Ally McBealová

Nerada hodnotím seriály, aniž bych viděla většinu epizod, ale z náhodného sledování částí několika dílů mám ujasněno, že můj šálek kávy Ally McBeal rozhodně není. Partička rozdováděných nezbedných právníků se společnými toaletami, řešící v jednom kuse své sexuální problémy a po nocích řádící v karaoke klubech mě neoslovila, a schematičnost jednotlivých dílů byla jako vystřižená z nějaké americké příručky pro občany bez vlastního názoru s tématy: homosexualita, harašení, feminismus, diskriminace apod. (21.02.2009)

Ally McBealová je zrejme najkvalitnejší seriál konca minulého storočia. Rieši v rámci jedného dielu dve veci naraz, a to prípady a milostné vzťahy. Často krát sa myšlienkovo prekrývajú. Prípady majú vždy myšlienku, sú výborne vypointované a je nad čím premýšlať. Vzťahy (prevažne hlavnej hrdinky) sa viac zameriavajú na city, ako na sex, čím je mi seriál bližší, ako napríklad Sex v meste. (30.08.2012)

Naprosto unikátní seriál s osobitým stylem humoru, podobný jsem pravděpodobně nikde neviděl, skvěle kombinuje soudní případy se vztahy způsobem, který nemomrzí... Moc se mi líbí taková ta nenucená muzikálnost a místy sem měl ze seriálu až impresionistický dojem, za kterým stojí nejvíce ústřední postava Ally - připadá mi jako největší snílek a romantik na světě a režisérům se dokonale daří přenášet její pocity na diváka. Další složkou seriálu je již zmíněný osobitý humor - John Cage a jeho škleby, Fish a fishismus, scény ze společných záchodů... mohl bych pokračovat, vynikající výběr postav, jak ústředních tak epizodních, nikdo zde není úplně normální, každý je tak trošku správně švihlý a tím si mě získali. Popojedem. (19.02.2007)

(Lehce spoileroidní)Robert Downey Jr. se nikdy neměl drog ani dotknout (kvůli kterým byl vyhozen ze seriálu), jinak by zjevně Ally McBeal měla mnohem lepší konec. Pátá série není tak dobrá, jak by mohla být. Tvůrci vyváděli s postavami docela psí kusy - některé hlavní postavy se začaly postupně ztrácet (Ling a hlavně John - jeho odstranění ze stálých herců jim asi neodpustím), některé se ztratily úplně bez vysvětlení (holka Richarda, Mark, Jackson a René, ačkoliv ta se objevila v posledním dílu), z "to se mi nelíbí právníka" se stal najednou psycholog. Oproti tomu jsme se dočkali dvou nových postav zapsaných v intru, kterých se ale po polovině dílů také zbavili, jakmile jsem si na ně stačil zvyknout - hlavně Jenny byla škoda. Samotné finále nebylo nijak úžasné - zaměřovalo se pouze na vyvolání pocitů nostalgie po čtyřech velmi dobrých sériích, nebylo v něm ani stopy po nějakém pořádném vyvrcholení. Představoval jsem si to jinak, Ally by si zasložila lepší konec, lepší život po poslední klapce... Měl jsem to rád :) (18.02.2015)

Povětšinou zoufalé vyprávění o zoufalé ženské, která je zoufalá, že není schopná si někoho narazit, protože je zoufalá. Zhlédnout jeden a půl dílu je na posouzení seriálu asi málo, takže na svou obhajobu dodávám, že víc jsem prostě nevydržela a že mě k tomu stejně vedla jen snaha pochopit, co na tomhle moji známí mají. Nepochodila jsem, zato jsem dospěla k následujícímu: 1. každá úspěšná pracující žena je podle amerického vnímání chudinka, která po večerech pláče za imbecilního hudebního doprovodu, protože jí chybí široké mužské rameno (nebuďme pokrytečtí, zdaleka nejen rameno), o které by se mohla opřít a plakat pro změnu do něj, protože ona je pod svou slupkou nekompromisní právničky citlivá a křehká osůbka ("křehká" zde nesouvisí s tím, že Callistu Flockhart by člověk bez námahy protáhl pod dveřmi), toužící po mužíčkovi, dětičkách, psíčkovi, domečku s trávníčkem na předměstíčku (pardon, nedalo se odolat), 2. v amerických očích jsou všichni právníci dementi, tiší blázni, nebezpeční magoři nebo aspoň bezpáteřní vydřiduchové (no, na tom posledním možná i něco je, protože jak řekl Oscar Wilde, pokud by právník nechtěl neustále po někom peníze, vzalo by to člověku víru v přirozený řád světa), 3. podle Američanů jsme podobní zoufalci všichni a tudíž se na to budeme dívat a plesat. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže já razím milou Ally přiškrtit a řvát přitom : "Chcípni, nebo si konečně někoho najdi, ty neschopná sebelítostivá krávo! A pokud nezvládneš ani jedno z toho, tak se aspoň nažer!" Jo a ještě za čtvrté jsem si uvědomila, že opravdu, ale opravdu nenávidím feministky. Na druhou stranu, párkrát jsem se skoro pousmála a Lucy Liu je tak kouzelně, mrazivě zlá...no, hvězdičku to urve. (22.06.2007)