Odpočívej v pokoji

Krásně depresivní seriál o životě a smrti ukazuje své postavy v situacích, ve kterých se někdy chovají tak nesnesitelně, že je někdy těžké chtít se dívat na další díl nebo jak je komplikované žít "správně", protože to někdy neznamená žít šťastně. Fisherovi a lidé kolem nich bývají nešťastní, protože jim obvyklé životní role nepřinášejí radost, ale když se pak občas postavy rozhodnou jít za srdcem, zpravidla to přinese nějakou katastrofu někomu jinému. V tomhle směru mě těší, jak dobře tvůrci zůstávají neutrální a nevodí vás za ruku, koho byste v dané situaci měli odsoudit nebo mu fandit, nenabízí rozhřešení, ani happy uzavření mini příběhů. Z prvních dvou sérií jsem byl velmi nadšený, ale po ne úplně povedené třetí sérii (možná i kvůli sledování seriálu za sebou) jsem postupně otupěl a už to na mě tak nefungovalo. Závěrečná série jde kvalitativně nahoru díky mimořádné porci truchlení a deprese s úchvatným nemilosrdným koncem. (03.10.2023)

Hodně dobrá podívaná. S prvním dílem mě to dost šokovalo. Celá ta vulgarita a otevřenost seriálu, zároveň černý humor a lidské charaktery a osudy vymyšlené a splácané dohromady takovým způsobem, že by to snad normální člověk nevymyslel. S prvními díly jsem to bral jako docela podařenou černou komedii, ale jak příběh pokročil, začíná to dostávat čistě dramatický nádech. Kdyby jsem se nemusel v každém díle dívat na líbající, nebo hůř souložící chlapy, bylo by to ještě lepší. Skoro 5* (30.09.2009)

Smrt není víc ani méně než cena za život a stoprocentně platí, že nás na konci naší cesty čeká všechny. Úmrtí člověka a obřad loučení obvykle vyvolávají širokou škálu emocí a obnažují lidské povahy, takže není žádný div, že životní peripetie rodiny funebráků představovaly pro tým scénáristů skvělý stavební materiál a pro diváky atraktivní podívanou. V řadě míst dokáže seriál vyhmátnout nanejvýš citlivá místa naší fyzické existence a sociálních vztahů. Dotkne se ožehavých míst společenské debaty, jen s přibývajícími díly mi začala vadit výrazná excentričnost řady postav. Nedá se zapřít, že hlavní slovo coby scénárista měl Alan Ball, který je zároveň tvůrcem pošahané upírské fantasy plné sexuálních odchylek True Blood. Jestli se o některých seriálech tvrdí, že je píše život, tady je znát, že ty příběhy píše scénárista. Nepopiratelně dobře a chytlavě, ale obyčejný život vypadá trochu jinak. V první sérii potěší přítomnost černého humoru podávaného po kapkách a mou pozornost upoutala půvabná Lauren Ambrose v životní roli benjamínka rodiny na střední škole. Celkový dojem: 80 %. (24.04.2022)

Mám blízko k černému humoru. Není v tom žádná zlomyslnost, radování se z cizího neštěstí, jen neodbytná potřeba vynést všechny bolístky, všechno neštěstí, co život přináší, z tíživé temnoty na denní světlo a třeba si z toho i neuctivě vystřelit. To zlé sice nezmizí, ale náš strach z hrozivého se pak zmírní. Proto jsem ráda, že jsem se pustila do tohoto seriálu, který jsem tak dlouho z nepochopitelných důvodů přehlížela. Six Feet Under se nebojí smrti a co je stejně tak důležité, nebojí se ani života. Na ploše pěti sérií a na osudech jedné pohřebácké rodiny a jejich přátel, se pouští snad do všech problematických či kontroverzních témat, od psychické nemoci, homosexuality, nevěry, kriminality, ztráty blízkých až třeba po incest a spousty ostatních, ať už velkých či malých trápení. Nemoralizuje, nesoudí, neomlouvá, jen nechává své postavy žít a dýchat a to je taky ten důvod proč jsem si je tolik zamilovala. Rusovlasou Claire, která se postupem času mění z nejisté, do sebe zahleděné puberťačky v nádhernou (nejen ve fyzickém slova smyslu) mladou ženu, idealistického Natea, který i přes soucitnou povahu, dokáže někdy až necitelně zraňovat, trochu slabošsky působícího homosexuála Davida, jehož zvláštní zakódovaná slušnost a poctivost, spolu s občasnými úlety, z něj udělala moji asi nejoblíbenější postavu vůbec. A nesmím zapomenout ani na hledající se maminku Ruth s její sbírkou svérázných nápadníků, nekonvenční Brendu a její pošahanou rodinku nebo drsňáka Keitha. Všechny je mám moc ráda (i přes to, že mě často svým chováním štvali), snad až na Lisu, ta mi k srdci nikdy nepřirostla a to je hádám jeden z hlavních důvodů nejslabší třetí série. Zvědavost, jaký způsob smrti se objeví vždy na začátku každého dílu, byl už jen pověstnou třešničkou. Obvykle, když mě nějaký seriál takhle chytne, sjedu ho v co nejkratším časovém úseku, to ale v tomto případě nebylo možné. Na to je příliš tíživý, příliš reálně působící a já potřebovala vždy nějakou dobu na jeho vstřebání. A posledních pár epizod ve mně svou emocionální smrští doznívá ještě teď. (29.03.2015)