Lék pro Lorenza

Obrazně řečeno jde o silně emotivní příběh, a i když předvídatelný, tak výborně ilustruje skutečnou událost. Herečka Susan Sarandon v postavě matky Lorenza je neuvěřitelně přesvědčivá, její bolestná gesta ve scénách filmu působí věrohodně. Film se především zabývá smyslem amatérského léčebného úsilí za pomoci přírodovědných i medicínských pohledů a pochopit mnohdy zčásti nevysvětlitelné. A zde je dobře vidět, jak je důležitý kladný vztah nejbližšího okolí k nevyléčitelně nemocnému Lorenzovi, který má na nemocného velký vliv. Zcela jednoduše, vždycky by se mělo najít nějaké slunce, jež by prohřálo mrazivost beznaděje. Ačkoliv je film téměř přes dvacet let stár a má bezútěšnou atmosféru tak po zhlédnutí ještě dlouho ve mně dozníval. (12.02.2012)

Hodně jsem se bála, že to bude primitivní doják, ale jsem příjemně překvapena. Miller netlačil na pilu a snažil se v mezích možností na dané téma natočit co nejcivilnější snímek. Jen škoda, že v hlavní mužské roli nedostala bezchybná Suzan Sarandon někoho, kdo by alespoň částečně byl na její úrovni. Nolte je o několik tříd horší, než Sarandon, a když předstíral citové rozpoložení, nevěřila jsem mu ani ň. Kdyby Lorenzova taťku hrál někdo lepší, mohl být film perfektní. (03.12.2011)

"Lék pro Lorenza" jsem viděla v době, kdy pro mě jména jako Nick Nolte či Susan Sarandon neměla skoro žádný význam, jejich ksichty byly jen lehce povědomé a celou moji pozornost sežralo trpící dítě. A byl to právě tenhle film, u kterého jsem si uvědomila, v jak šťastné rodině žiju, když se nám tragédie vyhýbají (protože už tehdy ve mně bylo cynické já, co odmítalo úmrtí dědečků a babičků brát jako neštěstí, však si své užili). Také mi s naprostou jistotou docvaklo, že nám ta klidná rodinná spokojenost nevydrží navždy. Od toho večera jsem s obavami vyhlížela den, kdy se k nám štěstí otočí prdelí... a nemusela jsem čekat dlouho. Proto nemám ráda "Lék pro Lorenza": byl předzvěstí nejhorších okamžiků mého dosavadního života. Podruhé jsem se na hnusnou nemocí týraného kloučka odmítla dívat, přesto filmu naperu čtyři usmrkané hvězdičky za tu sugestivnost a krutě drtivý dopad, co na mě zanechal. 80% (02.01.2013)

Zcela neobvykle místo komentáře k tomuto po všech stránkách vynikajícímu filmu přináším kopii článku z Lidových novin z 30. 09. 2002: NEW YORK - V roce 1992 se díky filmu Lorenzův olej (Lék pro Lorenza) obrátila pozornost veřejnosti k onemocnění nazývanému adrenoleukodystrofie (ALD). Jedná se o genetickou poruchu, která postihuje zejména chlapce. Nemocný postupně ztrácí schopnost pohybu, projevují se u něj poruchy paměti, apatie a dochází také k ohluchnutí a oslepnutí. Snímek režiséra George Millera natočený na základě skutečné události pojednával o snaze rodičů zachránit svého pětiletého syna Lorenza Odona, u něhož se symptomy ALD začaly projevovat. Lékaři byli bezradní a chlapci dali dva roky života. Zoufalí rodiče však prognózu odmítli přijmout a rozhodli se Lorenzovi pomoci sami. Studovali knihy o neurologii a biochemii a přišli s vlastním lékem směsí olivového a řepkového oleje. Vědci však tvrdili, že tato podomácku vyrobená medicína je zcela bez účinku. Přesto v roce 1989 odstartoval program, v jehož rámci odborníci z baltimorského institutu Kennedyho Kriegera zkoumali účinky přípravku. V sobotu uveřejnil vedoucí projektu Hugo Moser závěry dlouholetého bádání: Lorenzův olej má léčivé účinky. Odborníci začali svůj výzkum se 104 méně než šestiletými chlapci. U všech byla diagnostikována ALD, ale nebyly u nich ještě zjištěny žádné symptomy jejich motorika, sluch i snímky mozku byly normální. Osmašedesáti chlapcům vědci pravidelně podávali Lorenzův olej, 36 chlapců olej dostávalo nepravidelně. Po deseti letech zůstalo zdravých 76 procent dětí z první skupiny, zatímco ve druhé to byl jen každý třetí. Lidé postižení ALD mají porušenou oxidaci mastných kyselin s dlouhými řetězci. Kyseliny se hromadí v nervové tkáni, a dochází tak k poruchám. Lorenzův olej navrací hladinu mastných kyselin do normálu. "Začněte dítěti podávat olej co nejdříve. Nečekejte, až se projeví symptomy. Nejsme si jistí, zda olej pomáhá i dětem, u nichž se již příznaky nemoci projevily," citoval New Scientist vzkaz Lorenzova otce Augusta Odonea rodičům postižených dětí. Moser, který byl dříve vůči Lorenzovu oleji skeptický, nyní doporučuje, aby byl běžně předepisován pro léčbu ALD. Lorenzovi však olej již nepomohl. Začal ho pravidelně užívat až potom, co se u něj projevily příznaky nemoci. Lorenzo stále žije, ale dnes již 24letý muž nemůže chodit ani příliš komunikovat. (Klára Tylová) (25.06.2018)

Výborný film o výborných rodičích. Naprosto ukázkový příklad jak se má bojovat o život, nepodřizovat se jen názoru ostatních a sám vyvinout maximální úsilí pro to co chci. Vyšel z toho velmi zajímavý a poučný film, nejen díky danému příběhu, ale i díky skvělým hereckým výkonům, režii a líbila se mi i hudba. 95% (23.11.2010)