Na nože

Luxusní práce. Společně s Tenkrát v Hollywoodu a Irčanem jediný film roku, u něhož mě tak moc bavil samotný proces dávkování informací a okázalého odkrývání fabule. A není to opravdu jen záležitost na jedno zhlédnutí, jejíž půvab by po znalosti vyústění uvadal - v krátké době jsem film viděl dvakrát a právě na podruhé jsem si ještě více užíval celkový koncept, žánrové odkazy a jednotlivé vtipy, které často tvoří perfektní střih a promyšlené střídání zamlčovaných a obměňovaných hledisek vyslýchaných aktérů. Ona také není dominantním vypravěčským prvkem zvědavost nad identitou vraha (přeskočte závorku kvůli spoileru - což podtrhuje fakt, že ve finále onu vyšetřovanou vraždu vlastně nikdo nespáchal), nýbrž zábavné vedení pozornosti skrze flashbacky, ironicky laděné vztahy mezi aktéry a odhalování samotného pozadí, nikoli pachatele. A rovněž díky úžasným hercům a chytlavým dialogům nemám obavy, že to nebude srovnatelná sranda i při dalších projekcích. A nebo v rámci pravděpodobného pokračování.. 90% (17.02.2020)

Osobně bych řekla, že k dokonalosti by film potřeboval ještě tak rok práce na scénáři. Líbí se mi, kam to směřuje, a teoreticky stojí všichni tam, kde mají stát a kdesi cosi, ale je to všechno jako z první dobré, celý film působí uspěchaně. Ansámbl je to sice pěkný, ale jednotliví herci nemají dostatek času či spíš promyšlenosti a materiálu na to udělat postavy svými, získat si sympatie diváků a udělat skrz své výkony film zapamatovatelný. Kdybych už například nemilovala Chrise Evanse a nečekala, kdy se konečně objeví, tak nevím nevím, jestli by na mě ta postava vůbec udělala takový dojem, jako očividně má, a všechno by bylo ještě víc v kopru. V tomhle smyslu se mi nejvíc líbila Jamie Lee Curtis, neb to minimum prostoru, které na ni v záplavě ostatních zbylo, zužitkovala nejlépe a úplně. Celý film je zřejmě (ve smyslu zřetelně) namířen proti skvělým bílým americkým zmetkům s Trumpem v čele, a to je okej, však u Agathy jsou taky vždycky všichni rasisti jak bič a Hercule často spolupracuje s nevinnými outsiderskými guvernantkami a společnicemi, aby oklamal ty spřízněné zmetky, ale očekávala bych určitý level sofistikovanosti a ne že to budou všichni pořád jenom nahlas říkat a vysvětlovat. Stačil by nenápadný running gag, kdy jednotliví členové o postavě Any de Armas říkají, že je z Paraguaye, Uruguaye, Brazílie a podobně, aby bylo jasné, co je to za lidi a jak o sobě a o ní smýšlejí, není potřeba, aby jí ještě několik z nich několikrát řeklo do tváře, že je parazit (hihihi) a že jim bere něco, na co mají právo. Pokud chcete opravdu cool film, byť ano, trochu extrémní, ale zcela výmluvný, na téma vytrhávání takových lidí z jejich domů a kořenů, doporučuji nizozemského Borgmana. Není to detektivka, ale je to velmi vtipné. Nijak zvlášť to přímo nesouvisí s tímto filmem, ale ne dost lidí vidělo Borgmana a každý by měl vidět Borgmana. Borgman je super. Běžte se podívat na Borgmana. (15.02.2020)

Tak už aj ja som sa pridal do klubu divákov, čo si pozreli "Na nože". A musím uznať, že v rámci žánrového zaradenia - krimi, ide o pomerne vydarenú a hlavne inteligentnú záležitosť. Jednotlivé nitky do seba pekne zapadajú a na konci dostane divák výsledný obraz zločinu. Takýto prístup mám veľmi rád. Záver mi trocha pripomenul Poirota - všetci sa zídu na jednom mieste a páchateľ je odhalený. Slušný nadpriemer. 80/100 (25.05.2020)

Čekal jsem, že film bude ještě víc komediální a bůhví proč jsem očekával i parodii. Nechápal jsem, proč by měl být snímek satirický, jen proto, že v některých situacích popisuje současnou Ameriku? Tohle je zkrátka pořádná pocta Agátě Christie, kterou miluju. Pocta, jež si pohrává s žánrem a klišé, dokáže dost rozesmát i napnout a člověk vidí rád v jednom filmu jak současné hvězdy (netypický Chris Evans) i staré bardy (Christopher Plummer). Nový Poirot i Kenneth Branagh se bohužel můžou jít zahrabat. (14.01.2020)

Takový duchem chudší sourozenec posledního zfilmování Vraždy v Orient Expresu. *** I zde má detektiv projevit vnímavost pro ryzí dobro a ušlechtilou krásu srdce, jež jsou nadřazeny striktnímu a omezenému vnímání toho, co se běžně chápe jako pravda a spravedlnost, a jedině díky tomu se mu podaří případ jednak rozlousknout (skoro stejně tak rychle jako vnímavějším divákům) a jednak i morálně vyřešit. Nicméně kde první zmíněný film byl v tomto příliš subtilní a jímavý až mimo rozlišovací schopnosti či ambice většiny diváků (můj komentář k němu, který mě paradoxně přiměl zpětně napsat až tenhle výtvor, zde: https://www.csfd.cz/film/53978-vrazda-v-orient-expresu/komentare/?comment=11342978), tenhle snímek je pro změnu o to doslovnější a banálnější, jako by byl vyloženě míněn pro pomaleji chápající, emočně oploštělé publikum. *** Záživné to bylo asi jako číst Shakespeara – kam jinam sáhnout, když už srovnávám s počinem Kennetha Branagha – tezovitě převyprávěného v amerických floskulích a komiksových obrázcích na čtvercové stránky omyvatelného leporela tak, že se vytratí veškerá velkodušnost, jemnost a komplikovanost prožívání i utváření. Zápletka sama není vůbec hloupá, ale práce s ní i s vykreslením postav je tak povrchní a deproblematizovaná, že by si divák zbytečně lichotil, že stačil držet krok. *** Za základní problém přitom považuji, že navzdory proklamovanému žánru film ve své klišovitosti, jakkoli mohla být záměrná, nebyl vůbec vtipný, ani obyčejně směšný, komický, ani nijak nenaznačoval, že o to usiluje, natož aby zvolená forma měla nějakou přidanou hlubší hodnotu či satirický pel. Bylo to prostě jen právě tak nevtipně prosté, jak jsme to viděli, milý Watsone, prosté všech mystérií bytí. Jen díra uprostřed donutu, která nezasytí, jen pro nic mnoho povyku. *~ (29.01.2020)