Je třeba zabít Sekala

Z obdobných filmů odehrávajících se za Protektorátu, počítáme-li například Wir müssen zusammenhalten: Musíme si pomáhat nebo Želary, vychází Je třeba zabít Sekala jako film, který se s onou historickou epochou učí teprve zacházet. Je to silné antické drama s prvky westernu, které je jakoby náhodně vsazené do stylizovaných Lakotic. Všichni nosí stejné šaty, obec je vyprázdněná, místní stařešinové rozhodují jako jeden muž a mimo dvou solitérů přichází ke slovu už jen ta církev. Mezinárodní obsazení nutí produkci k nevyrovnaným postsynchronům a zesiluje pocit cizáctví tím, že zlo i jeho soudce hrají Poláci. Celek je intenzivní, v jednotlivostech ale pokulhávající. Bartoška s Chramostovou dokázali překročit svůj stín a nejlepší roli na závěr kariéry dostal Gustav Nezval. Nicméně pověst, kterou si Michálek vydobyl v 90. letech, v dalších dvou dekádách nenaplnil a dnes už to není jméno, které by vyvolávalo automaticky zájem a očekávání. (17.04.2021)

Jeden z mála opravdu kvalitních porevolučních filmů jak příběhem, tak zpracováním. Několik zbabělých venkovských sedláků proti kolaborantskému hovadu, které je však několikrát převyšuje silou vůle. Opět potvrzení toho, že teprve v ohrožení a těžkých podmínkách si člověk strne masku a odhalí, co je zač. (30.11.2005)

Dechberoucí, strhující příběh o zbabělosti a odvaze, o kolektivních pletichách a individualitě (ať už dobré, či špatné). Příběh Jiřího Křižana je sice zasazen do protektorátní doby, ale lehce si lze představit, že by zapadl třeba i do baroka - nejen vztahem k víře, k půdě. Výtečně využit symbol kříže; skvěle rozehrané přehlížení lidí, kteří se vyčleňují - ať už jde o parchanta Sekala, jeho poskoka Záprdka, nebo luterána Juru Barana. Herecky zaujmou nejen ústřední hrdinové (polští herci), ale i představitelé sedláků. Příběh dokresluje hudba Michala Lorence. (09.05.2010)

Bravurním způsobem natočené drama o vině a trestu. Drama bez kladných hrdinů. Každý si nese svůj díl viny, každý musí zaplatit. Atmosféra dědiny, kde se žádná "jinakost" neodpouští, kde napětí, dusno a špína je až fyzicky cítit. To vše podtržené vynikajícími hereckými výkony Olafa Lubaszenka a Boguslawa Lindy. Právem označováno za jeden z nejlepších filmů 90. let. (08.05.2007)

Film, který se pomalu rozjíždí, ale o to působivější je ve svém závěru. Tak trochu mi přišlo, že se jednalo částečně o takovou variaci na mafiánské filmy, kde se několik vysoce postavených chlapíků dohodlo, co je třeba udělat s jedním parchantem, který jim kazí kšefty. Může se zdát až paradoxní, že jsem čas od času právě s hlavním záporákem Sekalem sympatizovala víc než se všemi těmi vesničany sedícími u piva. Ale je to skutečně tolik paradoxní? Vždyť Je třeba zabít Sekala tak krásně odhaluje prohnilou českou povahu, že v něm až na kněze v podání charismatického Jiřího Bartošky vlastně žádná kladná postava není. Kovář Jura Baran se drží stranou a zachovává si ke všem chladný přístup, naše milé vesničany v konečném důsledku zajímá jen to, aby nikdo cizí nezískal jejich půdu, a samotný parchant Sekal? Ten hlavnímu hrdinovi bez obav řekne, že nesympatizuje ani s partyzány, ani s fašisty a že celou dobu hraje jen za sebe. Přiznat si něco podobného chce cojones, tedy koule, dámy a pánové. A je fajn, že je někdo v tomto filmu, podepřeném krom zajímavou kamerou, scénářem a hudbou hlavně výbornými hereckými výkony, ještě někdo má. (02.02.2009)