Coco

Día de los Muertos je možná nejzábavnější způsob slavení Dušiček na celém světě. Žádné zádumčivé návštěvy u hrobů, ale spousta masek, lebek, alkoholu, veselí - a duše zemřelých přicházejí za živými, ne naopak. Jednu noc v roce se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. Je proto riskantní si s mrtvými něco začínat, co kdyby se nepodařilo včas vrátit... Poprvé se tak hrdiny v animáku stali Mexičané. Není divu, že Coco bořilo rekordy návštěvnosti v tamních kinech. Film se ovšem nevyhnul otravným klišé, jako je proměna vzpurného chlapce ve vzorného hošíka, hektolitry patosu a kýče, povinný doják... Blbý taky je, že popkulturních narážek tu vůbec není mnoho, zaujme snad leda specifické focení selfíček s lebkami, a sice se mihne i největší mexická celebrita všech dob Frida Kahlo, ale děj s kulturně jiným světem vůbec nepracuje. Přitom kolik fórků se mohlo vymyslet! (01.03.2018)

Pixarovka jak má být, ale Zootropolis je u mě pořád nepřekonaný. Coco má solidní vizuál, hezký příběh, fajn písničky, slušné tempo, dostatečnou dávku humoru a jeden velmi podařený plot twist. Emocionální finále mě tentokrát nechalo chladným,ale jinak spokojenost. Fajn zábava pro celou rodinu. Není divu, že je Coco v Mexiku hit. 80% (04.01.2018)

Asi nejemotivnější a nejdojemnější pixarovka, u které si ale netroufám tvrdit, že zaujme mladší publikum. Vizuálně se opět jedná o bezkonkurenční animák a nechybí i nějaké to ponaučení (tentokrát, že rodina je to nejdůležitější), ale příběh a hlavně tempo vyprávění mi přišlo trochu slabší. Vtipů je zde minimum a chybí více "akce", která by příběh posouvala kupředu. Přesto povedený, ale ve výsledku slabší kousek z produkce Pixaru. (02.04.2018)

Když to vezmu spravedlivě, tak je Coco asi nejlepším animovaným filmem tohohle roku. Je to krásně barevné, má to drive, postavy jsou sympatické, je to zábavné a příběh je opět (na Pixar) velmi slušný. Emoce jsou skvěle zvládnuté a v samotném závěru jsem se málem neubránil nějaké té slze. Co se negativ týká, tak je to místy hodně předvídatelné (kdo je Hector?), někdy lehce neuvěřitelné (opravdu může rodina až takhle důsledně zakazovat hudbu?) a první polovina filmu je mnohem méně zajímavá, než ta druhá. Při závěrečném hodnocení jsem si to srovnával především s loňským Kubem a Knihou života z roku 2014 (protože ten námět k tomu prostě svádí) a o výsledku mám nakonec jasno - 8,4/10. (09.12.2017)

Když vám odejde někdo blízký, najednou máte Smrt na dosah. Duše zemřelého, ale jen tak nezmizí, to pouto mezi vámi zůstává i nadále. Jistě existuje někde - něco. Pevně tomu věřím. A tak to i cítím. A Coco? Učaroval mě příběh, mexické tradice (Día de los Muertos) a ze všeho nejvíc babi Coco i když s námi "živými" byla jen na chvíli. A hudba? Ta je věčná. (20.03.2019)