Oz

Slibovali mi vyhrocenou atmosféru, složité postavy a dějové veletoče. A dostal jsem z toho jen slabý odvar. Vše je takové nedomrlé. Děj je šokující možná první dva díly, pak se mi ty neustálé vězeňské půtky zevšedněly. Scény psychického týrání jsou stěží naznačené a nijak zvlášť dobře zahrané, takže ani z této strany se nedá čekat žádný zázrak. O hloubce jednotlivých postav bych si dovolil pochybovat. Hajzlové jsou všichni a nefandím nikomu. Nikdo se zatím nezměnil ani v nejmenším. Pokud se někdy dostane do situace kdy mu jde o život, nebo jeho zájmy přesáhnou zdi vězení, tak se dočasně "polidští". Jakmile tyto okolnosti pominou, okamžitě se vrací se zpátky do normálu. Scenáristé tomu říkají propracovaná psychologie, já tomu říkám nevyužitý potenciál. Co se zápletky týče, ta se pohybuje ve stále stejných kruzích. Drogy, sem tam nějaká rvačka, konflikt mezi skupinkami, občas vražda. Všichni intrikují proti všem, situace se víc a víc zamotává a nakonec vše zůstává při starém. Skoro jako v nějaké telenovele. Hodně se probírá víra v Boha (Alláha), často se skloňuje rasismus. A ze všeho je cítit hluboké pokrytectví. Systém může za vše, všichni jsou bez viny. Vězni jsou sebestřední egoisté bez kouska empatie a sebereflexe, protože tak je vychovalo prostředí. Že v tom nezbývá prostor na pochyby a onu slibovanou vyhrocenost, je jasné. K ní bych napsal asi tolik - kdybych se potřeboval uklidnit po Lutherovi, tak bych si pustil díl OZ. Od čtvrté série dál scenáristům zřejmě definitivně hráblo. Objevují se šáhlí fanatici posedlí ďáblem, popálený kněz vraždí pomocí hypnózy a personál vězení zabíjí na požádání. Tenhle projekt měl skončit po prvních deseti dílech. (07.06.2014)

Tam, kde končí záporáci z vašich oblíbených seriálů, tam začíná Oz. Na místě, kde mezi spoluvězni nenajdete čistě kladnou postavu a kde vám osud rád hází pořádné klacky pod nohy. A kde pro rozzářený happyend není a nebude místo. Každá postava je vláčena svými démony a jen trochu zúčastněný divák je tím bahnem vláčen okamžitě taky. V Emerald City tak nepřežijí ani citlivější povahy a to je i ten důvod, proč se pátá hvězda i přes vysokou kvalitu ani po šesti sériích nepřikulila. Přestože co se týče nejspodnějších hlubin lidské psychiky budete jen těžko hledat rovného, tohle je pro mě po emocionální stránce až příliš náročné divácké peklo. Pro příznivce těch nejdramatičtějších zkoušek lidským osudem ale jednoznačně číslo jedna. Nejoblíbenější postavy: Ryan O'Reily, Tobias Beecher, Tim McManus. (20.08.2011)

HBO skutečně má talent na kvalitní seriály, a i když je v dnešní době všeobecně populárnější Showtime, které produkuje jednu kontroverzní věc za druhou, v mých očích Ozu žádná nekonkuruje. Ani jejich nejslavnější klenot Dexter. Toho nejmenuju náhodou, Oz mi ho totiž v lecčem připomíná. Nejen díky tomu, že Lauren Velez (LaGuerta), Erik King (Doakes) a David Zayas (Batista) jsou členy hlavního castu téhle věznice s maximální ostrahou. Důvodem je, že nás nutí sympatizovat s vrahy a další lidskou špínou. Pročpak se to děje? Rovnou měrou se na tom podílí vynikající scénář s neuvěřitelně propracovaným vývojem postav a dokonalé herecké výkony, chemie mezi představiteli je až magická. Nehledě na to, že... Každý seriál má své tahouny... Weeds má Nancy, Californication má Moodyho, HIMYM má Barneyho a Dexter má.. No Dextera. Oz má tahounů hned několik. Beecher, Schillinger, Said, Adebisi, Keller, Alvarez či bratři O´Reilyovi, tolik hlavních postav, tolik charismatických záporáků a věčně trpících dobráků, že je zkrátka nemožné si nenajít toho svého a totálně se do něj nezamilovat. A to teprv jednomu (diváku) začne peklo. Bude sjíždět jeden díl za druhým, aby zjistil, jak se z toho jeho oblíbenec vylíže, a to se často nestává. Tom Fontana bez uzardění oddělává jednoho hlavního hrdinu za druhým a chudák divák už se jen třese, co přijde příště. Zpravidla to totiž bude ještě drsnější a temnější. Tenhle duševní masochismus mi zase evokuje mou srdcovku, Nip/Tuck. Ten taky s potěšením nechal svoje hrdiny vláčet bahnem a testoval, co všechno divák snese. Oz umně spojuje to nejlepší z obou a výsledkem je to jediné pravé seriálové vězení. Prison Break? Pche. Kdo neviděl Oz, neviděl nic. (08.03.2011)

Kruté, ale zároveň fascinující místo - to je Oz. Roznodně bych se sem nechtěl dostat, ale jsem vděčný, že jsem jej mohl pozorovat. EDIT 27.6.2011 Po dvanáctém dílu čtvrté série, který byl tak neuvěřitelně silný (ostatně, čtvrtá série je celá maximálně našlapaná a pro mne jednoznačně nejlepší), snižuji hodnocení Prison Breaku. Ten rozdíl je obrovský. (29.09.2010)

K tomuto seriálu mě přivedly diskuse o podobnosti s The Wire, avšak po dokoukání obou těchto prvotřídních děl jsem dospěl k závěru, že svým konceptem si tyto pořady nejsou až tolik podobné. The Wire je především stoprocentně realistickou a pravdivou sondou do společnosti a "systému", Oz je přeci jen komponována jako Tv Show, která staví na první místo své postavy a zajímavosti jejich zápletek. První důležitá věc je, že hlavních postav je poměrně dost (6+) a z hlediska vyprávění jsou si naprosto rovny, Oz využívá je, i řadu dalších charakterů k vykreslení všech možných strastí, příhod a událostí bohatě pokrývajících stupnici zážitků od "štěstí za mřížemi" až po týrání, znásilňování a naturalistické vraždy. Realističnost sice první housle nehraje, ovšem ty druhé už ano, Oz vypovídá dost o psychice vězně, o atmosféře, o přizpůsobování se životu za mřížemi i o nevděčné práci vedoucích pracovníků, jejichž dobré úmysly se často v hovno obrátí... Komplexnost a dokonalost Oz sice nedosahuje úrovně The Wire, avšak to je jen otázka pomyslného trůnu, jako drama Oz nepochybně patří mezi to nejlepší, co kdy bylo pro TV natočeno... Je vidět, že oproti Oz byl Prison Break jen dětská hra. 9/10 (31.05.2011)