Přítelkyně z domu smutku

Hynek Bočan prostě seriály z komunistických lágrů umí. Postava Ivany Chýlkové je takový prostředník, který dává prostor i ostatním postavám/herečkám odvyprávět svůj úděl/ ukázat svůj herecký um - Yvetta Blanarovičová, Jiřina Bohdalová, Jana Boušková,Aňa Geislerová, Michaela Kuklová, Helena Růžičková. (08.07.2008)

Velmi pěkně podaný příběh politické vězeňkyně. Prostředí komunistického vězení a jeho osazenstva je podáno realisticky, depresivně a bezútěšně. Snad je to i tím, že seriál byl natočen nedlouho po převratu a lidé ještě nezapomněli či nezkomolili zrůdnosti, jichž byl minulý režim schopen. Obdivuji lidi, kteří se nenechali zlomit psychickým, ani fyzickým týráním. Herecké obsazení je nadmíru povedené a Helena Růžičková mě jen utvrdila v tom, že byla skvělá herečka. (11.01.2017)

Po třetím či čtvrtém zhlédnutí seriálu za posledních dvacet let nerad hvězdu ubírám. Přesto se jedná o jeden z našich nejlepších dramatických seriálů po revoluci i před ní. Příběh z československého ženského vězení v době pomalu (velmi pomalu) končící totality, ve kterém herecky exceluje Ivana Chýlková po boku s Jiřinou Bohdalovou, Helenou Růžičkovou a dalšími. (09.10.2011)

Tento seriál mě dlouhá léta míjel. Doma jsme se na něj nikdy nedívali, protože babička si komunistický kriminál prožila a tohle období se jí nerado připomínalo. Teď jsem na něj náhodou narazila a bylo jasné, že je na pořadu dne.  Seriál krásně ilustruje tehdejší morálku, situaci ve společnosti a ukazuje, jak se s tím vším dalo poprat. Člověk se mohl poddat nebo bojovat. Hlavní hrdinka si zvolí tu druhou cestu a já jí při sledování fandila. Ve vedlejších rolích vystupují figurky kriminálů, asi stejné jako dnes - zlodějky, podvodnice, prostitutky,... Jaké různé povahy a osudy! Opravdu úžasné herecké výkony Ivany Chýlkové a ostatní se nenechávají vůbec zahanbit. Role Helgy byla šitá Heleně Růžičkové na tělo. To stejné s paní Bohdalovou.  Určitě si to dám někdy ještě jednou. (19.08.2021)

Román Evy Kantůrkové má stejnou strukturu jako Hellerova Hlava 22. Je to série portrétů vězenkyň, které se v autorčině cele vystřídaly, a její vlastní příběh zůstává v pozadí. Nelze bohužel říct, že neskromně. Paní Kantůrková se místy líčí až nelidsky kladně. Takže rizikem dramatizace se mohlo stát totéž, co později ve Zdivočelé zemi, kde se tvůrci nespokojili s prostým vyprávěním strhujícího příběhu Jiřího Stránského, ale "pro sichr" udělali z hlavního hrdiny plakát věčně mudrujícího, neomylného pana Spravedlivého. O to víc si cením Přítelkyň. Podobné banalizaci se vyhnuly už ve scénáři, ale hlavně zásluhou inteligentní Ivany Chýlkové. Troufám si spekulovat, že 9 z 10 hereček by Martu interpretovalo jen povrchně jako trpělivý hromosvod cizích emocí. Ta role k tomu svádí - častěji než aktérkou je posluchačkou a pozorovatelkou výlevů ostatních, herecky nepoměrně vděčnějších postav. Ale všimněte si, jak jemně, někdy sotva postřehnutelně, svou roli "polidštila". Jako politická vězenkyně mezi zlodějkami a mordýřkami jim někdy "nahazuje repliky" mírně arogantně, elitářsky. S odstupem člověka, který nepřestává věřit, že Spravedlnost není slepá a že ji do tohoto očistce uvrhla jen přechodně. Každým nonverbálním projevem, ať už svrchním tónem řeči nebo uzavřeným posedem při čtení, si až štítivě vymezuje osobní prostor, i tehdy, když se slovy projevuje opačně - ze slušnosti. Vlastností velkých hereckých osobností je, že nám přiblíží postavu více podvědomou než přímočarou akcí. Přesně to Ivana Chýlková dokázala. Ironií osudu je, že paní Kantůrková se pak vyjádřila v tisku nespokojeně, že prý herečka nic nepochopila, že opravdu trpěly atd., jako by to snad Chýlková popírala. To je, myslím, velmi český přístup. My prostě chceme ty plakáty. Ale já s dovolením ne. 100% (12.01.2007)