Aniara

Ohromne sklamanie: namiesto scifi-cka s presunmi casu, som sa dobru hodinu trapil s udepkovanou lezbou. Vsetko je tu hodne hnusne: herci, herecky (vyzite, psychopaticke a navyse skarede), este aj ten debilny akoze virtualno-realny poondiaty computer ma depresie, a tak ludom namiesto krasnych vizii do hlavy tlaci sracky. A pribeh? Kdeze action, kdeze scifi, kdeze vesmir ci drama! Keby neukazali obcas ten akoze-vesmir a tu akoze-raketu, tak je to proste o depresivnej lezbe, co sa pravidelne venuje skumaniu prdele kolegyne kozmonautky. Preco jej dalsia kolegyna vypada a hovori jak kibel hnoja, zostava zahadou, ale do celeho psycho-kaleidoskopu to pasuje celkom perfektne - hned nas zavali svojimi depresiami z rozvodu a zivotnou apatiou. Reziser aj scenarista museli byt hodne zhleni, ked totok vrasnili. Vocpat do rakety rozvedenu bednu hnoja a depresivnu lezbu, to je fakt ODPAD! (08.06.2019)

Tenhle film je jedna velká depka. Cestující meziplanetární lodě jsou uvězněni v jejích prostorách, a mají jen velmi chabé naděje na nějakou záchranu. Během postupujících let v nekonečném kosmu jsme svědky různých proměn komunity, kdy i přes všechny možné berličky, co si lidi vytváří, postupně všichni propadají v naprosté zoufalství. Zvlášť když loď prolétne hypotetickým Oortovým oblakem, a tím defakto opustí sluneční soustavu. Pro uvědomění si, jak malincí vlastně jsme, a jak moc je důležité chránit naši vlastní planetu (protože to je, a ještě hodně hodně dlouho bude naše jediné místo pro život), splnil film svůj účel bez jakýchkoliv výhrad. (08.02.2020)

Má to prvky z rôznych sci-fi filmov a kníh (Aldissov Nonstop, Voyagers: Vesmírna misia), ale inak je to plus-mínus samo sebou. Čo je fajn. Už menej fajn je, že herci mi pripadali veľmi nesympatickí, postavy detto a ono je síce pekné, že sa to odohráva vo vesmírnej lodi, čo je niečo, pre čo mám od detstva slabosť, ale v 99% prípadoch sledujeme interiér, ktorý vyzerá ako bežná budova/miestnosť. Takže po chvíli zabudnete, že sa dej odohráva vo vesmíre. Zo začiatku ma Aniara nebavila, ale s pribúdajúcimi minútami sa situácia vylepšovala a posledné minúty boli „krásne“ depresívne. (16.02.2024)

Aniara je vesmírná loď převážející tisíce kolonizátorů směrem na Mars. Po nehodě však přijde o palivo a kvůli vychýlení z kurzu nevratně namíří přímo do hlubin vesmíru. Malá pravděpodobnost návratu existuje, avšak cesta se z několika dnů protahuje na roky. Nudu a depresi si tedy pasažéři léčí ve speciální místnosti „MIMA“, kde díky zvláštní technologii s umělou inteligencí mohou oživovat své vzpomínky ze Země, čímž se dostávají do euforického transu. Jakmile však přetížená „MIMA“ začne stávkovat, začíná se společnost na lodi rozpadat a měnit. Instantní švédská existencialistická deprese s mnoha silnými momenty bohužel kvůli větším dějovým skokům v druhé polovině mírně postrádá gradaci. A některé otázky zůstávají na konci nezodpovězeny. Celkově jde však o velmi silný počin s nesmířlivým závěrem. Takhle nějak by vypadali Pasažéři, kdyby v Hollywoodu měli koule. [Sitges 2018] (22.10.2018)

Space opera pripominajici,ze jsme navzajen svazani.Take mi to pripomina soucasnou koronavirovou pandemickou karantenu.Neni to moc originalni,za to studene a krute sci-fi.Ma to fascinujici okamziky.Konec se nemusi zdat uspokojivy. Toto sci-fi drama založeno hlavně sociologicky. Tvůrci sledují, jak se společenské vazby na lodi postupně uvolňují a rozkládají, jak narůstá frustrace a pocit beznaděje a jak se lidé uchylují k čím dál zoufalejším útěchám. Pozorování obyvatel tvůrci je strohé až kruté. Je to taková metafora rozkládající se lidské civilizace, (17.05.2020)