Ally McBealová

Piškota jsem si zamilovala okamžitě, počáteční averze k Ally se postupem času převtělila do "vztahuknejlepšíkamarádce" a když se na scéně objevil Robert Downey Jr.(!), bylo vymalováno úplně. Barvité postavy, gagy, osudy, vztahy, humor a to vše zabaleno do sympatického prostředí právničiny. Škoda jen té řady poslední, do mrtvoly by se kopat nemělo ... (29.12.2006)

Někdo je zmatený, koktá, píská mu nos, někdo zase vrčí a nepříjemně kouše po všech kolem, někdo zdánlivě svádí jakéhokoli chlapa, co kolem projde a někdo se soustředí na laloky, jamky a hlavně peníze. A někdo je smutný, v duši stále dítě, které si hraje se svojí dětskou láskou - a ten někdo je Ally McBealová. Nejlepší seriál z právnického prostředí, právě proto, že o soudy v něm jde až ve druhém sledu. Když mi bylo o pěkných pár let méně, chtěl jsem být právník a myslel jsem, že neexistuje lepší seriál. Druhé zhlédnutí po letech už mi trochu otevřelo oči a vidím, že se občas tempo unaví, ale ty nejlepší díly stále nemají konkurenci a žasnu u nich nad tím, jak úžasné postavy a zápletky se dají vymyslet. A i dneska bych dal cokoli za to mít tuhle partu za kamarády či kolegy. Jenže všechno, co tu píšu, má několik "ale". Po jedné velmi dobré a třech úžasných sériích totiž přichází nešikovná a křečovitá pátá sezóna plná castingových změn, a která v mnoha ohledech celkový dojem silně sráží. Z Ally McBeal je v tu ránu čistý průměr, ale první čtyři parádní roky nám nikdo nevezme. A po úplně poslední scéně onen stesk po opětovném zhlédnutí tak jako tak zafunguje. (11.01.2006)

Jeden ze slavných popkulturních seriálů 90. let, který byl mimořádně populární zejména mezi ženskou částí diváků. Tak nějak si s ním nevím rady - neupírám mu řemeslné kvality, solidní herectví a v řadě případů i funkční humor, na druhou stranu mi byl krajně nesympatický svým obsahem a životním stylem i profesní zkušeností svých hrdinů. Na jedné straně ukazuje bizarní svět formalistického amerického soudního systému, kdy se právníci přímo vyžívají ve snaze manipulovat s laickou porotou, a přes určitou scénáristickou nadsázku jde bohužel o trefu do černého. Takhle nějak to často v Americe chodí a šikovný advokát dokáže v leckterých případech pro svého klienta a pochopitelně i pro sebe vytřískat těžké prachy v naprosto obskurních soudních přích. Právníci, kteří byli hrdiny seriálu, v nejednom případě stavěli pojem spravedlnosti na hlavu a já v duchu fandil jejich protivníkům. Zároveň mi seriál vadil svou hyperkorektností, genderovými a feministickými bludy a v neposlední řadě i zobrazením konzumního života americké vyšší střední vrstvy. Hrdinka seriálu je chodící reklamou na bulimii, ženské postavy jsou přímo ztělesněním představ o ideálním ženském těle, je to takové pohodové a poživačné. Děti se tam nějak moc nevyskytují. Když měla jedna z partnerských dvojic řešit otázku mateřství, dospěli oba právníci, kteří bezpochyby patřili mezi 10 % nejlépe placených Američanů, k tomu, že si je prostě nemůžou dovolit - vždyť by chuďátko strádalo nedostatkem. Celkový dojem: 40 %. Příznačné je, jak seriáloví hrdinové sní o rodinném zázemí, ale vzhledem ke svým vysokým nárokům na partnera a vlastní neschopnosti se přizpůsobit a dávat jsou odsouzeni k neustálému střídání krátkodobých vztahů. (12.01.2009)

Nejlepší scéna je jak Ally pije kafe s Georgiou.Na to se prostě nedá zapomenout. Richard Fisch je ten správnej blázen a Piškot zas úplnej magor.Vlastně v celém tomhle seriálu se to hemží ulítlýma lidma a to se mi líbí. A jestli má někdo proti tomuhle seriálu nějáky velký připomínky, probodnu ho pohledem a lá Lucy Liu. (07.11.2006)

112/112 Seriál Ally McBealová jsem kdysi objevila vlastně jen díky odchodu Courtney Thorne - Smith z Melrose Place. Postupem času si našel stálé místo v mém srdci a patří mezi ty pravidelně oprašované. Na poličce pak člověk může mít sérii CD skvělé Vondy Shepardové, DVD s prvními sériemi (komplet asi už nikdy nebude) a knižního průvodce. (04.02.2009)