Mluv s ní

Když bych oholil film na čistou dějovou línii, zbyde mi něco, co nebezpečně připomíná telenovelu. Pedro a herci filmu dali patřičnou formu, ale postrádal jsem to, co by v tomto případě mělo na diváka zafungovat nejvíc - emoce. Netvrdím, že ve filmu vůbec nejsou, ale mě osobně film jaksi minul, nemluvil se mnou. (23.03.2007)

Jak řekl sám režisér: „tento film je snadnější vidět, než o něm mluvit“, proto stručně. Působivé drama o mezilidských vztazích, o vzájemné potřebě mužů žen a žen mužů, o výmluvnosti mlčení i řeči těla, o touze, chtíči, ale hlavně o té nejobyčejnější lásce. Může vám být jedno jestli jste gay, nebo heterosexuál, intelektuál nebo člověk přirozeně inteligentní :), podstatu Mluv s ní pochopí skutečně každý, každý kdo se nestydí brečet. 85% P.S: Upřímně obdivuji obě dvě herečky, které se během 90% filmu dokázaly nehýbat. Zajímavé komentáře: kleopatra, Pedro, derryl (04.08.2006)

Citlivý film o životě a smrti, o darech i bolestech, o věcech ztracených a znovu nalézaných. Dvě ženy, jež se propadají do nenávratna a dva muži, kteří řeší neřešitelnou otázku. Jak vlastně nechat odejít někoho, koho hluboce milujeme? O co více je tento problém palčivější, o to více je dříve nebo později v životě nevyhnutelný. A Almodóvar tváří v tvář ztrátě rozvíjí naplno svoji schopnost živelným a vysoce emocionálním způsobem zachytit momenty velké i banální, směšné i hluboce lidské. Ladný tanec a býčí zápasy se střídají s tichým zármutkem, stejně tak, jako na dohasínající divákův úsměv dopadají horké kapky slz. Silné. (20.04.2018)

Almodóvar pro mě není tím tvůrcem, kterého bych nutně vyhledával, ale ona je u každého filmu v podstatě jistota, že to bude stát za to. Má skvělé nápady, které prezentuje v lidských příbězích, které jsou netradiční, ale to jen umocňuje jejich neskutečnou sílu, kterou na diváka mají. "Mluv s ní" je přesně ten příklad. (16.12.2014)

Shlédutí od shlédnutí zbožňuju tenhle zvláštně intimní příběh o lidské komunikaci, mlčení a nenaplnění víc a víc. Almodóvar brilantně pracuje s dynamikou narativu, hudební vsuvky dodávají všemu nádherně pomalé a zahloubané tempo, vytvářejí hlubokou brázdu melancholie, do níž se příběhy Benigna, Marca, Alicie i Lydie dokonale hodí. Zvláštní chemie dvou mužských představitelů, která absolutně postrádá testosteronovou hrubost, mlčící ženy, těžko postižitelný němý film o nenaplnitelné touze... směsice více než divná, ale více než mistrovsky řízená až k závěru, která ve vší sladkobolnosti nesklouzne k laciným gestům a doslova odtančí v rytmu flamenca někam hluboko do mojí paměti. V Mluv s ní nemá cenu hledat jakékoli poselství, završený smysl, jediným smyslem tohoto filmu je právě niterný a neukončený dialog s divákem. Nuže, vedl jsem ho s ním už pětkrát a vždy to bylo inspirativní. (23.03.2007)