Hlava-22

Hlava 22. Vojenský postulát zformulovaný tak absurdně jako něco, co si za zvlášť trudného večera vymyslel Franz Kafka. Inu, ani Hellerova předloha mě bůhvíjak nedostala, ale film mě vyloženě zklamal. Kniha je napsaná jako soubor portrétů roztodivných osobností, které potkává kapitán Yossarian a které mají společné jen to, že se žádný nehodí pro armádu. Film ji zadaptoval epizodicky (a s dechberoucím obsazením, to tedy ano), ale Yossarian má svůj vlastní lineární příběh, takže se v epizodách těch ostatních často vůbec nevyskytuje a vyznívá díky té neúčasti trochu jako sobec, kterého celý film nezajímá nic víc než vlastní propuštění, padni komu padni. Asi by to chtělo víc nadsázky a méně ušlechtilé snahy odsoudit válku, protože dojem je pak stejně neslaný nemastný jako po poslední epizodě MASHe "Sbohem a amen", kde najednou utichla odbojná legrace a na poslední chvíli se začaly řešit vážné věci. 60% (30.11.2006)

Trochu slabší čtyři. Pravdou zůstává, že ten, kdo nečetl knižní předlohu, se na začátku může v ději trochu ztrácet a hlavně se podivovat nad "dějem", který si v ničem nezadá s psychozáběry Davida Lynche. Prostě takové hodně zvláštní jsou počáteční minuty tohoto neobvyklého hollywoodského počinu. Po půl hodině znechucení se ale vše pěkně vyjasní a já konečně pochopil, že snímek se více než Drama / Válečný snaží být ostrou satirou, kde komediální stránka hraje spíše první, než druhé housle. Zábavných scének je tu spousta a vyzdvihnout jen jednu je obtížné... Hlava XXII se hodně podobá seriálu M*A*S*H, i kdyby to mělo být jenom tím, že jsem se u ní téměř nepřetržitě smál. Ale je to vůbec dobře, že jsem bral všechny podobné scény s humorem, když se jasně jedná o snahu dokázat společnosti, jak je byrokatismus (potažmo boj s absurdními pravidly, se systémem) špatný? Jak jsou jím lidé ovládáni a dokáží se s ním vyrovnat jenom v případě, že budou hrát onu "hru" spolu s ostatními - kolegy i nadřízenými? Tento film si asi nejvíce užijí dva typy lidí: Ti, co si prošli vojnou a Ti, kteří si dennodeně k*rví záda v kanceláři. (23.10.2009)

Opravdu mnohovrstevnatý film o válečném šílenství, které jenom podtrhuje fantaskní finále. Knihu jsem nečetl, ale dle samotného filmu, musel být tento projekt velice náročný. Naštěstí se kniplu či kormidla chopil Nichols a natočil působivý film, ve kterém je toliko radosti a smutku, že to tvoří opravdu výbušný koktejl. Celou dobu jsem se bavil a stejně na konci mi rozhodně válka nepřišla jako nějaká hra či fraška. Netradiční a přesto geniální válečný film. (20.09.2006)

Velmi dobře zvládnutá adaptace rozsáhlá a osobité knihy, která ještě zveličila její absurdní ladění. Nichols do období druhé světové vnáší dialogy a mírnou stylizaci známou z jeho současných filmů a funguje to výborně. Navíc řada záběrů skýtá velmi působivou podívanou. Docela mě však zamrzel dosti nevýrazný Alan Arkin v hlavní roli, jehož zastiňuje hned několik vedlejších postav. (15.12.2010)

Ve své době byl tento film průbojným činem, depatetizací války, zdůrazněním její každodennosti a také těch, kterým se běžně říkalo "týlové krysy". Nedostatková ekonomika, a tou je tak trochu svým způsobem každá válka, vytváří neobvyklou skutečnost, v níž obvyklé věci mravnosti působí poněkud nezvyklým dojmem. Kapitán Yossarian, hlavní postava HLAVY, vstupuje do děje jako člověk, o kterém nevíme, zda umírá nebo se naopak do života vrátí: je totiž bodnut do citlivého místa a není jasné, zda tento pokus o vraždu přežije. Druhá konstitutivní linie díla, umírající kolega z letadla, jehož život se snaží zachránit, se naopak propadá ze života do neodvratné smrti. Yossarian bojující o jeho život a zápasící přitom s vlastní lidskou slabostí, tvoří v díle vyvažující prvek oproti hlavní dějové linii šmeliny a rozkladu, který se koncentruje kolem vyšších důstojníků leteckého útvaru, v němž je nucen sloužit. Realita s přibývajícími metry filmu nabývá na absurdnosti a postupně stupňuje v hlavním hrdinovi pocity bezmoci a rezignace i zoufalství, protože v náznacích silových situací opakovaně zjišťuje, že je bez šance byť na malý úspěch. Unavena je ale i druhá strana: její návrh, aby se po povýšení a udělení válečného vyznamenání vrátil do americké vlasti, to naznačuje s dostatečným důrazem. Konec, umocňující absurditu děje, Yossarianovo zoufalé vyplutí na leteckém záchranném člunu, takřka ztracená pouť za ztraceným lidským obsahem vlastního života, mluví za mnohé. Připomíná v tomto ohledu stejně pudovou reakci vojáka Čonkina v nedoceňovaném Menzelově filmovém zpracování novely Vladimíra Vojnoviče ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA ČONKINA. I dnes zůstává HLAVA, ta podivná právní norma, kolem které se vine děj filmu, dílem zralým a ve své sladkohořkosti a bolestnosti divácky vděčným. (20.05.2015)