Doom: Annihilation

Uf. Jeden z nejdivnějších filmů roku. Doom je nepochybně komplikovaná látka na zfilmování, protože zatímco jednička (1993) i dvojka (1994) si vystačí prakticky bez příběhu, remake (2016) pracuje s mytizací ústředního Doomguye a jeho ďábelské legendy. Není proto divu, že se Annihilation vydává cestou trojky (2005), jediného dílu se snahou o relativně klasické vyprávění. Jenže i tak příběh stojí na nepovedeném experimentu s teleportem, armádě zombíků, démonů a skupině vojáků z Union Aerospace Corporation. Na ničem jiném. // Je to ukázkové direct-to-DVD béčko se spoustou papundeklových rekvizit, naprosto bizarním hereckým obsazením a mořem diskontinuity nejen mezi záběry, ale i celými scénami. A mám trochu pocit, že celý film zabíjeli stejného komparzistu pořád dokola. Mimochodem ta příšera z plakátu? Není tam. Ale proč je to tak fascinujícím způsobem divný? Zaprvé snahou o parazitování na videoherní předloze. Annihilation nemůže adaptovat soudržný příběh, takže rozseká hry na fragmenty, kterými své vyprávění zahltí. A protože je neumí správně motivovat, vznikne z toho narativní verze Frankensteinova monstra. Jsou tu barevné vstupní karty, ale nikdo vlastně neví proč. Dostaneme peklo, jen je diametrálně odlišně strukturováno a není úplně jasné, jakým způsobem se váže k lidskému světu. Dokonce se bez zřejmého důvodu objevuje oblíbená zbraň BFG – která mj. vypadá jako podivné zkřížení jejích verzí ze SNES portu a Quake II. Spousta jednotlivostí, ale nikdo neví, co s nimi! // Tyhle útržky sice nejsou dostatečně motivovány na úrovni samotného filmu, ale otevřeně referují k širšímu encyklopedickému heslu Doom. Nejde o snahu adaptovat hru, ale spíš nějaký obecnější konstrukt se značkou spojený. Což je vlastně tak podivné, až je to super. // A to finále! 85 minut je složených z poměrně nezajímavé a klasické akce, v níž styl zůstává neviditelný. Ale pak dojde k něčemu podobně bizarně uvědomělému, jako v případě filmu z roku 2005. Všichni si pamatujeme ten dlouhý hlediskový záběr navazující na videoherní tradici FPS, ale kompletně bourající všechno, co mu předcházelo. Annihilation má v rukávu podobně rozrušující eso! A naprosto nečekaně se z něj stane dobrý film! Posledních deset minut pracuje se zpomalováním času, vytváří krásné kompozice a chytře rytmizovaný pohyb. Akce má hlavu i patu, dobře se na ni dívá a začnou se dost aktivně zapojovat ozvláštňující podhledy na hrdinku i démony. Tohle neviditelné béčko najednou získá vlastní stylistickou identitu. // Je bizarním způsobem vzrušující vidět 80 minut poměrně utahaného a nudného filmu, aby v závěru chytil druhý dech a zarazil mě zpátky do křesla. Ale spíš, než Pekelné nebe je to Peklo na zemi, který stojí Po kolena v mrtvých kontinuitách. (28.09.2019)

