Noční můry z temnot

Jelikož byl tenhle snímek přístupnej od 13ti, tak sem jednou mohla nechat občanku doma a odpadla mi práce s prokazováním věku. Následně mi došlo, že je to vlastně úplně u prdele, jelikož nejsem v kině, ale doma a čumím na to online. Jop tráva je někdy svinstvo a když začnete mluvit s vlastním noťasem, jestli je volná třetí řada a chcete lístek, je s váma něco špatně. Nakonec se mi ale povedlo si film pustit (přišel totiž přítel) a mohli jsme tak koukat. Poslední dobou je zas čím dál víc módní mít v hlavní roli puberťáky a tak naše čtveřice bojuje hlavně s uhrama a polucí až do dne, kdy se to všechno zesere a holčina si domů přitáhne prokletou knížku, která si sama píše příběhy, který se pak dějou. Psát to já, je to ukázkový porno, no tenhle duch je větší svině, takže co příběh, to průser se zubatou. Musím uznat, že strašák se mi tuze líbil a tlustá bába v červeným světle byla taky efektivně bubu. Bezpalčák, rozsekanej gumák a pavoučci mě zrovna moc nenadchli, ale tak jako dalo se. Co mě rozsekalo byl konec, kdy vlastně hrdinka na slečnu Duchovou vybalila - Sorry pyčo, já o Tobě napíšu a ty se na to psaní už vyser. Jestli tahle promluva duchovi do duše opravdu zabrala, nebo ne, to si zjistěte sami, každopádně dost originální nápad, jak zkusit vyřešit problém. Jinak je tento film jako sex s kurvou z ulice. Přijdete si na svý, někdy si to třeba zopáknete ale časem si ani nevzpomenete jaký to bylo. (22.10.2019)

Protože navzdory mohutnému strašení a středoškolským hrdinům nese příběh, na jehož scénáři i produkci se podílel Guillermo del Toro, vypravěčský půdorys dětské detektivky s příměsí pohádek bratří Grimmů. Noční můry z temnot trpí jistou schizofrenií v tom, že chtějí fungovat jako uzavřený samostatný film a zároveň coby potenciální první část série několika snímků. Výsledkem je, že sledujeme příběhy v příběhu a je toho zkrátka moc. Sledujeme dvě linky:historky v knize, kterou objeví parta teenagerů a mají za úkol prokletí zastavit, a tu o strašidelných historkách samotných. Tato druhá je zajímavější, poutavější, estetičtější, divácky lákavější a vlastně by vůbec nevadilo, kdyby byl celý film jen mozaikou bizarních, temně fantaskních příběhů. Z předlohy Alvina Schwartze Scary Stories to Tell in the Dark, což je sbírka hrůzostrašného amerického folkloru, vyplyne série roztodivných útoků na hraně děsu a smíchu, od strašáka s vidlemi přes nebožtíkův palec v omáčce až po vřídek na tváři školní krásky, z nějž se vylíhne triková armáda pavouků. Režisérův narativ je tu hodně navíc. Starosvětská nálada městečka o Halloweenu roku 1968, kdy se v letním kině promítá Noc oživlých mrtvol, připomene nádech „sedmdesátek“ ve filmu Super 8. Na mě nejvíce zabralo právě pátrání kamarádů po kořenech kletby, takže jako dětská detektivka stál zážitek nad hororem. (06.10.2019)

Už viackrát som tento film zapol, že si ho idem pozrieť, ale vždy som ho vypol s tým, že ho dám na Halloween a tak sa aj stalo. Príbeh nieje ničím výnimočný či zvláštny, podobných príbehov tu bolo už veľa. Ale film má vysoké obrátky( tempo), vobec nenudí, boj o svoj život i život svojich kamarátov je napínavo znázornený. Je tu niekoľko zhmotnení, najmenej ma bavili pavúci a ani tá v červenej miestnosti nebola moc dobrá a najviac určite rozsekaný zombie, či čo to bolo, hned jeho prichod bol cool. Herci nielenže boli sympatický, ale vedeli i hrať a a atmosféra nielen starého domu, ktorá mi pripomenula Haunting of Hill House bola tiež velmi slusná. Ja som spokojný, keby každý príbeh bol aspoň tak dobrý ako napríklad príbeh o strašiakovi, tak dám i plnú paľbu, takto len slabé 4*. (01.11.2019)

