Americká fabrika

Námet tohto dokumentu mi pripomenul film Gung Ho v ktorom krachujúci americký podnik zachránili Japonci a snažili sa naučiť američanov pracovať japonským tempom. Tentokrát sú "záchrancami" Číňania, ktorý sa snažia donútiť robiť amíkov otrockým tempom na ktorý sú zvyknutý v Číne. Takže sa dočkáme vtipných hlášok typu: aspoň v sobotu by pracovať mali alebo hurónsky smiech číňanov nad tým, že amíkov nadčasy zadarmo nedonútia robiť, pritom pre nich to je samozrejmosť. Jednoducho stret dvoch pracovných kultúr, ktorý ukazuje, prečo ázijské krajiny na čele s Čínou tak napredujú a prečo starý vyspelý svet zaostáva. Len mi nejde do hlavy jedna vec. Pokiaľ čínsky robotník maká v továrni od nevidím do nevidím, tak kedy stihne splodiť potomstvo, ktoré navštívi vraj 1-2 krát do roka. To fakt nie je život. No a ten záver ktorý ukazuje, že nakoniec ani otrocký čínsky spôsob práce nebude stačiť a všetkých nahradia roboty je trpkou bodkou za celým týmto smutným dokumentom. P.S: tá hlavná nesympatická cibuľa vo vedení vyzerala jak žaba. Fakt humusák. 7/10. (26.08.2019)

Totálně mě to přikovalo k obrazovce. Tohle pro hrdý americký lid není nějaká jednorázová lekce z pokory, tohle je její současná, a zejména budoucí realita, do které se Američané probudí každý další den minimálně po desítky let. A proč? Protože si svoji bohatou, prosperující zemi nechali rozkrást (viz dokument Finanční krize), a protože nestáli v čele šiku států, které by v Číně devadesátých let a na počátku milénia bily na poplach a trvaly na tom, že nám tahle zlodějská země nesmí krást naše duševní vlastnictví, naše nápady, zlepšováky, značky a produkty. Tohle je děsivý výsledek. Americkej vypasenej bumbrlíček tancuje, jak jeho podvyživenej (protože už pro samou práci ani nežerou) čínskej chlebodárce píská. Z tohoto není cesta ven. Může to být jenom horší. Mám pocit, že takovej Faltýnek přesně ví, jak nám to přiblížit. A dnes a denně dělá všechno pro to, aby nám pobyt na tomto světě řádně zhořknul. Každému, co jeho jest. Mně by vážně pracovní měsíc o třiceti dnech nevyhovoval. Hlídejme si víc politiky a bankéře, pro vlastní obohacení jsou nás ochotni všechny zaprodat komukoliv. (07.11.2020)

Z mého pohledu je tenhle dokument přínosný protože si drží poměrně nezaujatý postoj. Žádné ideologicky návodné komentáře (absence voiceoveru) čí do očí bijící agitka.. Více než problém střetu kultur a postojů k práci jako náplni života se zde z pod povrchu klube otázka mechanismů kapitalismu jako takového.. Staré (dobré, sentimentem zatížené) firmy zanikají protože s odbory v zádech nejsou schopné ukojit trh a naproti tomu, nastupující asijský model uspokojovat trh může, ale musí brát dělníka jen jako nahraditelnou jednotku.. Pocitově se zdá být odpověď jasná: Sereme na asiaty. Vyrobíme méně, ale v důstojných podmínkách.... Jasně, ale v reálu to takhle prostě nefunguje, protože zákazník jedovatě brblá cosi o neschopnosti prodejců už v okamžiku když v regálu supermarketu náhodou půl dne chybí kobliha s jahodovou marmeládou uvnitř. Co teprve, když by si nemohl koupit auto v požadované barvě, protože továrna nedodala dost skel, kol, nárazníků, atd? (02.03.2020)

Hodně zajímavý dokument, který staví na naprostém nepochopení kultur mezi dvěma ekonomickými velmocemi. Naprostá rozdílnost hodnoty lidského života, sociálního cítění, firemní kultury a kulturních rozdílů vlastně obecně. Čínská firma zachrání skomírající fabriku na americkém zapadákově. Vrátí práci mnoha lidem a všechno se zdá býti zalité sluncem. Rozčarování přichází po čase na obou stranách. Američtí pracovníci se diví, že jejich platy jsou velmi nízké, benefity minimální a pracovní podmínky neodpovídající standardům západní společnosti. Čínští majitelé zase nechápou, že lidé chtějí nějaké sociální benefity a vůbec nedokážou pochopit, proč nedokáží pracovat se stejnou efektivitou jako Číňané v Čínské pobočce, kteří pracují dvanáct hodin denně a šest dní v týdnu. Krásná alegorie na rozdílnou úroveň a hodnoty různých částí naší zeměkoule. Mohlo to být ovšem daleko více kontroverzní, ale to by asi nedostali autoři tolik materiálu od čínské strany. (16.11.2021)

Hodně zajímavý dokument o střetu dvou rozdílných kultur. A to i pracovních. Klidně by se to dalo aplikovat i na Čechy nebo i jiné Evropany, protože pracovní návyky zaměstnanců jsou v USA a Evropě víceméně stejné (chtějí velký plat, co možná nejkratší pracovní dobu, hodně volného času na koníčky a rodinu, volné víkendy, bezpečnost na pracovišti, všechny možné benefity a odbory). Naproti tomu v Číně makají jako šrouby, jak jeden týpek říkal "minulý měsíc jsem měl jediný volny den" OMG :D. A všechny ty věci, na které jsme u nás zvyklý oni nemají. Na jednu stranu jejich zaměstnavatelé musejí být v sedmém nebi, na stranu druhou, co to je kurva za život? Já pracuju už 3 roky v Německu také v jedné takové fabrice a pracovní morálka tam je naprosto stejná jako tady. Jak se někdy u nás říká, že Němci jsou pracanti, tak to absolutně není pravda. Tedy samozřejmě záleží případ od případu, jako všude jinde, ale v globálu to prostě pravda není. No a já tam samozřejmě taky pracuju kvůli penězům. Musím po tolika letech říct, že k té firmě nemám žádný moc velký vztah a ani ostatní lidé, co tam pracují. A to mám na poměry Česka výborný plat a i když mě spousta věcí sere, tak na pracovní podmínky si též nijak výrazně stěžovat nemůžu. A už vůbec ne poté, co jsem viděl, jak to chodí v čínských továrnách přímo v Číně. Jako ty lidi jsou blázni. A to nejsou jenom Číňané, ale v podstatě celá jihovýchodní Asie. Jen se podívejte na Vietnamce žijící u nás. Ty mají ve svých večerkách a jiných podnicích také otevřeno od nevidim do nevidim a žádný volný čas. (02.02.2020)