Zrození

Netradiční, otevřenost diváka vyžadující směsice žánrů (mysteriózní thriller, romantické drama, psychologický film) nadnášená Glazerovou sugestivní režií, Desplatovou atmosféru dotvářející hudbou a přesvědčivými výkony zvučného hereckého ansámblu. Aniž bych chtěl nějak spoilerovat, možná vysvětlení jsou logicky dvě a při jejich určování záleží na poměru užití rozumu a emocí. Přikláním se k tomu, že narozený člověk je čistý nepopsaný list, kterého ke zradě a neúctě k druhým naučí až život. A že člověk věří tomu, čemu věřit chce.. Kontroverze spojená s některými scénami mně nejde na rozum a neumím si představit to haló, kdyby došlo ke genderové výměně a ve vaně se spolu cachtali slizký Danny Huston a desetiletá holčička.. (08.11.2016)

V úvodu sledujeme člověka, jak si jde zaběhat. Běží čtyři minuty a pak lehne. Následuje přesun o deset let vpřed. Protože jsem si přečetl obsah filmu, vím co bude následovat. O deset let později se u dveří Anny objevuje desetileté dítě a tvrdí, že je její mrtvej manžel. Vzhledem k jeho věku mu nikdo nevěří, krom Anny, která ačkoliv bez důkazů, trvajících skoro čtyřicet minut, mu záhadně věří. CITÁT - Chci tebe, jsi moje žena.......... Důkazy jsou podávány velmi kusovitě a nevěrohodně. CITÁT - Chutná panu znovuzrozenému ten dort?.......... Nejzajímavější scéna nastane až někdy kolem šedesáté minuty a to už jsem se řádně nudil. Celkem vlažný a ne moc zajímavý příběh. (03.01.2015)

Birth je potvrzením toho, že muzika dělá často půl filmu a někdy i mnohem více. Tím samozřejmě nechci nijak devalvovat výkony Hustona, Kidman a zejména Camerona Brighta (já se toho kluka prostě bojim), ale tady byl v hlavní roli Desplat, jehož hudbu doprovázela Glazerova, místy až zvrácená, psychárna. 80% (14.09.2010)

Zrození je pro mě milým překvapením, neboť jsem očekávala mysteriozní thriller, nakonec se z toho vylouplo psychologické drama. Film plyne drásavě pomalu, je to záměr, ovšem, stupňuje se tím duševní svár civilně lidských hrdinů . Ti jsou mimochodem postaveni před zásadní velmi nerealistický problém, který se snaží řešit snad až racionálně. Hlavní je však emoční rovina filmu, ale není to ono klasické expresivní vyjádření stavu, ba naopak, mistrná hra obličejového výrazu podpořeného obvykle hudbou, která je neoddělitelným spojencem obrazu. Další velmi výraznou složkou je výtvarná stylizace (barevné ladění dokáže být hodně atmosférické) a zajímavá výprava ve které převažují hlavně vertikální linie, které často umocňují rozdílnost a propastnou vzdálenost mezi nesourodými hrdiny. Film Zrození má divácky nevděčné těžce umělecké ambice, které vlastně i důsledně naplňuje. Režisér Jonathan Glazer s jistou samozřejmostí ukazuje, že klasická filmařina ještě nezemřela, což dle mého není vůbec naškodu. Přidává do filmu jeden trochu kontroverzní aspekt a to je vzah třicátnice s dvanáctiletým klukem (což mu dalo hlavně pocítit puritánské obecenstvo v Itálii). Pro někoho zůstane Zrození jen dalším aspirantem povýšeně akademické hříčky -stejně jako poslední dílka Bertolucciho. Nu, každý jsme jiný, pro mě je Zrození introspektivním vhledem do lidských duší, který má sice pár vad na "kráse", ale celkově je velmi vyvážený a povedený. Nutno podotknout, že také díky velmi zajímavému hereckému obsazení a výrazově velmi přesné hudbě. (08.03.2006)

Očekávala jsem cosi neurčitého, mysteriózního ... a snad i lehce kontroverzního - s ohledem na věk chlapce, který měl být oním milovaným, leč dávno zemřelým Seanem. Všechny uvedené elementy jsem sice identifikovala, nicméně jejich směsice je vzhledu nevalného až mírně odpudivého. Postavy v ní účinkující jsou vesměs tragická individua zralá pro ústavní léčbu ... na psychiatrii ... nejlépe v uzavřeném pavilonu. A co se milého Seana týká ... neměla jsem pro něho příliš pochopení ... od samého začátku ... ať už byl kýmkoli - a to ze dvou důvodů: 1) Pokud mluvil pravdu, bylo od něho nanejvýš sobecké hlásit se ke své ženě a uzurpovat si právo na její lásku - měla snad obětovat svá nejlepší léta čekáním na jeho dospělost ... aby pak pro něho byla příliš stará ? 2) A pokud snad nebyl jejím mužem, potom jeho chování v žádném případě neodpovídalo běžným projevům desetiletého chlapce. V každém případě bylo s podivem, že prakticky všichni (včetně rodičů) veškeré jeho výstřelky trpěli. V samotném závěru je všechno podstatné objasněno - ovšem nejvíc ze všeho překvapí Joseph. Jeho rozhodnutí nechápu - prostě si nedokážu představit NORMÁLNÍHO CHLAPA, který by na jeho místě volil stejně ... který by dál chtěl hrát tragikomickou roli, kterou sám sobě přisoudil ... 2,5*. (08.11.2016)