Coco

Mexiko, záhrobí, písničky. A ještě sympatické poselství. No, zajímavé spojení. Na druhou stranu animované filmy dnes svedou díky moderním technologiím zázraky, pokud navíc tvůrci přidají promyšlený příběh, dá se očekávat velká událost. Coco něco takového splňuje. Malý Miguel má sen. Chce se stát muzikantem a na svátek Día de los Muertos, tedy Den mrtvých, se koná soutěž pro hudebníky. Jeho rodina staví oltáře s fotografiemi mrtvých, zdobí si domy a chodí k hrobům, o hudbě nechce ani slyšet. Protože slavný pradědeček-muzikant kdysi opustil babi Coco, takže kytara a zpěv mají v rodině špatnou pověst. Hoch si ovšem postaví hlavu, čmajzne kytaru mrtvého a ocitá se kvůli prokletí ve světě mrtvých. Před divákem se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. A je to moc fajn sledovat. Na koho si totiž živí stále pamatují, ten ještě v onom druhém světě doopravdy nezemřel. Nechybí patos a kýč, ovšem celé je to zabalené do velmi povedené slupky s vtipnými dialogy, občasným černým humorem a nápaditými situacemi. Výsledek udrží pozornost dětí i jejich rodičů. Například jako u vydařeného animáku V hlavě jde o vyzrálý kousek, kterému úspěch jen a jen přeju. (05.12.2018)

Día de los Muertos je možná nejzábavnější způsob slavení Dušiček na celém světě. Žádné zádumčivé návštěvy u hrobů, ale spousta masek, lebek, alkoholu, veselí - a duše zemřelých přicházejí za živými, ne naopak. Jednu noc v roce se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. Je proto riskantní si s mrtvými něco začínat, co kdyby se nepodařilo včas vrátit... Poprvé se tak hrdiny v animáku stali Mexičané. Není divu, že Coco bořilo rekordy návštěvnosti v tamních kinech. Film se ovšem nevyhnul otravným klišé, jako je proměna vzpurného chlapce ve vzorného hošíka, hektolitry patosu a kýče, povinný doják... Blbý taky je, že popkulturních narážek tu vůbec není mnoho, zaujme snad leda specifické focení selfíček s lebkami, a sice se mihne i největší mexická celebrita všech dob Frida Kahlo, ale děj s kulturně jiným světem vůbec nepracuje. Přitom kolik fórků se mohlo vymyslet! (01.03.2018)

Spoilery! Úplně nechápu, nad čím celé zástupy lidí onanovaly. Neměl jsem pocit, že sleduji něco výjimečného. Jediné, co odlišuje tuhle pohádku od tuctu tuctů dalších, je originalita. Tou se zde nešetřilo. Příběh je do jistého momentu velmi nepředvídatelný, což je také fajn. Uši potom potěší velmi pěkný soundtrack. Lehce mi scházel větší příval humoru. Je fajn, že už i mexikánská menšina má v USA vlastní animovaný film. Není úplně zvykem, že by do hlavní role Pixar někdy stavěl postavy jiné barvy než bílé. Jsou to staří rasisti. Zřejmě tímto filmem otevřeli novou éru. Sympatický mi hlavní hrdina bohužel nebyl a sympatický mi nebyl ani jeho divný kámoš, ze kterého se brzy vyklubal jeho ještě divnější táta. Myšlenka snímku byla rozhodně fajn a finále bylo správně dojemné, ačkoli se slzičky nedostavily. Také cesta k němu byla strašně zdlouhavá a v mnoha pasážích otravná a nudná. Úplně si nedovedu představit, že by si tento animák užily děti. Coco je zkrátka popo loco. Svoji fanouškovskou základnu si evidentně našel. Lepší dva kousky. (11.02.2018)

Slaďoučký příběh postavený výhradně na klišé a základních rodinných hodnotách a v čele s typickým outsiderem, jehož všichni podceňují a brání mu věnovat se tomu jedinému, co ho v životě těší. Rutinní vývoj se naštěstí vydatně okoření po představení Říše mrtvých, film vizuálně i lidsky pookřeje, nabere dravé tempo a osudy hrdinů uzavírá způsobem, který musí obměkčit i největší morouse, jakkoli se ždímou slzy s ručením neomezeným. Morální poučení je důležité a ve výsledku i zábavné, takže mise splněna. 75% (08.11.2018)

Opět jsem si potvrdil, proč se vyhýbám těmhle animákůk (nejen) od Pixaru - prostě mi to nic neříká. Ta animace zde je sice něco neuvěřitelně překrásného, podobně jako se mi líbil původní anglický dabing a soundtrack, ale po stránce děje mi to přišlo tak strašně klišoidní a rodinně krotké, že mě to skoro unudilo k smrti. Chápu lidi, kteří se touhle animovanou produkcí nechají okouzlit a dostane to z nich maximální emoce, ale mě to takřka dokonale minulo - bohužel. Možná i proto, že se mi tam strašně vnucovalo srovnání s Mrtvou nevěstou Tima Burtona, kterou bezvýhradně zbožňuji a která mi ve srovnání s Coco přijde lepší ve všech myslitelných ohledech. (11.02.2021)