Vesničko má středisková

Napoprvé k zasmání, napodruhé k pousmání, ale hlavně k zamyšlení, na potřetí a dál... pro potěšení. Milý příběh s vesnickou tematikou. Svěrákův scénář s celou řadou výborných scén a dialogů, z nichž jako triatlet vybírám Turkův (Čepek) plavecký trénink, jako kynolog vztah dr. Skružného (Hrušínský st.) k psovi Karlu von Bahnhofovi, jako milovník filmu Otíkovu (Bán) zálibu v návštěvě kina, jako češtinář Kájovu (Aubrecht) snahu opakovat "zejména zájmena". (08.07.2008)

Nádherná "česká poetika", excelující herecké výkony (János Bán, Marián Labuda, Rudolf Hrušínský etc.), perfektní a inteligentní humor či přiměřené a především nemoralizující zamyšlení nad některými mizernými vlastnostmi, které přežívají mezi lidmi bez ohledu na společenské zřízení či dobu. To vše a mnohem více dělá ze snímku VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ mou bezkonkurenčně nejoblíbenější českou komedii... a vlastně nejen českou. (18.09.2003)

Vyvrcholení Menzelovy "české éry". Po momentkách z pivovaru a chatařské kolonie vykreslil Menzel na svou dobu hodně otevřený portrét "velkovesnice", který podobně jako předešlé filmy zdobí výborné vystižení atmosféry, nezapomenutelný humor a výborné herecké výkony. Přesto Vesničku řadím až za Postřižiny a Slavnosti sněženek, snad proto, že byla televizí příliš zprofanována, snad proto, že pro mne nemá kouzlo předchozích opusů. Snad proto, že spíš kritický podtext mám radši idylu Kerska a Nymburka... Velmi subjektivní. (10.02.2004)

Dalsi vynikajici film od Menzela a jeden z nejlepsich ceskejch. Je tu spousta vynikajicich hercu, ale nejvetsi klad je asi János Bán, to bylo fakt stesti, ze ho Menzel obsadil. Taky tu je spousta dnes uz kultovnich hlasek, vyborny vtipy a tenhle film dokonale zvedne naladu. Rad se na nej vzdy podivam. (06.09.2006)

Na obci Křečovice, která je [ehm ehm, upravuje si kravatu] jednou z ústředních postav Vesničko, má středisková, lze ideálně zkoumat trauma české vesnice, jako obětního beránka iluzí a ambic čtyř období - ladovského, normalizačního, porevolučního kapitalismu a popkultuního pozdního kapitalismu. Křečovice si jako prostředí pro film vybral Menzel z důvodu jejich zachovalosti navzdory kolektivizační transformaci, kdy si ves zachovávala všechny ty vizální archetypy předválečné 'ladovské' obce s kostelem na kopci, stromovými alejemi a přívětivým světlem z oken skromných domků. V těchto kulisách natočil příběh o stmelené, zdánlivě až samosprávné komunitě, kdy se nejvíce postav schází mezi zdmi JZD či v betonové sokolovně. Samotné Křečovice po revoluci přežily bezpečně veškeré snahy o transormaci v devadesátkové éře hurá kapitalismu, což nejvíce symbolizuje vyklizená diskotéka U kohouta, která zde byla na místě právě oné bývalé sokolovny. V současné době se vedení města rozhodlo přilákat turisty mimo jiné tím, že znovu vztyčilo ikonickou železnou bránu s rudou hvězdou u vjezdu do místního zemědělského družstva a spíchlo dohromady expozici o natáčení filmu. Tahle ironie mě napadla právě při posledním sledováním tohohle filmu a zkoumáním jeho všeobecné obliby napříč režimy s vědomím toho, že na obou stranách politického spektra zněly tehdy a dnes hlasy o tom, že film je buď příliš kritický nebo naopak příliš benevolentní vůči tehdejší době a postavám. Kdo je s ním ale spokojený, je obecně střední třída, protože jeho výjevy a představy o komunitě postavené na sdílení klobás a piv ze sedmýho schodu, jsou jí vlastní napříč režimy, protože vyprávějí o slastném životě v nějaké malé izolované zahrádce, za jejíž hranicemi je to už stejně nějaký divný a nepravý. Na oblibě Vesničko, má středisková se pak dá studovat na jakých obrazech je postavená iluze české malebnosti a spokojené izolovanosti navzdory dějinám a zbytku světa (viz mimoděčné zmínky v televizi o katastrofě na belgickém fotbalovém utkání, na které kouká v hospodě jenom opožděný Rákosník), což vytváří nepohodlnou konstantu mezi normalizačním a současným individualizačním uvažováním. Přičemž se nad to sám nevyvyšuji, protože jsem si plně vědom, nakolik je ve mně obojí vepsáno a proto poetice spáleného listí, smradu letních rybníků a vesnických zábav nedokážu uniknout a objektivně nepodlehnout. Protože když po pohřbu popíjejí na hřbitovní zdi řidič náklaďáku, doktor a hrobník pivo k čerstvě vyuzeným klobásám a říkají si, jak je na tom světě krásně, musíte uznat jak do vás ta slastná pasivita nakrásně vstupuje. (18.08.2023)