Byl jednou jeden dům

Pamätám, keď ho dávali - už vtedy mi vadilo,že časti až tak nenadväzovali a nakoniec mnohé ostalo nedopovedane. A to mi vadí doteraz -ako skončil P.Čepek, ako E.Trejtnarová ,V.Postránecký...tiež ako to cele dopadlo po vojne. V každom prípade vyborný seriál jeden z najlepších - scenár,obsadenie,natočenie -veľmi presvedčivé. Ale čo mne vadí : vojna je tam podaná tak zo závetria - ved oni -obyvatelia domu vojnu ani necitili-kludne si tam s určitým obmedzením odžili. A hlavne komunista,ktorého stvárnil J.Vala - no komunista a v kľude si prdel na zadku nič sa mu nestalo,maloval si a viedol "múdre" reči. A tri dni pred koncom urobil revolúciu prečo sa nepridal k Z.Rehořovi počas heydrichiády.....hmmm. Inak ani J.Hanzlík z Reichu neprišiel extra podvyživený,že ? A to,že J.Hrzán mal tam byť za chlapčiska ale mal v skutočnosti 35 rokov..... pan Nedbal hral de luxe na Oscara - klobúk dolu. Napriek vyhradám je pre mňa super seriál - mám i originál,pôjdem pozrieť tú ulicu ak budem v Prahe... (31.10.2011)

O tom, co by mohly vyprávět ... všechny české domy - obzvláště ty starodávné ... solidní ... pavlačové - ty, které hodně pamatují. Schází jim jen drobnost: Dar řeči. Jejich zdi jsou němými svědky našich národních dějim, tudíž měly dost času poznat skrz naskrz naši národní povahu - v originálním televizním seriálu pak měly tu čest stát se kulisami pohnuté doby, která lámala i zocelovala charaktery, když za pochodu měnila podobu světa. Umožnily tak téměř divadelní uchopení osudů obyvatel "jednoho domu", kterým své tváře (i hlasy) propůjčila VELICE silná herecká sestava. Natáčením se evidentně dobře bavila - tím pádem na mě dýchla čirá, ničím nezkalená nostalgie ... a téměř mě porazila: To bývaly časy, když NAŠI herci v ČESKÝCH televizních seriálech zcela samozřejmě HRÁLI - namísto nuceného odříkávání naučených replik. Jenomže oni také měli CO hrát, neboť každá postava měla svůj osobitý profil, kterého se její představitel mohl přidržet - a dialogy nepřipomínaly mlácení prázdné slámy. Dějová linie nese cejch doby, která ji stvořila - ale jen v míře nezbytně nutné, takže excelentní jízdu maličko kazí jen poslední, pátý díl, pojednávající o pražském povstání. Barikáda pěkně pospolu s hrstkou svých obránců - a s trochou rozpaků postává stranou hlavního proudu dějin a divák se důležité informace dozvídá prakticky jen zprostředkovaně z dobového vysílání Českého rozhlasu. Na veliké události prostě maličké jeviště Bagounovy ulice nestačí, neboť historie obyčejně kráčívá po hlavních třídách. Osvoboditele tak lze na vlastní oči vidět jen ve stylizovaných dokumentárních záběrech ... a v úplném závěru si můžete prohlédnout památník s tankem číslo 23, který ovšem na Smíchově už dávno nenajdete. Neboť přišla jiná, zbrusu nová přelomová doba, která měla potřebu šmahem bourat staré symboly jako trapné připomínky všech normalizovaných let - a tak s příkladnou horlivostí ve velkém s vaničkami vylévala i děti ... jakoby ztratila rozlišovací schopnosti - jakoby neuměla (nebo NECHTĚLA) hledat rozdíly mezi letopočty 1945 a 1968. Možná byla skálopevně přesvědčená o své pravdě - nebo se chtěla jen dostatečně zviditelnit (a v horším případně ze svého zviditelnění i profitovat), ale to už je jiná historie ... kdoví, jak dlouho nám vydrží zdánlivě nezbouratelné symboly vystavěné ve žhavé současnosti - při našich mnohdy riskantních hrátkách spojených se šířením "západních hodnot". (09.07.2015)

Bolo nebolo, ale skôr bolo ako nebolo. "Byl jednou jeden dúm". Ako to teda vtedy vlastne bolo? Ako sa mali bratia Česi počas druhej svetovej vojny? Ako sa žilo prostým Pražákom v ťažkých dobách nacistického protektorátu? Režisér František Filip sa to podujal vyrozprávať formou kvalitne natočeného televízneho seriálu, v ktorom hlavné úlohy stvárnili poprední českí herci. Neviem posúdiť do akej miery je to autentické, ale ako filmové dielo je to celkom zaujímavé. *** (05.05.2013)

Som presvedčený, že z nápadu uzavrieť vzorku národa do jedného baráku a ilustrovať na nej jeho povahu, šlo vyťažiť ďaleko, ďaleko viac. Postavy sú iba načrtnuté, vybavené ledva dvoma-troma základnými vlastnosťami. Žiadne skutočné dilemy, aký-taký vývoj som zaznamenal iba pri bývalom boxerovi Josefa Vinklářa. Časovo pritom tento seriál zaberá bezmála dekádu! Tu nič nezmôžu ani špičkoví a obľúbení herci, i keď sú to práve oni, kto napriek spomínaným nedostatkom, robí tento seriál stráviteľným. Po prvej epizóde som ale čakal ďaleko viac, posledná potom sklamala úplne; akoby bola useknutá, ani sa v nej vlastne všetky osudy neuzavreli. Riedke, nedotiahnuté, od istého momentu preľaknuté samé zo seba. (23.01.2014)

Filipovi se zřejmě zalíbilo v seriálech a po úspěchu Věka se pustil do fresky zobrazující na poměrně sevřeném půdorysu naděje, lásky, frustrace, touhy i rozčarování obyvatel jediného domu v období kolem světové války. Mou jasnou platonickou láskou je zde nerudný Nerudný Miloš Nedbal. A láskou, kterou bych si uměla představit nejen platonicky, aristokratický Adamíra. Vypointovaný je záběr na roztékající se obraz radního Nerudného stejně jako ne už právě nejmladší Hudečková coby diblík. Vala nezůstal nic dlužen své pozdější rudé pověsti a nejkrásnější byla Jana Šulcová. Když si představím, že šlo jen o kulisu na barrandově, skoro se mi tomu nechce věřit. A nesmím zapomenout na Petra Čepka. Vlastně je to jako u věka, co jméno to perla, takže na závěr jen z Adamírových úst - citace nebude přesná – A to by se tatínku ta ulice jmenovala Nerudného nebo Nerudná? (27.05.2008)