Rodina Sopránů

Ako keby seriál Přátelé dostal do péče Scorsese. Partička "kamarátov" rieši všetko čo život prináša. Osobné aj "pracovné" problémy. Sledujete ich každodennosť, prenikáte do vzťahových rovníc. Vo filmoch je skoro vždy nejaká scéna, kde príde dieťa za bossom a ten, pretože musí práve niečo riešiť, tak mu dá peniaze na sladkosti. A tým to končí. Tu viete ako sa dieťa volá, akých má kamarátov, aké sú jeho problémy. Hlavným ťahúňom celého seriálu je samozrejme Tony. Z vedľajších postáv na mňa najpresvedčivejšie pôsobil jednoznačne Johnny Sack. Je dosť poznať, že je to 20 rokov stará záležitosť. Dnes by na tak veľké množstvo dielov (hlavne posledná séria obsahuje zopár vyložene zbytočných dielov) muselo byť oveľa viac akcie, viac zvratov. Takto sa ale na oplátku stanete naozajstným členom "rodiny" a smrť niekoho z vlastných radov vždy zapôsobí. Nečakajte akčnosť a drsnosť na prvom mieste (nebojte sa, je tam toho dosť). Tu sa jede hlavne na vzťahy. Zachytenie života mafiánov, ktorí nimi musia byť 24 hodín denne, pretože nemajú nárok na dovolenku. A záver poslednej série? Nič epické, ale pritom vlastne dokonale zvolené. Sopranovi nie sú cool šprint plný wow momentov. Oni idú pomalým realistickým krkom, a pritom na seba nabaľujú smrť, zničené životy a prachy. (21.01.2020)

S1+S2: Výbornej seriál, kterej si je přesně vědomej svýho místa v čase a v mafiánský tématice. Tony Soprano je uvěřitelná a plnokrevná postava, co má svý zasloužený místo v mafiánskym univerzu, především pro to, jak zobrazuje roli mafiána-otce/mafiána-syna/mafiána-manžela. Gandolfini je totiž přesně takovej, že je reálnej a charismatickej, ale ani trochu karikatura. Jasně, všichni si budem pořád radši hrát na De Nira, než na Soprana, ale v opravdovym životě budem všichni spíš Soprano, než De Niro. Máma, kachny a záchvaty paniky. (05.07.2013)

Nevím proč, ale vždy jsem si myslel, že tento seriál je sitcom - dokonce jsem si myslel, že to je o nějakých zpěvácích, sopranistech a myslel jsem si, že to bude nějaká blbost. Na štěstí ne a o to víc mě překvapilo, že to je docela drsná mafiánská jízda. Je to tam samej typickej Ital - snad už si ani nejde představit jiné víc italské typy, než ty, které máme tady. Nejmíň italskej z nich je zrovna James Gandolfini, kterej ale má zas jiné klady a hned od začátku si ke mě našel cestu sympatií a často i vtipu. "Té válce se dalo zabránit. Dostaly nás do toho cunnilingus a psychiatrie." První série je slušnej rozjezd a bez ostychů zaslouží krásné 4 hvězdy. Ostatní série jsem skouknul na jeden zátah a dá se říct, že kvalitativně jsou na stejné úrovni. Ale byly tam dvě nasrávky, které mě moc nepotěšily - za prvé někdy ke konci páté série, když tam byla dlouhá snová sekvence (snad přes půl dílu) a pak ty komatózní sny v 6. sérii táhnoucí se snad přes 3 díly. To mě tam fakt nebavilo. Taky ta teploušská dějová linka ze šesté série tam byla téměř násilně použitá, asi kvůli rozmanitosti obsahu. Co mě ale potěšilo, tak že návštěvy psychiatričky se sérii od série redukují a děj se víc soustředí na mafiánské praktiky a problémy v osobním životě. Všiml jsem si na sobě, že právě scény na terapii mě bavily vlastně nejmíň. Co dál dodat? Tenhle seroš se fakt povedl. Postavy jsem si vesměs všechny oblíbil, i když jsou to takoví parchanti. A Tony Soprano, to je neskutečné sebestředné hovado, neštítící se ničeho, ale postava napsaná skvostně. Hlavně to, jak furt něco žere (na Gandolfinim je to během těch let znát), ale i to, jak se snaží mít nějakej rodinnej život. Když jsem si někdy ve 4. sérii všiml, že jeden díl natočil Steve Buscemi, těšil jsem se, že se určitě objeví i jako herec. Toho jsem se dočkal v 5. sérii, ale asi jsem čekal, že toho předvede víc (obzvlášť když ho v úvodu vykreslili jako chladnokrevného zabijáka... a on se místo toho chtěl polepšit). Čeho jsem si všiml a přišlo mi to hodně zajímavé, tak ta všudypřítomná rakovina, která zabila snad stejně lidí, jak mafie... a když ne rak, tak infarkt. Hm, u Italů asi populární odchody ze světa. No a pak přišel konec. Hodně originální konec a hodně otevřený konec. Asi je škoda, že Gandolfini v roce 2013 zemřel, protože si dovedu představit, že by se dalo po letech z toho zas něco vyždímat. Což se ale ještě může klidně stát, když nevíme, jak ta poslední scéna vlastně pokračovala... Myslím, že jsem si těch 6 řad hodně užil a vysoké hodnocení (na IMDB ještě vyšší) je zasloužené. (19.12.2021)

Lahůdka mezi gangsterkami. I když jde o seriál, který má 6.sérií, tak neztrácí dech a řadí se po bok takových velikánů jako Kmotr, Mafiáni či Casino. Co mě potěšilo, je, že se nesnažilo napodobit již zmíněné klasiky, ale ukázalo nám nový pohled na život mafiánů, kteří se tak neliší od normálních byznysmanů (holt jen párkrát někoho zbijí či zabijí). Po předešlém vychvalování a zralé úvaze to je i tak "jen" 90% (Kmotr a dále 100%). Přeci jen se 1.a 2.série na můj vkus až moc pomalu rozjížděla. (11.04.2007)

Primisimo mafioso, aneb jak dobře udělat mafiánský seriál a přesto nekopírovat klasiku v podobě Kmotra. Viděl sem sice jen pár dílů, ale vysloveně sem nebyl nikdy zklamaný. James Gandolfini, kdybych ho potkal u trafiky, fakt budu mít pocit že je skutečný mafián. Očas sem nechápal pointu děje, nebo která postava je na té či oné straně, takže sem musel přestat usrkávat capuccino a věnovat se ději víc. Nepamatuju si podobný seriál, kde by se jakožto hlavními postavami stali padouši. Postavy jsou reálně uvěřitelné, což je jedním z plusů, ovšem příběh zas leckdy nečitelný, to aby se vyrovnala matematická znaménka. Mám radši komediální seriály, ale Sopranovci mě nezklamali, ale na druhou stranu zase ani moc neuchvátili. Ovšem je-li mafioso vaším oblíbeným námětóso, pak vřele doporučuji. (03.07.2004)