nástupcem Knoflíkářů. Kdo mi tam nesedl byla Labina Mitevska. Ale jinak super a další z filmů, který češtinu obohatil o pár kultovních hlášek. * * * * ()
Galerie (28)
Zajímavosti (46)
- Jiří Macháček (Jakub) byl při jedné scéně tak moc ovlivněný marihuanou, že mu dokonce museli nakreslit čáru, které se měl držet, aby šel k objektivu kamery rovně. (Posheidon)
- Jakubove (Jiří Macháček) auto, ktorým robí sťahováka, je Subaru Libero. (Raccoon.city)
- Houbový čaj vůbec nebyl ve scénáři, prozradil Kryštof Michal. (TheSlezy)
Reklama