The Tank Battalion
Tankový prápor
Režie:
Vít OlmerKamera:
Jan MalířHudba:
Martin KratochvílHrají:
Lukáš Vaculík, Roman Skamene, Simona Chytrová, Vítězslav Jandák, Miroslav Donutil, Ivana Velichová, Martina Adamcová, Jiří Kodeš, Vlastimil Zavřel (více)Obsahy(1)
Danny Smiřický, hlavní hrdina povídek a románů Josefa Škvoreckého (Zbabělci, Prima sezóna), který má autobiografické rysy svého autora, prožívá základní vojenskou službu v letech 1953–54, za časů neblaze proslulého komunistického ministra obrany Alexeje Čepičky. Ve vojenském prostoru Kobylec probíhá výcvik tankistů. Danny v hodnosti rotného přitom s nevšední vynalézavostí bojuje s tupostí bolševických lampasáků. Myšlenky na civil, jídlo, ženy a alkohol mu pomáhají, stejně jako jeho spolubojovníkům, přežít absurdní dobu „služby vlasti"… Filmový přepis Škvoreckého díla natočil režisér Vít Olmer spolu se scenáristou Radkem Johnem. Vojenská komedie vstoupila do dějin české kinematografie jako první soukromě natočený celovečerní film od znárodňovacího dekretu v roce 1945. Čeští filmaři se tak vydali na novou cestu svobodného podnikání. V případě Tankového praporu se to určitě vyplatilo – film viděly v kinech dva miliony diváků. V roce 1991 tak snímek obsadil první příčku v návštěvnosti kin. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (415)
Rok 1991, svoboda slova a filmoví tvůrci se do toho bez jakýchkoliv rozmýšlení pustili opravdu zvostra. Tankový prapor se s tím totiž nemaže a zobrazuje to všechno tak odvážně, že pár let dozadu a mohli si herci a režisér předkopávat hrob na Olšanských hřbitovech. Fakt je, že je to legrace, která jen tak neomrzí. Na to jak je to krátký, to totiž na každé zkouknutí příjemně potěší. Ti vojáci se s vojenskou povinností prostě neserou. Spolu s Černými Barony je Tankový prapor to nejlepší co se příběhově vojáků ve Švejkovsky lenivém pojetí u nás urodilo. ()
První porevoluční soukromý film. Vzhledem k jeho sporným kvalitám by to bylo to jediné, co by stálo za poznamenání, kdybych neměl pocit, že právě tenhle film natolik předznamenává pád české kinematografie do hlubin tápání a hledání, sexuálně hláškovací výplně, vyrovnávání se s minulostí, špatných hereckých projevů a Miroslava Donutila. ()
Zajímavé, že záhy po revoluci vznikly po sobě rovnou dva úspěšně filmy podle knižní předlohy odlehčeně pojednávající o službě v československé lidové armádě v 50.letech . včetně několik stejných prvků (pasáž s lidovou osvětou.) Spojujícím prvkem je taky Miroslav Donutil. Z podobných Baronů jsem jsem měl lepší pocit (co teprve z vážněji pojaté Tiché bolesti.) Knižní předlohu neznám, takže nevím, jak moc byla vlastně doopravdy zploštěna, ale hlavní postava Smiřického mi přišla taková nevýrazná, stejně jako vyprávění jeho osobního milostného příběhu (často formou různých rychlých flashbacků) a výkon Lukaše Vaculíka. Ani jiné scény se samotnými vojáky mě zrovna nebraly, stejně jako celá ta ušmudlaná stylizace a v některých momentech naprosto nevhodná hudba. Stejně jako v Baronech zde ale dobře funguje zesměšnění všech těch kapitánů, poručíků atd., jejich frází a hlášek, z nichž některé jsou vážně povedené (abyste se neučil navazovat spojení ještě rok navíc. V ženě dnes vidíme především, co? Především soudruha, soudruzi) a v podstatě především za ty a Donutilovo legendární ,, Cože?" je ta třetí hvězda. ()
Nevím proč, ale pletl jsem si Tankový prapor s Černými barony. Takže se mi pak stalo, že když jsem se chtěl bavit a skončil u Tankového praporu, byl jsem zklamaný. Takto bych srovnal tyto dva filmy. Tankový prapor není úplně špatný film, ale humor se dá dělat i bez toho, aby byl sprostý. Rozhodně mi sedí víc humor pana Švandrlíka než pana Škvoreckého. Ale pro několik velmi vtipných scén dávám ***. ()
Pocítil jsem u této první české porevoluční hořké komedie podivnou lítost nad filmem, který je snad i součástí určitého folkloru a přitom se stal kultovním jaksi neprávem/nechtěně, jelikož je po všech stránkách poměrně slabý a dnes nedostojí ani sníženým nárokům. Zklamala mě hlavně zde už těžce vyvanulá, ve zdejších krajinách velmi populární poetika "tajtrlíkujících bolševiků", kde vychází se ctí snad jenom Donutil (ale i ten má mnohem lepší momenty v jiných filmech) a neschopnost odvyprávět tento příběh jinak než hranatě a bez jakéhokoliv pnutí mezi jednotlivými scénami, z nichž "kultovní" mi svou profláklostí připadala jenom jedna (k poctě zbraň). A vlastně filmu ani nemůžu přičíst k dobru nic moc campového (snad jenom Simonu Chytrovou), protože se sice jedná o rané devadesátky, ale neuměle maskované do raných padesátek, což při sledování působí ještě více odcizujícím dojmem. ()
Galerie (20)
Photo © Bonton Home Video
Zajímavosti (34)
- Po dvě desetiletí od uvedení byl snímek nejnavštěvovanějším českým filmem. Zhlédlo jej přes 2 miliony diváků, což je o 550 tisíc více než druhý v pořadí, kterým byl titul Černí baroni (1992). V kinech utržil na tu dobu astronomických 55 milionů korun. (hippyman)
- Martina Adamcová (Babinčáková) prejavila záujem hrať vo filme u asistenta réžie. Nato ju v dabingovom štúdiu navštívil režisér Olmer a povedal jej: „Hledáme ženskou s velkýma ňadrama. Asi byste to mohla hrát, ale musím si sáhnout, abych měl jistotu." Režisér si ich ohmatal, povedal, že je to v poriadku a za desať minút už herečke volali z produkcie, že má rolu. (Raccoon.city)
- Režisér Vít Olmer na vojne nikdy nebol, mal modrú knižku. (Raccoon.city)
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Reklama