Režie:
Jiří MenzelScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
János Bán, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Rudolf Hrušínský ml., Rudolf Hrušínský nejml., Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Miloslav Štibich (více)Obsahy(1)
Úsměvný film vypráví ne jeden, ale hned několik příběhů. Ústředním dějovým motivem je konflikt mezi otcovsky rozvážným řidičem družstevního náklaďáku Pávkem a jeho mladým, mentálně zaostalým závozníkem Otíkem. Neméně důležité jsou však i další dějové prvky, vykreslující střediskovou obec a její obyvatele s humorným nadhledem a přitom s mimořádnou plastičností a autenticitou. Snímek je naplněn typickým svěrákovským inteligentním humorem, někdy trochu drsnějším, avšak nikdy vulgárním, umocněným Menzelovým smyslem pro "poezii a prózu" všedního života. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (1)
Recenze (985)
Pořád jsem nějak nepochopil proč všichni pana Menzela za tento film tak vzývají. Jedinou opravdu vyvedenou věcí na filmu je doktor Skružný v podání R. Hrušínského, zbytek jsou pouze nepovedené vtipy. Nevím jak jiným, ale mě osobně nevyhovuje, když mají všichni vánoce a můžou se smíchy utřískat, jen uvidí Jánose Bána, jenž hraje duševně zaostalého jedince. Mě teda bylo spíš dost smutno při pohledu na něj a mít výtlem je to poslední, co mě napadlo. Ale co už, hlavně že se to lidem líbí.:) ()
Pro mě je Vesnička nejpříjemnější komedie, která se v našich krajinách kdy vůbec objevila a zároveň nejlepší český film, který si opravdu zasloužil první místo v anketě nejlepšího českého filmu vůbec. Důvod proč dát 5 hvězdiček se nabízí ihned několik: nádherná titulní skladba, příjemně ubíhající děj s výbornými herci, geniálně hláškující doktor, nádherná kulisa příběhu, laskavost, která z filmu češí po celých téměř 100 minut filmu a řada jiných, které Vás zrovna napadnou, ale mě bohužel ne. Tento film přežije nás všechny a s ním i jeho tehdejší pohnutá atmosféra, která na filmu nezaznamenala jediné škody, a spíše si z ní ještě utahovala. --- Pane Pávek, já nechci k Turkovi! - Už sem řek, po žních jdeš k Turkovi! - Cože? Ke mně? Leda až pokvetou hrábě! - Si je doma prohlídni, možná už mají pupeny! ()
Co tam máš dál? - Nesu pivo, někdo zavolá: PLATÍM! Já otočím hlavu a už ji nedám nazpátek. - A celý ce můžeš otočit??? - To ano, ale..........Tak neotáčej hlavu a otáčej se celej. Co dál Františku? - Klouby. Kolikrát nemůžu ani vstát. - Ale nakonec vstaneš? - Nakonec ano, páč musím. - Tak si nestěžuj, jsou lidi co nevstanou. ......... Prostě klasika mezi klasikami. :-) ()
Výborný film z domácej produkcie, veľa vtipu, skvelé herecké výkony, klasika ako vyšitá so skvelými heftami, napríklad naprávanie kroku, či scénkami ako riadenie nákladiaku, otáčanie okna v meste chlapcom z dediny, no za socializmu vedeli natočiť aj neidelogistické dobré filmy. Musím sa však priznať, že až tak rád to nepozerám, niečo mi tam k piatim hviezdam chýba, lebo extra nadšenie z toho nemám, ono je to aj výberom scén, nie všetky sú super vtipné a občas je to také prázdne, ale je to na druhej strane skvelá vtipná oddychovka. ()
Jedna z nejlepších československých komedií, které znám. Ňouma Otík a excelentní Marián Labuda. Parťáci do (no většinou) nepohody, ale prdel musí být i v práci. Výborně vyvážený příběh, ve kterém nechybí spousta humorných situací, nezapomenutelných hlášek, výborných hereckých výkonů, emocí a tvůrčí důvtip. Kdo to neviděl, jakoby nebyl. Prostě paráda, která snad nikdy neomrzí. Jiří Menzel se opravdu vytáhl se vší parádou. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (115)
- MUDr. Skružný (Rudolf Hrušínský), když ho předjíždí troubící trabant, nadává: „Jen se neposer papundekle.“ Papundekl bylo nelichotivé lidové pojmenování vozu Trabant. „Pappendeckel“ je v němčině kartonové víko, tedy víko od papírové krabice. (sator)
- Štefan (Július Satinský) létá letadlem Zlín Z-37 Čmelák. Jednalo se o československý jednomotorový dolnoplošník původně vyvinutý jako zemědělský letoun, který našel uplatnění i v řadě dalších oblastí. Vyráběl se v letech 1965–1987. Nachází se v Národním zemědělském muzeu v Ostravě – Dolních Vítkovicích. (sator)
- Jiří Menzel v knize "Rozmarná léta" vzpomínal, že "problém byl najít hezkou vesničku. Kvůli penězům a dojíždění jsme nechtěli točit daleko od Prahy, a tak jsme ji objížděli kolem dokola v čím dál tím větších kruzích a marně hledali použitelnou vesnici. Na rozdíl od Moravy nebo jižních Čech bylo okolí Prahy zdevastované. Všechno veřejné, co patřilo obcím, bylo zanedbané. Všude kopřivy, zarostlé příkopy, neudržované silnice, rozpadlá stavení, veřejné přístavby, narychlo postavené krabice pro samoobsluhy, čekárny na autobus, všechno strašně ošklivé. Jen tu a tam byly soukromé vily jak ze škatulky, ale o to víc byl ten obecní bordel vidět. Nakonec jsme Otíkovu vesničku našli až šedesát kilometrů od Prahy, v Křečovicích, rodné vísce Josefa Suka. Patřila do sedlčanské oblasti, kde měl za války vojenský prostor wehrmacht. V podstatě ta vesnička vypadala jako normální česká vesnice, nebyla moc hezká, ale ani ne zas moc zplundrovaná. Museli jsme jen udělat malé úpravy, dvorek pod hřbitovní zdí a podobně." (NIRO)
Reklama