Yesterday

Konečně nějaký film po Bohemian Rhapsody, který budu rád nesnášet. Po Lásky čas další scénář, kde zlé a sobecké postavy prožívají neštěstí, když celý svět, každý jeden člověk a každý aspekt jejich života nejsou pro jejich potřeby dokonalé, přestože samy nemají světu co dát. Ústřední morální dilema "měl bych si přisvojit ty písně?" představuje ve skutečnosti ještě ten menší problém v životě hrdiny, který je nesnesitelný, nesoběstačný člověk bez jakékoliv definovatelné charakterové vlastnosti krom svého pasivního očekávání úspěchu (navzdory Himeshi Patelovi, u nějž si umím představit, že bude ok) a v důsledku zneužije všechny lidi, kteří jeho úspěch reálně produkují. Film se samozřejmě hodně snaží, abysme na to nemysleli. (Spoilery? Svému druhému manažerovi hrdina přebere holku, ale tomu to nevadí, protože "vždy věděl, že je jen druhý", takže je to v pořádku. Třetí manažerku připraví o veškerý pravděpodobně nasmlouvaný zisk, ale to nevadí, protože ji ztělesňuje naprosto nepatřičně karikující McKinnon, takže i to je v pořádku. Přestože tohle byli lidé, kteří pro hrdinu udělali to, co on tak moc chtěl a nebyl toho schopný.) Konflikt mezi hrdinou a jeho "láskou" je naprosto umělý a nepřesvědčivý - jeho vyhraněnost a naléhavost je opět způsobena pouze neochotou postav přijmout cokoliv než absolutní spokojenost - tentokrát ze strany nejprázdnější ženské protagonistky za dlouho, která je na jednu stranu absurdně odevzdaná a na druhou absurdně sobecká a já se to ani nesnažím vstřebat (opravdu mi nebylo jasné, proč za ním přijela do Liverpoolu a co po něm chce krom potenciálu zničit svou kariéru kvůli ní "prostě proto"). Podobnou morální kocovinu mívám jen z filmu Bajgara a Vejdělka. Film v podstatě o tom, že můžete být svině tak dlouho, dokud se u toho cítíte příjemně. (25.06.2019)

Velice zajímavý nápad (svět zapomněl na Beatles a pamatuje si na ně pouze mladý, neúspěšný muzikant) a jako vždy svižné zpracování jsou hlavní devizou tohoto příjemného filmu se sympatickým obsazením a inovativním přednesem známých songů legendárních Beatles. Tempo filmu je sice dost střídavé, ale nic to nemění na faktu, že se na film krásně kouká (a poslouchá) a dokáže pobavit i dojmout. (17.12.2019)

Vlastně ani nevím, proč dávám ty 2 hvězdy, snad z nostalgické vzpomínky na dřívější Curtisovy scénáristické počiny. Šla jsem do kina se smíšenými pocity, nečekala jsem od filmu nic zvláštního a to bývá většinou dobrý začátek, film často příjemně překvapí. Tady to ale nefungovalo vůbec. Začátek nezajímavý - nesympatický hlavní hrdina, kterého nikdo nebere - naprosto pochopitelně. Pak "velký třesk" a vida, naděje v podobě písní Beatles je na světě. To bych ještě pochopila, kdyby to v něco vykrystalizovalo, ale tak se bohužel nestalo, vyústilo to v naprostý kýčovitý happy end a mně vážně vadí, že nevím, proč lidi najednou neznali zrovna Beatles, Oasis, Coca-colu a Harry Pottera. Ale možná jsem už stará a nebo natvrdlá. Každopádně od tvůrce Lásky nebeské bych čekala něco víc. A to dnešní párování bělošky s Indem, nebo s černochem a nutnosti v každém příběhu zastoupit všechna etnika už mi leze krkem. Jednou větou slátanina, na kterou chci rychle zapomenout a už o ni nikdy nezavadit. (09.07.2019)

Nerad se opakuji, ale Danny Boyle stvořil další pohodovou letní komedií, která obrazně uzavírá trilogii Queen - Elton - Beatles. Svým způsobem jsme tak dostali "nechtěný", ale veskrze povedený trojlístek filmů, který vzdává hold hudebním idolům století minulého. A je strašně fajn, že každý snímek přišel s něčím trochu jiným a v podstatě se neopakuje. V případě Yesterday jde o dobře zvládnutý humor a povedeně zakomponovanou myšlenku "hitu, který zmizel". Neřeší se sice proč, nebo jak (rád bych viděl něco, kde se tento problém bude řešit do hloubky, ale toho se asi nedočkám), nicméně ono to nakonec ani nevadí. Naprostá většina linek funguje přesně tak, jak byla tvůrci zamýšlena a já jsem s výsledkem spokojený. Trochu mě mrzí, že v druhé půlce mírně spadlo tempo, ale tuhle jednohubku si rád někdy zopakuji. (25.06.2019)

Myšlenka pěkná, leč nepravděpodobná (skutečně by v dnešní cynické době byli Beatles se svými písničkami o lásce stejně relevantní jako v šedesátých letech?) a nikterak originální (v podstatě jen rozvíjí jeden nápad z Návratu do budoucnosti). Zpracování mrzké. Jde jen o hrozně ledabyle zkonstruovaný věšák na songy od Beatles, s lacinými vtipy (přejmenování Hey Jude na Hey Dude), nepřesvědčivou romantickou linií, nemožně napsanými ženskými postavami (problém všech Curtisových scénářů) a hrdinou, který všeho dosáhne (a nic podstatného neztratí) díky podvodu. Prefabrikovaný crowd pleaser bez jiskry, důvtipu, vizuální nápaditosti a jediné opravdové emoce, který v křečovitých dialozích jen předkládá hotové pravdy, nenechá diváka, aby si sám něco objevil a mohl žasnout a některým z nejlepších písniček historie dělá spíš medvědí službu. Vlastně s nimi pracuje úplně stejně jako karikatura ziskuchtivé hudební manažerky, na které si smlsla Kate McKinnon - jako s produkty, ze kterých je třeba vydojit co nejvíc peněz. 50% (20.06.2019)