Je to céčko, takže se na to musíte i tak dívat. Celý film je jeden velký papundekl a ve finále má holka, která váží snad 50 kg zbraň, která váží snad 40 kg. Je to ale Doom, takže na tohle koukat nesmíte. První hodina dejme tomu ještě ujde. Pak se to trochu zvrtne a Vás to přestane zajímat, ale to, co přijde v posledních deseti minutách za to fakt stojí. Bohužel to nemyslím v dobrým. Uvidíte peklo, uvidíte asi jejich vůdce a uvidíte jednu šílenou scénu za druhou. Nejhorší je, že ty scény na sebe ani logicky nikterak nenavazují. Na holku se řítí armáda pekelná, ona utíká pro zbraň. Vidíte, že to prostě nestihne. Střih, zbraň má v ruce a pálí na toho nejmocnějšího, který jen tak kouká. Pak ještě stačí vykydlit půl pekla a vrátí se na Zem, aby to skončilo trochu hloupým závěrem. Alespoň tu byli impové a metali ohnivé koule. Je to škoda, kdyby se vykašlali na Doom 2005, který měl svý mouchy, a Doom 2019, místo toho udělali něco mezi a vzali si od obou trochu, byla by to zábavná blbina. Doomu s Rockem jsem dal 1, tady chci dát 2, to ale neznamená, že to je lepší. Jen asi fakt, že tu neběhají jen zmutovaní doktoři a je tu trochu víc sci-fi mi stačí k jaktakž nějaké spokojenosti. (30.09.2019)

Nejen zbytečný, ale hlavně naprosto příšerný pokus o další zpracování známé herní legendy. Příšerní herci a hlavně celková lacinost, kdy si tvůrci myslí, že zaujmout tím, že se ve filmu objeví legendární zbraně nebo se nepřátelé kosí motorovou pilou. Není to ani zábavné, ani jakkoliv zajímavé a pokud vás zklamal už předchozí pokus s Dwaynem Johnosnem, oproti téhle patlanině se jedná o výjimečné dílo. (20.11.2019)

Parta hláškujících a divně vypadajících mariňáků v levném oblečení přilétá na Phobos s cílem dělat na místní stanici UAC ochranku avšak přiletí zrovna ve chvilce kdy se celý barák odmlčí jelikož místním vědcům se lehce zvrtne testování teleportu. Tolik základní kámen DOOMa 3, tolik scénář DOOM: Annihilaton. Dál už je to vlastně jen o tom, že se musí dostat dovnitř a zjistit co se tam stalo a když to zjistí ideálně se rychle dostat zase ven. Jakmile začnou bloudit koridory továrny na smrt, spustí se koncert špatného hereckého obsazení a laciných digitálních efektů spojený s fakt zvláštním industriálním prostředím ve kterém se vraždí zombies a když už přijde řada na Impa, jedná se o skoro nesmrtelnou bestii co vypadá fakt divně (alespoň metá firebally – když z někoho teda zrovna nevysává duši). Ono ve finále moc jsem nečekal žejo, trailer byl tragikomickej a film byla jen jeho delší verze. Myslím že tu 1* za snahu si to určitě zaslouží ale spíše mi to připomínalo partu lidí co si šla hrát za barák. Za mě tedy DOOM s Rockem zatím neporažen (a že to není zrovna soupeř - ale to by se musela DOOMgirl se svým tenkým krčkem víc snažit a nevypadat všude tak divně). Pocta skvělé videohře se tedy opět nekoná a můžeme si připsat další zářez do prznění herních adaptací. (24.09.2019)

Hru som nehral, ale na filmovú adaptáciu z r. 2005 som sa ako fanúšik Votrelcov (a im podobných) veľmi tešil. Avšak nakoniec som bol bohapusto sklamaný. Malo to pár momentov (scéna z vlastného pohľadu), ale nebolo ich veľa. V r. 2019 sa na trhu objavilo nové filmové spracovanie a hoci je nízkorozpočtovejšie a neobsahuje žiadnych slávnych hercov, páčilo sa mi viac. Kladne vnímam výpravu, dizajn, uniformy, zbrane. Masky slabšie, akčné scény príjemne drsné, rázne a krvavé, ale aj jemne ťažkopádne (nemám v láske, ak sa podobné obludy objavujú v normálnej akcii, narúša to ich suverénnu vážnosť, skôr mi vyhovuje, keď útočia zákerne z tmy á la Votrelec) a vo finále to išlo smerom, ktorým to podľa mňa ísť nemalo. Napriek tomu u mňa prevláda spokojnosť. Slušné hororové akčné sci-fi remeslo so sympatickým kastingom (fajn a uveriteľná ústredná hrdinka) a dobrou atmosférou. (03.10.2019)