Cesta do zatracení

Filmovou adaptaci Cesty Cormaca McCarthyho měl režírovat Sam Mendes! Vykreslit cestu otce ke svému vlastnímu synovi na gangsterském pozadí byl vskutku impozantní nápad. Mendes nechává vzadu pochybnou komiksovou předlohu a ilustruje si film podle vlastních představ. Díky němu a Thomasu Newmanovi jsou to pak momentky nezapomenutelné - zvlášť divadelní aranžmá ve scéně konečného zúčtování. Poznámka pod čarou: jeden z posledních filmů, kde Tom Hanks vypadal jako Tom Hanks. (18.07.2011)

kdo jste? mike sullivan! a doprdel.. ! čestný muž vždy platí dluhy a drží slovo. tak to mělo a má platit stále. a platilo to i v zimě 1931, když m. sullivan musel řešit problémy v rodině a ještě chránit syna nejen před zlem, ale také před cestou, vedoucí do horoucích pekel. vše je nám podávano s filmařským citem pro světlo, střih i humor. dramatické napětí při scénách ve kterých bych to nečekal (např. conorova omluva) o tom jistě přesvědčí každého. přesto tam něco chybí. a rozhodně to nejsou ruce od krve.!! (28.10.2005)

Osobne som v tom Mendesov rukopis nevidel, keďže pochybujem že po jednom filme môžeme o niečom takom hovoriť. Ale každopádne profiluje sa ! Už úvod s bicyklom a zasneženou krajinou na mňa veľmi zapôsobil a vtedy som vedel že tento film budem mať rád. Po skončení môžem tieto slova len potvrdiť. Filmu dominuje precízna technická stránka a veľa, veľa záberov je kompozične svetelne vybrúsených do najmenších detajlov, ktorým zároveň nechýba vysoký punc originality. A to vyúčtovanie (len s hudbou), bol neuveriteľný filmový zážitok po ktorom si srdce tak príjemné buší a mráz behá po chrbte. Mendes sa znova vytiahol, aj keď asi iným smerom než sa čakalo. (03.07.2005)

Hanks v drsňácké póze válí a Newman si roli mafiánského bosse s přehledem dává. První půle mě příjemně atmosféricky ničila (počasí skvěle dotváří pochmurný svět). Mendes si hraje se zpomalovačkami ve správných chvílích a napínavé momenty působivě eskalují. Přechod v polovině na trochu odlehčenější kolej na mě ale úplně nezapůsobil a změna tempa mi rozhodila balanc. Pokud film vidíte poprvé až po 20 letech (můj případ) nepotěší ani spousta dnes už několikrát viděných scén. Ovšem zde několikrát zmiňovaná finální scéna v dešti je opravdu neskutečně nařvaná. (14.01.2024)

// Jak to ten Mendes jenom dělá ? Každý konec jeho filmu je tak napínavý, že mě doslova zvedá ze židle/křesla/gauče ! Člověk prostě ví co příjde, ví že to přijít musí, ale nechce aby to přišlo a tak čeká a čeká až to příjde. A poněvadž tohle není filosofický krouže už se v tom dál nebudu nimrat, prostě to přišlo a já jsem nakonec rád i nerad, jsou to ale emoce a to je hlavní. No a ta scéna v dešti, daaamn. Takže ano, s Road to Perdition mě Mendes taky dostal. 8/10 (23.08.2011)