Když jsem tak procházel uživatelské komentáře k tomuto filmu, tak jsem několikrát narazil na zmínku o "atmosféře 70./80. let" a to u filmu, který se odehrává v roce 1968. Což odhaluje zajímavý fakt o tom, že vlastně je docela jedno kdy se který film odehrává, protože podstatné na oné době je akorát to, že je retro a celá ta iluze doby je jen taková mrkavá kulisa, která v různých elementech upomíná na časy, které možná ani nebyly. Ono retro je tady skutečně instantní, protože i přes ta stará auta, Nixona v televizi a náborová střediska v maloměstech, nemáte vůbec pocit, že jste se vrátili v čase, ale přesně cítíte, jak půl metru za kamerou si zbytek štábu znuděně roluje na mobilu twitter a hledá, co si koupit na amazonu. Několikrát jsem se přistihl, jak si říkám, proč postavy nepoužijou normálně telefon, než jsem si uvědomil zpátky, že jsou to vlastně šedesátá léta. Všichni se zde totiž chovají přinejmenším současně. Zrzavá pihatá nerdka, o které nás film přesvědčuje, že je jakože outsidersky ošklivá, upomíná čtyřicetiletou pornoherečku, co si udělá culíčky, aby její video mohlo být označený jako "barely legal", hispánský krasomil má podobnou hereckou i vizuální výbavu jak kdokoli z Disney Channelu a poslední ze čtveřice - Smíšek s Pipinem - jedou hereckou školu vedlejších rolí teenagerských komedií v jejich druhé polovině. Když připočtu tu ještě naprosto nesvéprávnou patlanici, který se někdo odvážil říkat scénář a jejíž práce z postavami je na zrušení pastelkovného, nedává pak moc smysl moje hodnocení. No za to může samozřejmě dohlížející del Toro, jenž velmi pravděpodobně stojí za designem tří nestvůr, jež nám film přinese. A jakkoli první si příliš neužijeme a poslední je takovej digitální bazmek, tak druhá potvora, jež jsem si pojmenoval 'mamuška', a její krátká scéna udělá více hororou než celý zbytek filmu. V té chvíli vykoukne na moment opravdová hrůza, skutečná a základní hororová premisa pomalu se blížícího něčeho zdánlivě směšného a proto znejisťujícím způsobem ohavného. Tahle sekvence vlastně vyrobila celé tři hvězdy. (08.11.2019)

Jak to jenom říct slušně a zcela v souladu s novou a lepší filmovou publicistikou uja HOMA? Inu, asi takto: Čumět přes sto minut na vyjebané noční poluce nějakých kurevsky nesympatických pubertálních kokotů v infantilní, umorousané a uměle natahované anemické pičovině může být někdy fuckt horor. Kdysi tolik talentovaný a náležitě ostrý Vilém Býkovský, plný neotřelé fantazie, se někdy v roce 2008 nechal sterilizovat, zteplal, začal chovat kočky, a nyní zabíjí filmy nejen vlastními sračkami pro postpřechodové prasnice, prepubertální dementy a přecitlivělé rektoskopy libovolného stáří, ale také produkčním bitchem bezskrupulózně kurví a homosexualizuje další, kdysi tolik talentované a náležitě ostré režiséry, plné neotřelé fantazie. Tudíž velmi doufám, že mu ten jeho senilně vytoužený Pyjnokio vrazí svůj sáhodlouhý dřevěný rypák do prdele až po horní ret, aby konečně na vlastní rektum poznal, jaké to je způsobovat jiným ruptury konečníků, a přestal točit a produkovat přiblblá, otravná a tendenčně kýčovitá svinstva, z nichž se chce zletilým heterosexuálním divákům akorát tak Blade. (04.11.2019)