Dunkerk

To čeho jsem se bál, tedy štědrá věková přístupnost, nakonec nevadí. Dokonce je působivé, jak mrtví vojáci jakoby mizeli do prázdna, tím jde o velmi "filmový" zážitek. Ostatně hodně věcí tu je velmi "filmových" i při "obětování" vztahu k realitě - což ale neberu jako výtku v žádném slova smyslu. Jde zkrátka o velkolepý konstrukt, příběh o události (proto ne o lidech). Filmovost Dunkerku ostatně dokáže to, že se vsadím, že bude popisován takřka výhradně skrze to, jak se vztahuje k jiným válečným filmům, o kolik toho ukazuje víc nebo míň než ony... Rozhodně velká Nolanova exhibice, kterou nejde nerespektovat, i když mě příliš nezasáhla, nevtáhla a můj zážitek z ní byl "jen" racionální úcta k dobře odvedené práci. Byť třeba hrátky časem hraničí s čistým gimmickem... i když tím se opět vracím k tomu, že Dunkerk není nic míň a nic víc než Film. (19.07.2017)

„Len sme prežili.“ – „To stačí.“ Nemôžem povedať „gigantické sklamanie“, pretože som od tohto filmu nič extra nečakal. Minimálne som ale čakal špičkové akčné scény s údajne bravúrnou hudbou. Ničoho takého som sa ale nakoniec nedočkal. Postavy ma nezaujímali, vizuálna stránka ma nechala chladným... Ani neviem, čo by som vyložene vyzdvihol. Možno trocha Kennetha Branagha a Toma Hardyho, ale nedá sa povedať, že by podávali herecké výkony, sú to skôr figúrky na šachovnici. Asi najviac ma zaujala príbehová linka s civilnou loďkou – a aj ona bola dosť nudná. Rozmýšľal som nad hodnotením 40%, tak ale zas až také zlé to nebolo. Len nezáživné a nič mi to nedalo. (04.01.2018)

Z hnisajícího abscesu současného největšího zabijáka filmů – přístupnosti pro nezletilé retardy – vymačkal Kryštof fantasticky a novátorsky natočenou, tísnivou a strhující, avšak místy narkomansky postříhanou a hlavně zkurveně anemickou válku. Hudbu měli samozřejmě svěřit Jáchymovi, nicméně ani nejnovější HOMŮv kuřbuřt, Honza Pokoj, rozhodně neselhal. Jeho zvukostopu si sice raději samostatně nepouštějte, protože by vám nejdřív slezly nehty, pak začalo tikat pod okem a samovolně škubat v končetinách, načež by vám dozajista jeblo v kuli a přepadla vás kompulzivní chuť torpédovat plně naloženou britskou minolovku, nicméně spolu s pohyblivými obrázky je to genitální dokonalost, která udělala 60 procent atmosféry filmu. Takže, nebýt šosáckých soudruhů z MPAA, kteří v době, kdy si každý šestiletý smrad za pár minut v pohodě na internetách nagůglí snafové porno se zvířátky, tolik úzkostlivě dbají o psychický vývoji našich antikoncepčních selhání, a samozřejmě pipinkovsky lákavé kástingové minely v podobě obsazení prkenného kastrovaného bukanýra z chlapeckého homokvarteta Gáj Erekšn (asi aby komparz na pláži tolik nemrznul a netrpěl zácpami), byla by to plná palba. (23.07.2017)

Ty kráso, tak jak jsem čekala to nejhorší, tak jsem dostala ten nejintenzivnější možný zážitek. Úplně úplný konec bych možná raději viděla trochu jinak, ale i tak jsem zadupaná do země. Palec Nolanovi nahoru, že své megalomanství dokázal nasměrovat tím nejlepším možným způsobem. Skvělé a skvěle použité herecké obsazení! Ale úplně nejvíc mě dostalo, že i Hans Zimmer mě svou prací dovedl ještě překvapit. No ale přes slzy zatím pořádně nevidím na klávesnici, uvidím, jestli budu chtít ještě něco dodat, až zaschnou a až si to trochu promyslím. (04.02.2018)

Čas, čas, čas. Fascinace časem se přelévá i do Nolanova vyobrazení operace Dynamo. Ten tak trochu v Mannovském stylu natočil válečné inferno po svém a znovu originálním způsobem. Sladění linií země, moře, vzduch je kumšt, ale už jednou jsme to viděli. Strukturálně postupuje prakticky jako v Počátku. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Hoytema sází na prostředí ve své přirozené kráse, ať jde o pláže Dunkerku nebo Severní moře. Zimmer tentokrát především doplňuje obraz. Strhne kde má, ale samostatně nebude fungovat tak dobře. Herecky není co vytknout. Minimum dialogů. Hardy je i na tak malém prostoru největší kápo. Dobré odpoledne... (20.07.2017)