Záhadná bouře

Oriol Paulo zmiešal Okno do dvora s Frekvenciou a výsledkom nie je žiadna zlátanina, ale prepracovaný a logicky do seba zapadajúci scenár. Obrovskou výhodou je, že film sa nikam neponáhla a tak má divák v deji po celý čas prehľad a nikdy sa nestratí. Napriek tomu film dokáže v tie správne momenty prekvapiť. Kto ale pozná aj ostatnú Paulovu tvorbu, možno na niektoré veci dojde skôr, než tvorcovia zamýšľali. Priznám sa ale, že mne tá hlavná pointa došla až spoločne s prezretím hlavnej hrdinky. Popravde ak by film skončil v čase 1:50, nič by sa nestalo, Vera sa tu totiž ocitá v momente veľkej dilemy, ale aj nasledujúci dej, ktorý sa snaží všetko poctivo uzavrieť a aj tak učiní, ma nesklamal. Len ten predchádzajúci, prvý koniec, by mi k plnej spokojnosti úplne stačil. No a ak má niekto dojem, že Oriol Paulo je súčasný španielsky Hitchcock, tak s ním súhlasím. Kto mu v subžánri mind-fuck trileru dokáže v Európe v súčasnosti konkurovať? (25.08.2019)

Tretí film (zo štyroch) od Paola Oriolu, ktorý som si pozrela. Nesklamal – ani atmosférou (zlovestná búrka), hereckým obsadením (najmä Álvaro Morte ma zaujímal, keďže ma nadchol svojou postavou El Professora v La casa de papel), príjemným prekvapením bola sympatická Adriana Ugarte a v roli detektíva Chino Darín (ach, tí charizmatickí Španieli!). Scenár je vystavaný dobre, dokonca aj divák ako ja, ktorý sa obáva mysterióznych filmov a nemá pre ne pochopenie, som na konci skonštatovala uspokojenie. Vzduch je nabitý elektrinou a vy od chvíle, keď Vera zasiahne do minulosti, viete, že toto nezostane bez následkov. (25.05.2020)

Cestování časem, časové paradoxy i sebenaplňující paradox aneb zabijeme Hitlera a tatínek nám pak za to naoplátku vyhlásí válku. Solidně překombinovaný děj, guláš v hlavě, ale na druhou stranu vás to neuvěřitelně pohltí a donutí přemýšlet, i když pravděpodobně vám trochu hlava bude pracovat víc, než byste u filmu chtěli. Herci skvělí, režie super, ale na plnou palbu to tentokrát není, protože z toho budete mít haluz...75% (14.09.2019)

Záhadná bouře si pohrává s motivem efektu motýlích křídel a mísí v sobě prvky kriminálního dramatu a sci-fi o hrátkách s časech, přičemž dokáže diváka upoutat po téměř celou dobu stopáže. Závěrečná třetina byla scenáristicky možná trochu divočejší, přesto hodnotím film jako celek velmi kladně, na čemž měla velký podíl právě ona detektivní zápletka a postupné odkrývání pravdy, lapené v bouřlivých osidlech času. Výtku bych měl vůči hlavní postavě Very, která byla místy až příliš (typicky španělsky) hysterická - zde šlo určitě ubrat na projevu, protože to trochu ubíralo na uvěřitelnosti. (02.05.2024)

Moc se mi to nelíbilo, nevím proč. Možná proto, že to bylo takové chtěné. Vypočítavé. Nebo proto, že se tam vlastně celou dobu nic nedělo a celý ten příběh je roztahaný na dvě hodiny a devět minut zcela zbytečně, stačilo by čtyřicet minut nějakého mysteriozního seriálu. Navíc vlastně ten konec není dořečený - doposud se divákovi vše až doslovně snášelo pod nos, a najednou nevíme, co ten kluk udělal nebo neudělal, jak to zpětně celé zafungovalo (Vím, holka to někde v rychlosti vysvětluje včetně všech souvislostí, ale popravdě, pamatovat si celé není v možnostech obyčejného diváka.), a vlastně ani ten paradox, proč si ty linie pamatuje (všechny!), zatímco ostatní ani ťuk. Ta bouřka jsem doufal, že také bude mít mystičtější přesah, ale prostě se jen blýská a dojde k propojení minulosti s přítomností. V jednu chvíli mi pak už dokonce přišlo směšné, jak je tahle ženská vlastně pro tři muže (protože to vypadá, že nakonec skončí s tím pilotem letadel, že?). Navíc jsem těm postavím ale ani za mák nevěřil, přišly mi hrozně neživotné, všechny, jen figurky na šachovnici. (17.01.2020)